42 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 26 416 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 000 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 416 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 717,72 Kč, náklad spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 717,72 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 132,48 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku ve výši 75 Kč, a to na účet č. 3703-126391/0710 vedený u České národní banky, variabilní symbol 4211004726.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 26 416 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec do částky 26 000 Kč. Úvěrový rámec byl postupnými platbami celý vyplacen žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, prostřednictvím autorizace a zasláním verifikační platby ze strany žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 72 měsíců spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru, minimální splátka měla činit 1 300 Kč. Roční úroková sazba činí 57,99% a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 76,18%. Přes zaslání dvou upomínek nebyla ze strany žalované uhrazená minimální měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 9. 2025, proto žalobkyně zesplatnila úvěr, a to dnem 21. 12. 2025. Žalobkyně v rámci žaloby požaduje částku ve výši 26 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, dále kapitalizovaný smluvní úrok v částce 3717,72 Kč a náklady za upomínkování v celkové výši 1000 Kč za zaslání 2 upomínek k úhradě před zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení smluvní pokuty v čásce 416 Kč, a to v souladu s článkem 5. 8 smlouvy o úvěru, dále úroků z prodlení z částky 29 717,72 Kč od 5.1.2026 do zaplacení.Ani po zaslání předžalobní upomínky nebyl úvěr ze strany žalovaného uhrazen.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast u nařízeného soudního jednání, nepožádala o odročení, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud po provedeném dokazování k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského ze dne , datum, č. , číslo, , na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec do částky 26 000 Kč. Úvěrový rámec byl celý vyplacen žalované, viz doklad o bezhotovostní platbě ze dne 18.8.2025. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, prostřednictvím autorizace a zasláním verifikační platby ze strany žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 72 měsíců spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru, minimální splátka měla činit 1 300 Kč. Roční úroková sazba činí 57,99% a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 76,18%.Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.9.2025. Žalobkyně dále doložila, že dne , datum, byla mezi účty žalované a účtem žalobkyně provedena tzv. „verifikační platba“.Následně byla žalovaná upomínána dvakrát k úhradě dluhu, upomínkami ze dne 20.9.2025 a 5.10.2025, a to jak formou emailu, tak i dopisem, ovšem bez předloženého dokladu o odeslání dopisu žalované.K zesplatnění úvěru došlo v rámci předžalobní upomínky ze dne 21.12.2025, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala žalované.

4. K posouzení úvěruschopnosti doplnila žalobkyně ve vyjádření ze dne 26. 2. 2026, že příjem žalované byl jednak deklarován samotným spotřebitelem a jednak lustrován žalobkyní ve výpisu z bankovního účtu žalované. Dále žalobkyně kalkulovala s deklarovanými náklady žalované na bydlení a dalšími náklady domácnosti. Žalobkyně počítala is jistou finanční rezervou, celkově pak došla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. K tomuto závěru došla i ilustracemi žalované v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS i v rámci centrálního registru exekucí, nechala si předložit výpisy z bankovního účtu žalované za období měsíců 06-2025 a 07-2025. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně vědovala dostatečnou pozornost prokázání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Soud po provedeném dokazování má za to, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání, neboť se zjevně příčí dobrým mravům dle § 580 o.z., k čemuž je soud dle § 588 o.z. občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku z poskytnuté částky a dalších smluvních poplatcích, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v srpnu 2025 byla 7,99 % ročně (viz www.cnb.cz). Sjednaný úrok ve výši 57,99 % ročně tuto částku podstatně převyšuje.Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty.

7. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 26 000 Kč, žalovaná před podáním dle tvrzení žalobkyně neuhradila ničeho, částku 26 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 21.12.2025, písemnost byla žalované odeslána 21.12.2025, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, náhradní lhůta k plnění v předžalobní upomínce uběhla dne 4.1.2026, a ode dne následujícího, tj. od 5.1.2026 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

8. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 132,48 Kč, přičemž tato částka představuje 68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84 % a úspěchu žalované v rozsahu 16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 321 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 416 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.