42 C 367/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 663 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 7 663 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 663 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále také jen " Smlouva), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl vyplacen žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet dne [datum] v částce 6 000 Kč. Žalovaný si sjednal služby„ Presto“ a„ Informační SMS servis“, za tyto služby byl povinen hradit sjednaný poplatek. Úvěr měl být spolu se sjednanými poplatky splacen do 1.10.2021. V období od 17.2.2021 do 16.9.2021 splatil žalovaný žalobkyni celkem částku 11 520 Kč, tato částka byla započtena na sjednané poplatky, smluvní úroky, úroky z prodlení a cenu za doplňkové služby, k zápočtu oproti dlužné jistině nedošlo. I po uhrazení částky 11 520 Kč žalovaný nadále žalobkyni dlužní částku: 6 000 Kč – jistina 1 440 Kč – poplatek za poskytnutí úvěru 165 Kč – poplatek za službu„ Presto“ 58 Kč – poplatek za službu„ Informační SMS servis“ 3 320 Kč – účelně vynaložené náklady za upomínání žalovaného před podáním žaloby Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 7 663 Kč od 2.10.2021 do 30.12.2021 a úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského z částky 7 663 Kč od 2.10.2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“.

3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Z předložené Smlouvy s spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], (datum uzavření Smlouvy odvozeno od data poskytnutí úvěru), jejíž nedílnou součást tvoří obchodní podmínky a sazebník poplatků, má soud za prokázané, že prostředky komunikace na dálku došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření této smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy žalobkyně ověřila z jeho občanského průkazu, jehož kopie byla soudu předložena jako důkaz. Smlouva byla uzavřena žalovaným distančně prostřednictvím internetové stránky žalované [webová adresa], kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, následně žalobkyně provedla identifikaci žalovaného, poté žalovaný schválil zaslaným SMS kódem návrh úvěrové smlouvy včetně obchodních podmínek a sazebníku poplatků. Před poskytnutím úvěru žalovaný souhlasil se zpracováním svých osobních údajů, obdržel údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Za účelem doložení posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně listinu vyhotovenou žalobkyní, která obsahuje výši pravidelného měsíčního příjmu žalovaného, k procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně předložila metodiku tohoto procesu a dále výpis o kladném výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného obsahující porovnání příjmů a výdajů žalovaného. Ve Smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému na jím uvedený účet bezhotovostně částku 6 000 Kč, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal ve Smlouvě uhradit žalobkyni poplatek ve výši 1 440 Kč. Úvěr je sjednán jako bezúročný, roční procentní sazba spotřebitelského úvěru činí 1 269,72%. Úvěr měl být dle Smlouvy splacen do 3.2.2021. K poskytnutí úvěru žalovanému doložila žalobkyně soudu listinu, kterou sama zhotovila a ze které vyplývá, že dne [datum] byla z účtu (neuveden) na účet č. [bankovní účet] převedena částka 6 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, a to dne 25.8.2022, kde byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 zákona o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 o. z. lze pak postoupit i soubor pohledávek.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně však nedoložila soudu splnění její povinnosti v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když soud nemá za dostatečně prokázané příjmy a výdaje žalovaného, tvrzení ohledně pravidelných měsíčních příjmů a výdajů nejsou podložena např. výpisem z běžného účtu žalovaného, či výplatními páskami, tvrzený měsíční příjem žalovaného žalobkyně prokazuje listinou, kterou sama zhotovila. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se spolehla, pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného, pouze na tvrzení žalovaného, tyto nijak neprověřovala, resp. nepředložila soudu důkazy, že tak činila. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 6 000 Kč by tak bylo možné s ohledem na neplatnost Smlouvy posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně však dle soudu neprokázala, že poskytla žalovanému tvrzené peněžní prostředky. Listina označená jako,,Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ je listinou vyhotovenou žalobkyní, která sice podporuje tvrzení žalobkyně, nemá však potřebnou důkazní hodnotu. Navíc ze žalobních tvrzení vyplývá, že oproti vyplacené jistině úvěru ve výši 6 000 Kč uhradil žalovaný do podání žaloby částku 11 520 Kč. Žalovaný tedy není bezdůvodně obohacen na úkor žalobkyně. Žalobkyně prokázala, že došlo k zaslání předžalobní výzvy. Soudu tedy nezbylo, nežli zamítnout žalobu jako celek.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.