42 C 463/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 871,62 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 4 871,62 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 871,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], a.s, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 600 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22.4.2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu prostředky komunikace na dálku. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem Smlouvy o úvěru [anonymizováno]. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [anonymizováno] jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 271,62 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, v níž byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o úvěru číslo [anonymizováno], která byla společností [právnická osoba], coby poskytovatelem úvěru, podepsána dne [datum] a namísto podpisu žalovaného je na konci výše uvedené smlouvy uvedeno Jméno a příjmení: [celé jméno žalovaného], SMS kód: [anonymizováno] (dále také jen„ Smlouva“). Tuto Smlouvu měla dle tvrzení žalobkyně uzavřít předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] a.s., [IČO], coby poskytovatel úvěru a žalovaný, coby klient. Žalovaný je ve Smlouvě označen jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou pobytu, číslem občanského průkazu, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 2 600 Kč, a to na bankovní účet klienta, klient se zavazuje splatit úvěr do 24 dnů od poskytnutí úvěru, roční úroková sazba činí 40% a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 10 637,70 %. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 867,62 Kč (po slevě) a 2 271,62 Kč (před slevou). Žalobkyně v žalobě požaduje poplatek ve výši 2 271,62 Kč, tedy před slevou. Proces registrace nového klienta, vyřizování žádosti o úvěr a uzavření smlouvy o úvěru je popsán v článku III. Smlouvy a odpovídá tvrzení žalobkyně v žalobě. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne [datum] byla poukázána částka 2 600 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet] bez uvedení vlastníka bankovního účtu. Žalobkyně soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě ze dne 21.9.2020 včetně dokladu o jejím odeslání žalovanému téhož dne, žalovaný tedy byl žalobkyní upozorněn na možnost soudního vymáhání jeho dluhu. Soud se dále zabýval v rámci dokazování existencí aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení. Žalobkyně doložila k důkazu Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba], a.s, a žalobkyní a blíže neoznačenou počítačově vytvořenou tabulku bez podpisu smluvních stran smlouvy o postoupení pohledávek coby seznam postupovaných pohledávek. Dle výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek měl seznam postupovaných pohledávek podepsaným postupitelem a postupníkem tvořit přílohu č. 1 smlouvy. Takovýto důkaz nebyl soudu předložen. U Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21.9.2020 od [právnická osoba], a.s nedoložila žalobkyně doklad o odeslání tohoto oznámení žalovanému. Je pravdou, že žalobkyně doložila k důkazu doklad o odeslání zásilky žalovanému ze dne 21.9.2020, tento je však spojen výhradně s předžalobní výzvou z téhož data, když je z něj patrno, že v rámci zásilky byl doručován jediný list a odesílatelem zásilky je právní zástupce žalobkyně, nikoliv předchůdkyně žalobkyně. Soud tedy nemá za prokázané, že k postoupení pohledávky za žalovaným mezi výše uvedenými obchodními společnostmi došlo a aktivní věcná legitimace žalobkyně v projednávané věci tedy zůstala neprokázána. Žalobkyní navržený důkaz,„ nechť si soud vyžádá vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši“, soud neprovedl, neboť s ohledem na skutečnost, že se žalobkyni nepodařilo prokázat aktivní věcnou legitimaci ve sporu (jak soud uvádí výše) bylo by provedení takového důkazu nadbytečné.

4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“)., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 o. z. lze pak postoupit i soubor pohledávek. Soudu nebyl předložen k důkazu seznam postupovaných pohledávek v podobě, jakou předpokládá smlouva o postoupení pohledávek, obsahující i pohledávku za žalovaným. Je pravdou, že žalobkyně předložila soudu Oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, toto oznámení však není podloženo dokladem o odeslání žalovanému. Z tohoto důvodu nemůže absenci smlouvy o postoupení pohledávek nahradit oznámení o postoupení pohledávky žalovanému od postupitele (jak v obecné rovině popisuje Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp.zn. 31 Cdo 1328/2007 ze dne 9.12.2009). Žalobkyně tedy neprokázala, že k postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dle § 1879 o. z. došlo, žalobkyně neprokázala postoupení žádné pohledávky předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (ať už by byla pohledávka právně posouzena jako nárok z titulu smlouvy o úvěru či nárok z titulu bezdůvodného obohacení) a proto soud žalobu jako celek zamítl. K výše uvedenému závěru soud cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 1373/2005 ze dne 22.5.2007„ Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek není důvodem pro zastavení řízení nebo pro odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby.“ 5. Nad rámec uvedeného závěru soud uvádí, že žalobkyně neprokázala ani uzavření závazku v podobě platné smlouvy o úvěru podle § 2 395 a násl. o.z. mezi [právnická osoba], a.s a žalovaným, a to uzavřením Smlouvy, jak popsala ve své žalobě. Smlouva není podepsána žalovaným a uzavření smlouvy o úvěru distanční formou za použití prostředků elektronické komunikace se žalobkyni nepodařilo prokázat, když k tomuto způsobu uzavření smlouvy nenavrhla soudu jediný důkaz. Ze žádného dalšího tvrzení žalobkyně a z následně provedených důkazů pak nebylo možno dovodit, že by žalovaný projevil právně relevantním způsobem vůli být smlouvou o úvěru popsanou v žalobě vázán. Obecně vzato uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru prostřednictvím internetu je možné, nicméně v takovém případě musí být všechny kroky vedoucí k uzavření smlouvy skutkově zcela přesně vymezeny a důkazně podloženy. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyni nepodařilo prokázat aktivní věcnou legitimaci ve sporu, soud k důkazu již nezkoumal, zda-li skutečně došlo k vyplacení tvrzené částky žalovanému, a to i bez právního titulu.

6. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení, soudu proto nezbývá než žalobu zamítnout zejména pro neunesení břemene důkazního na straně žalobkyně.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, neboť byl v řízení zcela pasivní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.