42 C 467/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 542 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 718 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 718 Kč od 6.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 12 542 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 10 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,95 % p.a. splácet ve 60 měsíčních splátkách ve výši 547 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019, to vše dle splátkového kalendáře. Před poskytnutím úvěru prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: - Částka ve výši 547 Kč ze dne 04.11.2019 - Částka ve výši 547 Kč ze dne 18.12.2019 - Částka ve výši 547 Kč ze dne 16.01.2020 - Částka ve výši 547 Kč ze dne 28.01.2020 - Částka ve výši 547 Kč ze dne 17.03.2020 - Částka ve výši 547 Kč ze dne 27.04.2020 V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. v celkové výši 600 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 2, 5, 6, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 3 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3., podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 7 splatné dne 01.05.2020. K datu 06.07.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 11 352,12 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 01.11.2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobci od 01.05.2020 do 31.10.2020 nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 11 352,12 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 9 822,40 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 529,72 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 0,00 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2., tak jak je specifikována shora, v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 11 352,12 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 01.11.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 590,20 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od 01.05.2020 do 31.10.2020 nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty). e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 9 822,40 Kč ode dne 08.07.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,52 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal.

2. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání mu byly doručeny do vlastních rukou náhradně nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil, že dne [datum] byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu trvání 60 měsíců s měsíční splátkou ve výši 547 Kč a počtem 60 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 32 820 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 83,95 % ročně. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že úroková sazba úvěru sjednaná ve Smlouvě je efektivní úrokovou sazbou, která po přepočtu odpovídá nominální úrokové sazbě požadované v žalobě ve výši 62,52% ročně, k tomuto tvrzení doložila žalobkyně Vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] (znalce pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví) k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018. Soud konstatuje po kontrole stavu evidence znalců k aktuálnímu datu (nahlédnutím do elektronické evidence znalců na webových stránkách [webová adresa]), že se výše uvedený znalec v evidenci znalců pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví nenachází. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Hodnocení klienta, Prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Dle výpisu z databáze [příjmení] zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze [anonymizováno] registru klientských informací byla smlouva žalovaného hodnocena jako špatná. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni rozhodnutí o přiznání dávky státní sociální podpory – starobního důchodu ve výši 10 911 Kč měsíčně. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 10 000 Kč na účet žalovaného dne [datum], který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 10 000 Kč, viz dodejka ze dne [datum]. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k úhradě. U těchto výzev žalobkyně nedoložila doklad o jejich odeslání žalovanému. Ze dne 25.10.2018 pochází vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ve kterém porovnává nominální a efektivní úrokovou míru, vysvětluje jejich podstatu a porovnává jejich výši, včetně přiložené tabulky hodnocení těchto úroků v jednotlivých poměrech. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 6.7.2020, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 3.12.2020 a žalobkyně ji zaslala žalovanému dne 3.12.2020, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 10 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, uhradil žalobkyni do podání žaloby částku 3 282 Kč.

4. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud, pokud jde o Smlouvu, z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, když dospěl k závěru, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle o.z. Soud dále vyšel u ustanovení § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016. Pokud jde o nároky uplatněné žalobkyní v žalobě, tyto vycházejí ze Smlouvy, kterou soud posoudil jakožto neplatné právní jednání podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků a smluvních pokut. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Při hodnocení platnosti Smlouvy posuzoval soud Smlouvu jako celek, ujednání o povinnostech žalovaného k úhradě úroků a smluvních pokut zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jakožto spotřebitele a nerespektuje jeho slabší postavení dle ustanovení § 1810 a násl. o.z. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 83,95 % ročně; žalobkyně sice ohledně této sazby v žalobě uvedla, že se jedná o efektivní úrokovou sazbu, která odpovídá podle žalobkyní předloženého výpočtu nominální sazbě 62,52 % ročně, soud však vychází při posuzování platnosti smlouvy o úvěru z obsahu Smlouvy, tedy z roční úrokové sazby obsažené ve Smlouvě Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných [anonymizována dvě slova] bankou na jejích internetových stránkách ([příjmení] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) vyplývá, že obvyklá míra úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu se splatností od jednoho do pěti let činila v říjnu 2019 8,41 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje cca 9krát. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. Při posuzování platnosti Smlouvy vzal soud v potaz, jak je již výše uvedeno, i smluvní pokutu sjednanou ve Smlouvě pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru, kterou žalobkyně uplatnila v žalobě, která ještě navyšuje částku požadovanou žalobkyní dle Smlouvy. Ujednání o sjednaném úroku a sjednaných smluvních pokutách nebylo možné od sebe a od ostatních ujednání Smlouvy oddělit, smluvní ujednání jsou provázaná a společně vedly k neúměrným nákladům a dalším finančním sankcím za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla úvěr právě za účelem získání úroků, a pokud by žalovaný Smlouvu za podmínek stanovených žalobkyní neuzavřel, k poskytnutí finanční částky v podobě spotřebitelského úvěru by nedošlo. Shodně rozhodl ve skutkově totožné věci Krajský soud v Plzni v rámci rozsudku č.j. 25 Co 331/2019 ze dne 22.11.2019, který uvedl:„ Pro rozhodnutí v dané věci je s ohledem na argumentaci žalobkyně o oddělitelnosti nepřiměřeného ujednání od ostatních ustanovení smlouvy klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat.“ 5. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil před podáním žaloby dle jejího tvrzení částku 3 282 Kč, rozdíl těchto dvou částek, tedy částku ve výši 6 718 Kč, posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému zaslána 3.12.2020, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice, od 5.12.2020 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 6.12.2020 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 6. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena a soud tedy žalobu zamítl v rámci výroku II co do částky 5 824,20 Kč na jistině žalované částky, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 234 Kč od 1.11.2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 718 Kč od 1.11.2020 do 5.12.2020, úroku ve výši 62,52% ročně z částky 9 822,40 Kč od 8.7.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 39 384 Kč.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když žádné neuplatnil. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty.