42 C 443/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 73 176,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 967 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 30 000 Kč od 2.4.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 73 176,92 Kč s příslušenstvím se zamítá co do částky 19 209,92 Kč, úroku ve výši 15% ročně z částky 30 000 Kč od 2.4.2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 704,48 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 73 176,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva). Pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru byla dále postoupena společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], která ji následně smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 1.4.2019. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne [datum] v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Vzhledem k prodlení žalovaného má tak žalobkyně krom dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení ze žalované částky od 2.4.2019 do zaplacení a na dohodnutou smluvní pokutu dle článku V. Smlouvy o úvěru ve výši 24 618,91 Kč. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalobkyně zaslala soudu vyjádření ve věci ze dne 5.12.2020 včetně rozšíření žalobního návrhu. V rámci tohoto písemného vyjádření uvedla žalobkyně úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 15 % ročně, dále doplnila, že dlužnou jistinu úvěru činí částka 30 000 Kč, neboť žalovaný neuhradil předchůdkyni žalobkyně žádné splátky a dále uvedla okolnosti ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

3. Usnesením ze dne 1.2.2021 č.j. 42 C 443/2020-22 vyhověl soud návrhu žalobkyně na změnu žaloby ve smyslu rozšíření žalobního nároku o úrok ve výši 15% ročně z částky 30 000 Kč od 4.2.2019 do zaplacení a o úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 052,43 Kč od 4.2.2019 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 o.s.ř..

5. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] coby úvěrující a žalovaný coby klient připojili dne [datum] své podpisy pod Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 30 000 Kč, převzetí částky v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovaný stvrdil svým podpisem Smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 24 558 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 54 558 Kč, a to ve 14-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 3 897 Kč. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru činí 15%. Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 252,65 %. Ve Smlouvě došlo ke sjednání smluvní pokuty pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas, a to ve výši 0,1% denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smlouva byla uzavřena na základě písemné žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru obsahující podpis žalovaného, v rámci uzavření Smlouvy byl žalovaným udělen souhlas se zpracováním jeho osobních údajů. Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila rovněž formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a formulářem obsahujícím informace pro spotřebitele. Za účelem doložení zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pracovní smlouvu žalovaného ze dne [datum], kopii občanského průkazu žalovaného a 3 výplatní lístky žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2017. Z předžalobní upomínky datované dnem 3.8.2020 a z příslušného podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy listiny k prokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně. Pohledávka ze Smlouvy uzavřené mezi žalovaným a obchodní společnost [právnická osoba] byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi obchodními společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], soudu byla tato smlouva předložena k důkazu včetně seznamu postupovaných pohledávek. Obchodní společnost [právnická osoba] následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. a žalobkyní, tato smlouva byla soudu předložena včetně seznamu postupovaných pohledávek. Žalobkyně prokázala, že dne 3.8.2020 odeslala žalovanému za [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. oznámení o postoupení pohledávky.

6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.z.“ - Ustanovení ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a z ustanovení § 2395 a násl. o.z. - Smlouva o úvěru. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 cdo 3516/2009 ze dne 26.5.2011 smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je právě úrok a jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 24 558 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 888 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 13 500 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a poplatku a za hotovostní inkaso splátek úvěru ve výši 5 400 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná povinna nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 2 888 Kč (dle Smlouvy ve výši 15% ročně) sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí cca 82 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 14 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 252,65 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných [anonymizována dvě slova] bankou na jejích internetových stránkách ([příjmení] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce února 2018 pohybovala na úrovni 8,54 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. Dále soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č.j. 64 Co 7/2021-72, kde ve skutkově obdobném případě soud rozhodl, že skutečně sjednaný úrok není pouze částka takto formálně nazvaná ve smlouvě o úvěru, nýbrž, že za úrok je třeba považovat součet úroku a ostatních poplatků sjednaných ve smlouvě o úvěru, když ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně reálně zavázala k jakémukoliv jinému plnění než jen k vlastnímu poskytnutí úvěrových prostředků a pokud jde o poplatek za hotovostní inkaso splátek, pak soud uzavřel, že se jedná pouze o zdánlivou nabídku vedlejší služby, neboť z obsahu formuláře smlouvy o úvěru je zřejmé, že jde o jediný, věřitelem určený způsob splácení úvěru a úvěrovaný nemá možnost jej odmítnout. V daném případě tak soud považuje ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši 24 558 Kč uvedené ve Smlouvě za absolutně neplatné právní ujednání dle ustanovení § 580 a § 588 o.z., a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud neshledal Smlouvu neplatnou jakožto celek, neplatné je pouze ustanovení o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru a další na něj přímo navazující ustanovení (např. výše roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru), v souladu s ustanovením § 574 o.z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. S ohledem na výše uvedená ustanovení tedy soud změnil výši celkových nákladů úvěru tak, že namísto požadované částky ve výši 24 558 Kč přiznal žalobkyni náklady úvěru, které se svou výší shodují s úroky obvyklými v místě a čase uzavření Smlouvy. Dle ustanovení § 1802 o.z. má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. V souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě č.j. 45 Icm 1029/2018-31 dospěl soud k názoru, že za obvyklý úrok lze považovat úrok přiměřený, který zmiňuje Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007, tedy úrok, který je trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, v projednávaném případě tedy soud považuje za úrok obvyklý úrok ve výši 25,62 % ročně (3x 8,54% ročně). Při poskytnutí jistiny ve výši 30 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 25,62 % ročně odpovídá celkový úrok za dobu trvání Smlouvy (14 měsíců) částce ve výši 8 967 Kč. Žalovaný tak měl celkem uhradit žalobkyni na Smlouvu částku ve výši 38 967 Kč, dle tvrzení žalobkyně však neuhradil ničeho. Žalobkyně má zároveň právo na uhrazení částky 15 000 Kč coby smluvní pokuty po právu sjednané Smlouvě, soud však omezil výši smluvní pokuty z původní částky ve výši 24 618,91 Kč požadované žalobkyní na částku 15 000 Kč, a to v souladu s kogentním ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého souhrn uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Poskytla-li předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, nemůže z titulu smluvních pokut požadovat po žalovaném částku vyšší než-li 15 000 Kč. Žalobkyně tento limit daný kogentním ustanovením zákona nerespektovala a smluvní pokuta uplatněná žalobkyní je tak v částce 9 618,91 Kč neopodstatněná. Žalobkyni rovněž nepřísluší úrok ve výši 15 % z částky 30 000 Kč od 2.4.2019 do zaplacení, neboť úrok byl ve Smlouvě sjednán pevnou částku, a to pouze po dobu 14 měsíců. Celkem tedy soud přiznal žalobkyni ve výroku I částku ve výši 53 967 Kč (jistina úvěru v částce 30 000 Kč + obvyklý úrok v částce ve výši 8 967 Kč + smluvní pokuta ve výši 15 000 Kč), a to včetně příslušenství z částky 30 000 Kč, které tvoří úrok z prodlení ve výši podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucí od 2.4.2019 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu ve výroku I jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyně prokázala v řízení svou aktivní věcnou legitimaci, nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně nebo v řízení namítáno.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 704,48 Kč, přičemž tato částka představuje 35 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 176,92 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky 2 030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis jednoduché předžalobní výzvy) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 050 Kč ve výši 2 320,50 Kč. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. V případě předžalobní upomínky činí nárok jednu polovinu mimosmluvní odměny, neboť žalovanému byla zaslána typizovaná předžalobní upomínka, kterou žalobkyně coby postupník velkého počtu typizovaných pohledávek skrze svého právního zástupce zpracovala strojově, a proto ji je nutno kvalifikovat podle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. Žalobkyni nepřísluší právo na náhradu za úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření ze dne 15.12.2020, neboť se jedná o doplnění a rozšíření žaloby.

8. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty.