42 C 403/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 447 198,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 275 598 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 275 598 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v poměru úspěchu ve věci 29 %, tedy v částce 19 160,26 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 447 198,44 Kč s příslušenstvím. Žalobní nárok je tvořen: - 5x neuhrazená předepsaná splátka po 7 718 Kč, tedy celkem ve výši 38 590 Kč - zesplatněná jistina ve výši 263 082,44 Kč - náklady na oznámení o splatnosti v částce 200 Kč - poplatek za odeslání upomínek v částce 450 Kč - smluvní pokuta v částce 2 400,3 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužných splátek ve výši 38 590 Kč za období od 22.9.2020 do 22.1.2021 - přefakturace dopojištění vozidla v částce 7 077 Kč (16 měsíců x 437 Kč + 87 Kč za poslední měsíc) - smluvní pokuta v částce 135 398,70 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky ve výši 263 082,44 Kč za období od [datum] do [datum] (den podání žaloby). Součet 447 198,44 Kč Žalobkyně dále požaduje na příslušenství žalované pohledávky: -) úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 301 672,44 Kč od 17.2.2021 do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 622 Kč od 22.5.2022 do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 622 Kč od 22.5.2022 do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 1 833 Kč od 22.5.2022 do zaplacení -) kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 22.9.2020 do 16.2.2021 v částce celkem 759,54 Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo financování osobního automobilu tov. zn [anonymizována dvě slova] řada [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [VIN kód], rok výroby 2011, nedílnou součást Smlouvy tvoří Obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Poskytnutý úvěr byl dle Smlouvy poskytnut přímo dodavateli automobilu, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., jehož prostřednictvím byla Smlouva uzavřena - viz přiložená mandátní smlouva. Žalovaný na základě Předávacího protokolu ze dne [datum] převzal od dodavatele automobil, aniž by k jeho technickému stavu uvedl jakékoli výhrady. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr ve výši 275 598 Kč. Výše úvěru byla vypočtena jako součet rozdílu mezi pořizovací cenou Předmětu financování (275 598 Kč) a přímou platbou (0 Kč). Úvěr byl poskytnut žalovanému k rukám dodavatele v souladu s čl. 9 odst. 9.1 Obchodních podmínek (viz potvrzení o poskytnutí úvěru). Celková výše úvěru, tj. celková suma splátek včetně pojištění, činí 555 696 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 7 718 Kč, první splátka byla splatná dne 21.09.2020. Úrok z úvěru činil 14,01 % ročně při sjednané výši RPSN 25,51 %. Uzavřením Smlouvy došlo současně mezi stranami k uzavření Smlouvy o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž obsahem je převod vlastnického práva žalovaného k automobilu výše uvedenému ve prospěch žalobkyně do doby úplné úhrady úvěru žalovaným dle § 2040 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku. Žalovaný však neuhradil splátku úvěru [číslo] splatnou dne 21.09.2020, čímž porušil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. Ve Smlouvě bylo přitom sjednáno, že v takovém případě je žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejen dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce dle Obchodních podmínek a Sazebníku poplatků, nýbrž i nesplacenou část jistiny úvěru poskytnutého na základě Smlouvy a sankce za porušení závazkového vztahu. Prodlení v plnění peněžních závazků žalovaného má za následek vznik práva žalobce na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu dle Sazebníku. V důsledku prodlení došlo k 22.01.2021 (rozhodný den) k zesplatnění dosud nesplatných dlužných splátek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Výzva k úhradě s uvedením zesplatněných pohledávek byla žalovanému odeslána prostřednictvím doporučené zásilky. Žalobkyně dopisem ze dne 27.05.2022 rovněž odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu práva, v návaznosti na to, že žalovaný automobil neodevzdal. Jelikož žalovaný nehradil ani zákonné pojištění, byl žalobce dle Smlouvy a Obchodních podmínek nucen tyto výdaje pokrýt s tím, že má nárok je dle čl. 4 odst. 4.5 Smlouvy přeúčtovat žalovanému, navýšené o smluvní pokutu. Měsíční pojistné činilo 437 Kč a žalobkyně ho přefakturovala žalovanému za období od 21.01.2021 do 26.05.2022 (faktury přílohou žaloby). Smluvní pokuta požadovaná v žalobě byla sjednána ve Smlouvě pod písmenem A, odst. 1.

2. Žalovanému byla dne 21.06.2022 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky. Žalobkyně podáním ze dne 21.12.2022 doplnila svá skutková tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] připojili žalovaný a žalobkyně své podpisy pod Úvěrovou smlouvu č. AU4003047235 (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo financování osobního automobilu tov. zn [anonymizováno 6 slov], [VIN kód], nedílnou součást Smlouvy tvoří Obchodní podmínky a Sazebník poplatků – viz písmeno A, článek 1 Smlouvy Poskytnutý úvěr byl dle Smlouvy poskytnut přímo dodavateli automobilu, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., jehož prostřednictvím byla Smlouva uzavřena - viz přiložená Mandátní smlouva ze dne [datum]. V Mandátní smlouvě se společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) zavazuje uzavírat jménem žalobkyně leasingové nebo úvěrové smlouvy. Žalovaný na základě Předávacího protokolu ze dne [datum] převzal od dodavatele automobil, aniž by k jeho technickému stavu uvedl jakékoli výhrady. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr ve výši 275 598 Kč. Výše úvěru byla vypočtena jako součet rozdílu mezi pořizovací cenou Předmětu financování (275 598 Kč) a přímou platbou (0 Kč). Úvěr byl poskytnut žalovanému k rukám dodavatele v souladu s čl. 9 odst. 9.1 Obchodních podmínek. Celková výše úvěru, tj. celková suma splátek včetně pojištění, činí 555 696 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 7 718 Kč, první splátka byla splatná dne 21.09.2020. Úrok z úvěru činil 14,01 % ročně při sjednané výši roční procentní sazby spotřebitelského úvěru 25,51 %. Ve Smlouvě žalovaný sjednal havarijní a zákonné pojištění, které neuhradil a žalobkyně mu tak v celkem 17 fakturách naúčtovala neuhrazené pojistné. Uzavřením Smlouvy došlo současně mezi stranami k uzavření Smlouvy o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž obsahem je převod vlastnického práva žalovaného k automobilu výše uvedenému ve prospěch žalobkyně do doby úplné úhrady úvěru žalovaným – viz článek 2 Smlouvy. Před poskytnutím úvěru byly žalovanému poskytnuty informace o druhu spotřebitelského úvěru a jeho poskytovateli – viz Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl prokazatelně poskytnut společnosti [právnická osoba], a to připsáním na účet této společnosti dne [datum] v částce 275 598 Kč. Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení již s první splátkou úvěru splatnou dne 21.9.2020. Tuto částku neuhradil ani přes opakované upomínky ze strany žalobkyně, automobil si ponechal. Žalobkyně tedy provedla zesplatnění úvěru k datu 22.1.2021, a to oznámením ze dne 27.1.2021. Tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 1.2.2021. Žalobkyně dopisem ze dne 27.05.2022 rovněž odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu práva, v návaznosti na to, že žalovaný automobil neodevzdal. Z předžalobní upomínky datované dnem 21.6.2022 a z příslušného podacího lístku ze dne 21.6.2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. K příslušenství ve formě kapitalizovaného úroku z prodlení žalobkyně doložila způsob jejich výpočtu. K prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalovaného v dostupných rejstřících, zároveň předložila dvě listiny, ke kterým při ústním jednání uvedla, že se jedná pravděpodobně o výpis částek vyplacených zaměstnavatelem a pracovní smlouvu, více se však k listinám nemohla vyjádřit s ohledem na to, že se jedná o listiny v holandštině. I kdyby soud přihlédl k listinám neopatřených českým překladem, o kterých žalobkyně tvrdí, že se pravděpodobně jedná o doklad o měsíční výplatě a pracovní smlouvu, potom stále absentuje doložení výdajů žalovaného a doložení toho, že žalobkyně porovnala příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutým úvěru, čímž došla k závěru o jeho úvěruschopnosti, dále je potřeba dodat, že i z potvrzení o výplatě částek od tvrzeného zaměstnavatele je zřejmé, že stabilní příjem žalovaný neměl, když vyplácená částka v jednotlivých měsících značně kolísá a v měsíci srpnu tak žalovaný obdržel na výplatě pouze 143,22 EUR, v měsíci červnu 2020 350 EUR, v měsíci březnu 2020 350 EUR. Žádné další důkazy ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně přes poučení soudu nedoložila. Výdaje žalovaného získala žalobkyně pouze tvrzením žalovaného (viz úvodní strana Smlouvy) bez toho, aniž by si jeho tvrzení ověřila, jeho tvrzený měsíční příjem ve výši 35 000 Kč je vyšší, nežli žalovaný doložil ve výpisech z účtu, neobjasnil také celkový tvrzený příjem domácnosti ve výši 56 000 Kč.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 o. z smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. (prostřednictvím mandatáře, společnosti [právnická osoba] na základě Mandátní smlouvy ze dne [datum]), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 275 598 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 275 598 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění své zákonné povinnosti uložené jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle názoru soudu řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno a nedoplnila svá skutková tvrzení a důkazní návrhy v tomto bodě žaloby. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 275 598 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 275 598 Kč, žalovaný před podáním žaloby uhradil ničeho, soud tedy částku ve výši 275 598 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně v rámci oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27.1.2021, písemnost byla žalovanému odeslána 1.2.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 3.2.2021 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 4.2.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 160,26 Kč, přičemž tato částka představuje 29 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 888 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 447 198,44 Kč sestávající z částky 10 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u ústního jednání před soudem) z částky 5 050 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 2. 2023 náhrada 3 269,73 Kč za 328 ujetých km v částce 2 269,73 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 819,73 Kč ve výši 8 362,14 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.. Do nákladů řízení soud oproti požadavku žalobkyně nezahrnul odměnu za úkon právní služby v podobě předžalobní výzvy v plné výši, a to s přihlédnutím k tomu, že podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. se úspěšnému účastníku sporu přiznávají pouze náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. sice stanoví jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení zaslání tzv. předžalobní upomínky, avšak pro účely splnění této podmínky postačí zaslání tzv. výzvy jednoduché. Soud se nezabýval posuzováním toho, zda předžalobní výzva naplňuje charakter tzv. výzvy kvalifikované či pouze jednoduché výzvy k plnění, neboť případná kvalifikovaná výzva by v daném případě nepředstavovala účelné náklady k uplatnění práva žalobkyně. V daném případě pro upozornění na případné soudní řízení postačovala výzva jednoduchá.

8. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.