42 C 48/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 120 926,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 709,98 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 74 709,98 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 46 217 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 042 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 054,45 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 118 674,98 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 46 217 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 086,81 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 120 926,98 Kč s příslušenstvím. Žalobu včetně dalšího vyjádření ze dne 18.9.2025 odůvodnila tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“) včetně úvěrových podmínek (dále také jen „ÚP“), před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Výše úvěrového rámce činila 120 000 Kč. Žalovaný načerpal v průběhu trvání úvěru celkem částku 161 532,71 Kč a uhradil částku 86 822,73 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky měsíčně.Roční úroková sazba poskytnutého úvěru byla ve Smlouvě sjednána na 26,28 % ročně.Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 20.1.2025. Žalovaný byla vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 20.1.2025 – Výzva ke splacení celého úvěru. Následně byla žalovanému v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy.Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 120 926,98 Kč sestávající z:- neuhrazené jistiny ve výši 118 674,98 Kč- smluvních poplatků ve výši 352 Kč- nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč- smluvních pokut účtovaných ve výši 1000 KčPříslušenství pak představuje:- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 054,45 Kč od 4.2.2025 do 21.4.2025- zákonný úrok z prodlení z částky 120 926,98 Kč od 22.4.2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně- kapitalizovaný úrok ve výši 18 042 Kč- úrok z částky 118 674,98 Kč od 22.4.2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k jednání před soudem se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“ Rozsudek pro zmeškání ve věci přes návrh žalobkyně vydán nebyl, neboť ze skutkových tvrzení v žalobě nebylo najisto dáno, zda-li došlo před poskytnutí úvěru k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru. Tuto skutečnost tedy soud podrobil zkoumání v rámci dokazování.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z úvěrové smlouvy č. , anonymizováno, ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující připojila svůj podpis pod tuto Smlouvu dne , datum, , žalovaný připojil svůj podpis elektronicky týž den. Ve Smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout klientovi kromě úvěru na úhradu kupní ceny elektronického spotřebiče (tento nárok však není předmětem žaloby) také finanční prostředky ve formě bezúčelového revolvingového úvěru do výše úvěrového rámce 40 000 Kč, klient se zavazuje splácet revolvingový úvěr v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba činí 26,28 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 29,67 %. Žalobkyně soudu doložila rovněž úvěrové podmínky, které tvoří nedílnou součást Smlouvy.K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně Potvrzení o provedení ověření bonity klienta Kartu klienta a Úvěrovou zprávu. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících (SOLUS, NRKI, apod.), dále žalovaný poskytl žalobkyni údaje týkající se jejího rodinného stavu, typu bydlení, příjmů a výdajů včetně splátek jiných spotřebitelských úvěrů. Čistý měsíční příjem žalovaného činí 19 700 Kč. Takový příjem se žalobkyni jevil jako dostatečný pro splácení úvěru ve výši nepřesahující úvěrový rámec, a to po porovnání příjmů a výdajů žalovaného (výdaje činí dle sdělení žalovaného částku 9 500 Kč měsíčně za nájem bytu a služby spojené s bydlení, další výdaje pak tvoří pouze životní minimum v částce 4 250 Kč). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalobkyně tedy zkoumala, zda-li žalovaný má dostatečný příjem na úhradu splátky v maximální výši 1 600 Kč měsíčně (tj. 4% z maximálního úvěrového rámce 40 000 Kč).Poskytnutí částky 161 532,71 Kč coby jistiny úvěru, výši splaceného dluhu a výpočet příslušenství požadované v žalobě žalobkyně doložila listinou nazvanou Výpis čerpání, splátek a úhrad, jedná se o listinu vyhotovenou žalobkyní zahrnující záznamy o poskytnutí finanční částky žalované, plánovaných splátkách a uhrazených splátkách. Poskytnutí výše uvedené jistiny doložila žalobkyně Opisem výpisu proplacení smlouvy s podpisem osoby oprávněné vystavit tuto listinu za žalobkyni.Úvěr byl zesplatněn výzvou ze dne 20.1.2025, která byla žalovanému prokazatelně odeslána. Žalobkyně soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě včetně dokladu o jejím odeslání žalovanému. Žalovaný byl v rámci výzvy poučen o možnosti soudního vymáhání dluhu.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně, následně došlo k čerpání jistiny úvěru. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila listiny, ze kterých má soud za pochybné, zda-li vůbec a s jakým výsledkem byl žalovaný schopen úvěr splácet. Původně sjednaný úvěrový rámec v částce 40 000 Kč, se kterým souvisí výše měsíční splátky 4% z aktuální dlužné částky, byl mnohonásobně překročen. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána před prvním poskytnutím úvěru, nikoliv v průběhu navyšování úvěrového rámce. Je zřejmé, že měsíční splátka úvěru, která měla činit maximálně 1 600 Kč měsíčně ( tj. 4% ze 40 000 Kč) , se tak v průběhu úvěrového vztahu postupně navyšovala na částku, kterou již žalovaný nebyl ze svého příjmu schopen splácet. Dále pak v rámci sběru a porovnání dat ohledně příjmů a výdajů žalovaného došlo dle názoru soudu k zohlednění podhodnocených výdajů na živobytí (kromě nájemného), když bylo kalkulováno pouze životní minimum žalovaného. Ve výdajích není obsažena splátka ve výši 532 Kč měsíčně na pořízení elektronického spotřebiče, byť tato splátka vyplývá se shodné Smlouvy, jako poskytnutí zde projednávaného revolvingového úvěru.Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 161 532,71 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný však před podáním žaloby vrátil žalobkyni částku 86 822,73 Kč, rozdíl mezi poskytnutým a dosud vráceným peněžním plněním činí částku 74 709,98 Kč a v této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně poprvé v rámci výzvy k zesplatnění celého úvěru, písemnost byla žalovanému odeslána 21.1.2025, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 23.1.2025 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 24.1.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 086,81 Kč, přičemž tato částka představuje 4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 838 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 120 926,98 Kč sestávající z částky 5 940 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, žaloby a vyjádření ve věci, dvakrát účast u ústního jednání před soudem) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 10. 2025 (tuto jedinou žalobkyně vyúčtovala) náhrada 777,52 Kč za 54 ujetých km v částce 477,52 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 117,52 Kč ve výši 8 214,68 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

9. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř..Žalovaný se k soudu nedostavil, nepožádal o případný splátkový kalendář, neuvedl nic o své ekonomické situaci.