42 C 468/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Čepickou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 9 307 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 9 307 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 9 307 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [anonymizováno] [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 10 000 Kč (dále jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 168,01% p.a. splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 109 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] 2019, to vše dle splátkového kalendáře. Před poskytnutím úvěru prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru vyly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: - částka 1 109 Kč dne 22. 7. 2019 - částka 2 218 Kč dne 16. 8. 2019 - částka 2 720 Kč dne 17. 10. 2019 - částka 1 611 Kč dne 13. 12. 2019 - částka 1 109 Kč dne 14. 1. 2020 - částka 1 109 Kč dne 14. 1. 2020 - částka 105 Kč dne 7. 2. 2020 - částka 1 608 Kč dne 17. 2. 2020 Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 499 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 1, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 200 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 1,2, 4, 6, 7, 8, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 6 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Částka 200 Kč odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 11 splatné dne 18. 4. 2020. K datu 22. 6. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 7 191,06 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 01. 11. 2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobci od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 7 191,06 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 6 239,22 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 951,84 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 499 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 1 200 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 7 191,06 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 417,02 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od 1. 5.2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty). e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 6 239,22 Kč ode dne 24. 6. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 102,75 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.

2. Žalovaný uvedl, že úvěr splácel, i když nepravidelně a i přes splátky mu volali, že dále dluží. Z důvodu, že přišel o práci a neměl finance, přestal splácet úplně. Dále uvedl, že dlužnou částku není schopen uhradit, pro případ oprávněnosti nároku požádal o splátky.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil, že dne [datum] byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu trvání 18 měsíců s měsíční splátkou ve výši 1 109 Kč a počtem 18 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 19 962 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 168,01% ročně. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář a Hodnocení klienta. V rámci Smlouvy je uvedeno číslo účtu žalovaného, na který byla žalobkyní poukázána částka 10 000 Kč. Dle výpisu z databáze [příjmení] zde nebyl žalovaný evidován. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni pracovní smlouvu. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 10 000 Kč na účet žalovaného dne 6. 5. 2019, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy. Soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 10 000 Kč. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila výzvu k úhradě dluhu ze dne 19. 7. 2019, ze dne 18. 6. 2020 a ze dne 17. 6. 2020 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 20. 6. 2020, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2020, která byla téhož dne předána k poštovní přepravě. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni do podání žaloby celkem částku 11 598 Kč.

4. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud, pokud jde o Smlouvu, z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, když dospěl k závěru, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle o. z. Soud dále vyšel u ustanovení § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016.

5. Pokud jde o nároky uplatněné žalobkyní v žalobě, tyto vycházejí ze Smlouvy, kterou soud posoudil jakožto neplatné právní jednání podle § 580 a § 588 o. z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků a smluvních pokut. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o. z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Při hodnocení platnosti Smlouvy posuzoval soud Smlouvu jako celek, ujednání o povinnostech žalovaného k úhradě úroků a smluvních pokut zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jakožto spotřebitele a nerespektuje jeho slabší postavení dle ustanovení § 1810 a násl. o. z.

6. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavázal k placení úroku ve výši 168,01% ročně. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných [anonymizováno] národní bankou na jejích internetových stránkách ([příjmení] – [anonymizována tři slova]) vyplývá, že obvyklá míra úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu se splatností od jednoho do pěti let činila v únoru 2020 8,08 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje cca 11krát. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře.

7. Při posuzování platnosti Smlouvy vzal soud v potaz, jak je již výše uvedeno, i smluvní pokutu sjednanou ve Smlouvě pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru, kterou žalobkyně uplatnila v žalobě, která ještě navyšuje částku požadovanou žalobkyní dle Smlouvy. Ujednání o sjednaném úroku a sjednaných smluvních pokutách nebylo možné od sebe a od ostatních ujednání Smlouvy oddělit, smluvní ujednání jsou provázaná a společně vedly k neúměrným nákladům a dalším finančním sankcím za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla úvěr právě za účelem získání úroků, a pokud by žalovaný Smlouvu za podmínek stanovených žalobkyní neuzavřel, k poskytnutí finanční částky v podobě spotřebitelského úvěru by nedošlo. Shodně rozhodl ve skutkově totožné věci Krajský soud v Plzni v rámci rozsudku č.j. 25 Co 331/2019 ze dne 22. 11. 2019, který uvedl:„ Pro rozhodnutí v dané věci je s ohledem na argumentaci žalobkyně o oddělitelnosti nepřiměřeného ujednání od ostatních ustanovení smlouvy klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat.“ 8. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, povinnost jiná. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni dle tvrzení žalobkyně uhradil před podáním žaloby částku 11 589 Kč, tedy již bezdůvodné obohacení vydal. Soud proto má za to, že žaloba není důvodná, a proto žalobu zamítl včetně požadavku na příslušenství.

9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný jako úspěšný účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.