42 C 452/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 84 782 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 48 361 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 919 Kč od 1. 11. 2020 do 19. 3. 2021, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 640 Kč od 20. 3. 2021 do 19. 4. 2021, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 361 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 25,26 % ročně z částky 49 919 Kč od 30. 9. 2020 do 20. 10. 2020, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 49 919 Kč od 21. 10. 2020 do 19. 3. 2021, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 46 640 Kč od 20. 3. 2021 do 19. 4. 2021, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 43 361 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, b) náhradu nákladů řízení v částce 4 963,24 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 300 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši; částka náhrady nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žaloba se zamítá co do částky 36 421,42 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 892 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 8 801,42 Kč od 30. 9. 2020 do 20. 10. 2020, úroku ve výši 37,20 % ročně z částky 49 919 Kč od 30. 9. 2020 do 20. 10. 2020, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 8 801,42 Kč od 21. 10. 2020 do 19. 3. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 12 080,42 Kč od 20. 3. 2021 do 19. 4. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 15 359,42 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 84 782 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč na jeho bankovní účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 62,46 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil částku 22 995 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 8 splatné dne 22.7.2020. K datu 28.9.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 67 811,68 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Po zesplatnění úvěru, ke kterému došlo dne 28.9.2020, uhradil žalovaný ještě ve dvou splátkách částku 6 558 Kč. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 1.11.2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 61 253,68 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 58 720,42 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 091,26 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 23 529,42 Kč. c) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 58 720,42 Kč ode dne 30.9.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,46 % ročně, od 91. dne prodlení pak v úrokové sazbě 8,25% ročně. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. c) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 236 088 Kč.

2. Žalobkyně při ústním jednání před soudem uvedla, že v mezidobí nedošlo k mimosoudnímu vyřízení věci, nedošlo k úhradě dlužné částky, byť z části. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání před soudem, když uvedl, že smlouvu uzavřel, úvěr čerpal, oproti jistině úvěru uhradil žalobkyni před podáním žaloby částku 29 553 Kč. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání v souladu s uznávacím projevem žalovaného, neboť ve věci nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, plnění požadované v žalobě je v části v rozporu s dobrými mravy, ve věci by tedy nebylo možné schválit ani soudní smír.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč na dobu trvání 60 měsíců s měsíční splátkou ve výši 3 279 Kč a počtem 60 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 196 740 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 62,46 % ročně. Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 83,83%. V souladu s ustanovením článku 6, odstavce 6.

5. Smlouvy - smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení od následujícího dne po zesplatnění až do zaplacení uplatnila žalobkyně smluvní pokutu v souhrnné výši 23 529,42 Kč za prodlení žalovaného se splácením úvěru. Dle odstavce 6.

3. Smlouvy - pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle odstavce 6.

4. Smlouvy - se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je třeba uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Hodnocení klienta, Prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Dle výpisu z databáze SOLUS zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalovaného hodnocena vysoce, klient s nízkým rizikem. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni potvrzení svého zaměstnavatele o výši příjmu, 1x výplatní pásku. Žalobkyně tak prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 60 000 Kč na účet žalovaného dne 25.11.2019, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 60 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 26.11.2019 bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 60 000 Kč, viz dodejka ze dne 27.11.2019. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila výzvu k úhradě dluhu ze dne 23.6.2020, 24.8.2020 a 22.9.2020 ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 28.9.2020, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 13.10.2021 a žalobkyně ji zaslala žalovanému dne 13.10.2021, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 60 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, uhradil žalobkyni do podání žaloby částku 29 553 Kč, což potvrdil i žalovaný při ústním jednání. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalovanému poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V době uzavření Smlouvy činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let 8,42% ročně. Žalovaný nezpochybnil uzavření Smlouvy a vyplacení jistiny úvěru, zároveň potvrdil, že na Smlouvu uhradil žalobkyni částku 29 553 Kč.

4. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud, pokud jde o Smlouvu, z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, když dospěl k závěru, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle o.z. Soud dále vyšel u ustanovení § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26.5.2011 smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je právě úrok a jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Posuzovanou smlouvou se žalovaný, coby spotřebitel, zavazuje k placení úroku ve výši 62,46 % ročně. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že obvyklá míra úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu se splatností od jednoho do pěti let činila v listopadu 2019 8,42% ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje cca 6krát. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. V daném případě tak soud považuje ujednání o úroku ve výši 62,46 % ročně uvedené v části A) smlouvy – základní parametry úvěru za absolutně neplatné právní ujednání dle ustanovení § 580 a § 588 o.z., a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud neshledal Smlouvu neplatnou jakožto celek, neplatné je ustanovení o výši roční úrokové sazby a další na něj přímo navazující ustanovení (např. výše roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru), v souladu s ustanovením § 574 o.z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. S ohledem na výše uvedená ustanovení tedy soud změnil výši roční procentní sazby úvěru tak, že namísto požadovaných úroků ve výši 62,46% ročně, přiznal žalobkyni úroky obvyklé v místě a čase uzavření Smlouvy. Dle ustanovení § 1802 o.z. má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. V souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě č.j. 45 Icm 1029/2018-31 dospěl soud k názoru, že za obvyklý úrok lze považovat úrok přiměřený, který zmiňuje Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007, tedy úrok, který je trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, v projednávaném případě tedy soud považuje za úrok obvyklý úrok ve výši 25,26% ročně (3x 8,42% ročně). Při poskytnutí jistiny ve výši 60 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 25,26% ročně odpovídá celkový úrok za dobu od uzavření Smlouvy ([datum]) do zesplatnění úvěru (28.9.2020) částce ve výši 12 914 Kč. Žalovaný tak měl celkem uhradit žalobkyni na Smlouvu ke dni splatnosti úvěru částku ve výši 72 914 Kč rovnající se nové jistině úvěru sjednané dle odstavce 6.

3. Smlouvy, uhradil však do splatnosti úvěru pouze částku 22 995 Kč a po splatnosti úvěru pak ještě částku 3 279 Kč dne 19.3.2021 a částku 3 279 Kč dne 19.5.2021. K úhradě tedy zbývá na dlužné jistině a kapitalizovaných úrocích do zesplatnění úvěru částka ve výši 43 361 Kč. Smluvní pokutu shledal soud oprávněnou a tedy přiměřenou pouze co do výše 5 000 Kč, když žalovaný v průběhu řízení uvedl, že se nachází v tíživé životní situaci, požádal o možnost hradit případný dluh ve splátkách po 3 300 Kč měsíčně, neboť jeho měsíční příjem činní 20 000 Kč čistého, z toho hradí na výživném na dítě částku 5 000 Kč, dále splácí měsíčně [anonymizováno] bance úvěr v částce 5 000 Kč, na bydlení přispívá rodičům 3 000 Kč, zbývající peníze utratí za jídlo, léky apod. Ohledně svých majetkových poměrů odkázal na listiny založené ve spise, jeho zaměstnavatel je totožný a jeho výdělek se navýšil nepatrně na částku 20 000 Kč čistého. Soud proto zamítl smluvní pokutu požadovanou v žalobě co do částky 18 529,42‬ Kč, a to s ohledem na tíživou finanční situaci žalovaného, když protiplnění ze strany žalovaného za poskytnutou jistinu úvěru v podobě přiměřeného úroku ve výši 12 914 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč považuje soud za přiměřené. Soud má v souladu s ustanovením § 2051 o.z. možnost smluvní pokutu přiměřeně snížit, dojde-li k závěru, že skutečnosti uvedené dlužníkem v průběhu řízení takové snížení spravedlivě odůvodňují. Žalobkyně má tedy právo na uhrazení nové jistiny úvěru ve výši 43 361 Kč a na uhrazení částky 5 000 Kč coby smluvní pokuty po právu sjednané v bodu 6.

5. Smlouvy Celkem tedy soud přiznal žalobkyni ve výroku I částku ve výši 48 361 Kč včetně příslušenství z této částky, které tvoří jednak úrok z prodlení ve výši podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25% ročně z dlužné částky jdoucí od 1.11.2020 do zaplacení a dále úrok sjednaný dle Smlouvy snížený soudem na výši 25,26% ročně z dlužné částky od 30.9.2020 do 20.10.2020 a od 21.10.2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně (za dobu od 91. dne prodlení požaduje žalobkyně úrok snížený v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v něž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů). Ve zbytku soud žalobu ve výroku II jako nedůvodnou zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 963,24 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 240 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 782 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast u ústního jednání před soudem) a z částky 2 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis jednoduché standardizované předžalobní výzvy k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 333,94 Kč za 200 ujetých km v částce 1 733,94 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 10,7 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 283,94 Kč ve výši 4 049,63 Kč. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně. I na úhradu náhrady nákladů řízení se vztahuje možnost splátek, ovšem včetně ztráty výhody splátek, jak byla shora popsána.

6. O lhůtě k plnění pak rozhodl v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř., když vyšel z návrhu žalovaného na plnění ve splátkách po 3 300 Kč měsíčně, přičemž soud žalovanému vyhověl s ohledem na jeho tíživou ekonomickou situaci popsanou výše. Tato možnost byla žalovanému dána tzv. pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že prodlení byť s jedinou splátkou má za následek automatický nástup splatnosti celého zbytku dluhu. Je tedy na žalovaném, aby zodpovědným splácením zabránil nástupu tohoto negativního právního následku.