42 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: žaloba o zaplacení 37 757 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 37 757,84 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 37 757,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč na její bankovní účet dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,65 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 158 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradila částku 53 950 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 24 splatné dne 16.12.2020. K datu 22.4.2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 29 030,21 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. V souladu s bodem 6.3. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, v žalobě uplatňuje žalobkyně tyto náklady za 23 odeslaných upomínek k úhradě dluhu za 23 dlužných splátek s prodlením nad 15 dnů, za každou upomínku je žalobkyně oprávněna účtovat 200 Kč. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Po zesplatnění úvěru, ke kterému došlo dne 22.4.2021, uhradila žalovaná ještě ve třech splátkách částku 8 632 Kč. V bodě 6.5. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek nad 30 dnů v částce 499 Kč za každou z 12 případů prodlení, celkem tedy v částce 5 988 Kč. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24.4.2021, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 20 398,21 Kč s příslušenstvím b) smluvní pokuta dle bodu 6.1. smlouvy za 12 případů prodlení s úhradou dlužné splátky v částce 5 988 Kč c) náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy za 23 případů prodlení s úhradou dlužné splátky v částce 4 600 Kč d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 6 771,84 Kč e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne 24.4.2021 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,09 % ročně. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 124 300,80 Kč.

2. Žalovaná se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání jí byly doručeny do vlastních rukou náhradně nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Žalobkyně při ústním jednání před soudem uvedla, že v mezidobí nedošlo k mimosoudnímu vyřízení věci, nedošlo k úhradě dlužné částky, byť z části.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byla žalovanou podepsána (návrh smlouvy o úvěru) / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 29 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 2 158 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovanou byla sjednána ve výši 103 584 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 129,65 % ročně. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že úroková sazba úvěru sjednaná ve Smlouvě je efektivní úrokovou sazbou, která po přepočtu odpovídá nominální úrokové sazbě požadované v žalobě ve výši 86,09 % ročně, k tomuto tvrzení doložila žalobkyně [příjmení] znalce Mgr. Zdeňka Čápa, Ph.D. MBA (znalce pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví) k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018. Soud konstatuje po kontrole stavu evidence znalců k aktuálnímu datu (nahlédnutím do elektronické evidence znalců na webových stránkách [webová adresa]), že se výše uvedený znalec v evidenci znalců pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví nenachází. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Hodnocení klienta, Prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Dle výpisu z databáze SOLUS zde nebyla žalovaná evidována a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalované hodnocena jako klient s menším rizikem. Žalovaná před schválením úvěru doložila žalobkyni [příjmení] o přiznání dávky státní sociální podpory, platební rozpis Úřadu práce a 3x potvrzení o vyplacení dávky žalované, dále doložila rozsudek o přiznání výživného na nezletilého syna žalované včetně třech poštovních poukázek dokládajících úhradu výživného. Žalobkyně tak prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 29 000 Kč na účet žalované dne [datum], který žalovaná specifikovala v rámci Smlouvy, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 29 000 Kč žalované ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 27.12.2018 bylo žalované oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 29 000 Kč, viz dodejka ze dne 2.1.2019. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 12 výzev k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalované. Ze dne [datum] pochází vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ve kterém porovnává nominální a efektivní úrokovou míru, vysvětluje jejich podstatu a porovnává jejich výši, včetně přiložené tabulky hodnocení těchto úroků v jednotlivých poměrech. O okamžitém zesplatnění úvěru byla žalovaná informována prostřednictvím Oznámení ze dne 22.4.2021, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalované. Předžalobní výzva je z data 10.1.2022 a žalobkyně ji zaslala žalované týž den, upozorňuje ji na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalované, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná oproti částce 29 000 Kč, kterou převzala od žalobkyně, uhradila žalobkyni do podání žaloby 62 582‬ Kč. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalované poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V době uzavření Smlouvy činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let 8,59% ročně.

4. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud, pokud jde o Smlouvu, z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, když dospěl k závěru, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle o.z. Soud dále vyšel u ustanovení § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26.5.2011 smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je právě úrok a jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Posuzovanou smlouvou se žalovaná zavazuje k placení úroku ve výši 129,65 % ročně; žalobkyně sice ohledně této sazby v žalobě uvedla, že se jedná o efektivní úrokovou sazbu, která odpovídá podle žalobkyní předloženého výpočtu nominální sazbě 86,09 % ročně, soud však vychází při posuzování platnosti smlouvy o úvěru z obsahu Smlouvy, tedy z roční úrokové sazby obsažené ve Smlouvě Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že obvyklá míra úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu se splatností od jednoho do pěti let činila v prosinci 2018 8,59 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje cca 14krát. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. V daném případě tak soud považuje ujednání o úroku ve výši 129,65 % ročně uvedené v části A) smlouvy – základní parametry úvěru za absolutně neplatné právní ujednání dle ustanovení § 580 a § 588 o.z., a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud neshledal Smlouvu neplatnou jakožto celek, neplatné je pouze ustanovení o výši roční úrokové sazby a další na něj navazující ustanovení (např. výše roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru), v souladu s ustanovením § 574 o.z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. S ohledem na výše uvedená ustanovení tedy soud změnil výši roční procentní sazby úvěru tak, že namísto požadovaných úroků ve výši 75,92% ročně, přiznal žalobkyni úroky obvyklé v místě a čase uzavření Smlouvy. Dle ustanovení § 1802 o.z. má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. V souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě č.j. 45 Icm 1029/2018-31 dospěl soud k názoru, že za obvyklý úrok lze považovat úrok přiměřený, který zmiňuje Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007, tedy úrok, který je trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, v projednávaném případě tedy soud považuje za úrok obvyklý úrok ve výši 25,77% ročně (3x 8,59% ročně). Při poskytnutí jistiny ve výši 29 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 25,77% ročně odpovídá celkový úrok za dobu od uzavření Smlouvy ([datum]) do zesplatnění úvěru (22.4.2021) částce ve výši 17 445 Kč. Žalovaná tak měla celkem uhradit žalobkyni na Smlouvu ke dni splatnosti částku ve výši 46 445 Kč, uhradila však částku ve výši 53 950 Kč. K úhradě tedy na dlužné jistině a kapitalizovaných úrocích do zesplatnění úvěru nezbývá ničeho. Pokud jde o smluvní pokuty požadované v žalobě, žalobkyně měla právo na uhrazení částky 5 988 Kč coby smluvní pokuty po právu sjednané v bodu 6.

1. Smlouvy, částky 4 600 Kč coby nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované po právu sjednaných v bodu 6.

2. Smlouvy, nemá však právo na zaplacení částky 6 771,84 Kč coby smluvní pokuty sjednané v bodu 6.

5. Smlouvy, neboť po snížení nemravně vysokého úroku nebyla žalovaná ke dni zesplatnění v prodlení s žádnou částkou, ze které by byla odvozena tato smluvní pokuta. Ujednání v bodu 6.1. a 6.2. považuje soud za smluvní pokuty, které jsou sjednány v souladu s ustanovením § 2048 o.z., podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Celkem tedy měla žalobkyně právo na zaplacení částky ve výši 57 043 Kč (29 000 Kč jistina + 17 445 Kč úroky ke dni zesplatnění + 5 998 Kč smluvní pokuta dle 6.

1. Smlouvy + 4 600 Kč náklady dle 6.

2. Smlouvy), do podání žaloby však žalovaná uhradila žalobkyni částku 62 582 Kč, tudíž veškeré možné nároky žalobkyně dle Smlouvy, které soud považuje za platně sjednané a legitimní, byly již žalovanou uhrazeny a soudu proto nezbylo než žalobu zamítnout.

5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měla právo procesně zcela úspěšná žalovaná. Té ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, v řízení byla pasivní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.