42 C 496/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 55 188 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 585,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 585,30 Kč od 19. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 23 602,70 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 991,58 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 602,70 Kč od 5. 6. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 585,30 Kč od 5. 6. 2018 do 18. 11. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 55 188 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 45 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 02.03.2016. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 159,58 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 807 Kč. Žalovaný se tak zavázal uhradit žalobci částku ve výši 182 736 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: - Částka ve výši 3 807,00 Kč ze dne 15.04.2016 - Částka ve výši 3 807,00 Kč ze dne 16.05.2016 - Částka ve výši 3 807,00 Kč ze dne 15.06.2016 V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 15.09.2016. Podle bodu 12.4 smluvních ujednání smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 169 321,30 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V důsledku shora uvedeného prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1. a 12.5 smluvních ujednání smlouvy, když žalobce touto žalobou uplatňuje právo na zaplacení těchto smluvních pokut v celkové výši 1 103,00 Kč. Žalobce upozorňuje, že vypočítané smluvní pokuty zaokrouhlil směrem dolů. Konkrétně žalobce takto v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 12.1. odst. a) ve výši 304,56 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 4, 5, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 304,56 Kč. Žalobce dále takto v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu [číslo] b) ve výši 494,91 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 494,91 Kč. Žalovaný se dále v bodu 12.5 smluvních ujednání smlouvy zavázal pro případ, že žalovaný nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění úvěru, uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky odpovídající dlužné nové jistině. Toto smluvní pokutu žalobce neuplatňuje. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částku odpovídající aktuálně dlužné nové jistině ve výši 54 085,30 Kč s příslušenstvím b) neuhrazené penalizační faktury dle článku 12.1. odst. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru v celkové výši 1 103,00 Kč Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil skutkově ani právně, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žaloba včetně předvolání k tomuto jednání mu byly doručeny do vlastních rukou nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byl žalovaným podepsán návrh smlouvy revolvingovém úvěru / smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 3 807 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 182 736 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 159,58 % ročně. Žalobkyně k žalobě doložila Vyjádření znalce Mgr. Zdeňka Čápa, Ph.D. MBA (znalce pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví) k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018, v žalobě však tento důkaz neoznačila a neuvedla, jaké skutečnosti má prokázat. V souladu s ustanovením článku 12 Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, odstavce 12.1.) Smlouvy - smluvní pokuta ve výši 8% z dlužné splátky za každou splátku po 15 dnech prodlení, odstavce 12.1.) Smlouvy smluvní pokuta ve výši 13% z dlužné splátky za každou splátku po 30 dnech prodlení, odstavce 12.3 nebudou-li uhrazeny dvě splátky, nebo prodlení u jedné ze splátek bude delší než 60 dnů, doje automatiky k zesplatnění úvěru odstavce 12.5 Smlouvy - smluvní pokuta ve výši 25 % z nové jistiny úvěru Žalobkyně uplatnila smluvní pokuty celkem v částce 1 103 Kč, a to smluvní pokuty v souladu s článkem 12, odstavcem 12.

1. Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Hodnocení klienta, Prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Dle výpisu z databáze SOLUS zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalovaného hodnocena vysoce, klient s nízkým rizikem. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni pracovní smlouvu včetně jejích dvou dodatků, 2x výplatní pásku. Žalobkyně tak prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 45 000 Kč na účet žalovaného dne 2.3.2016, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 45 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 45 000 Kč, viz doklad o doručení ze dne 4.3.2016. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila výzvu k úhradě dluhu ze dne 16.8.2016, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. Ze dne 25.10.2018 pochází vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ve kterém porovnává nominální a efektivní úrokovou míru, vysvětluje jejich podstatu a porovnává jejich výši, včetně přiložené tabulky hodnocení těchto úroků v jednotlivých poměrech. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 15.9.2016, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 16.11.2021 a žalobkyně ji zaslala žalovanému dne 16.11.2021, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 45 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, uhradil žalobkyni do podání žaloby částku 13 414,70 Kč. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalovanému poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V době uzavření Smlouvy činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let 11,25% ročně.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 159,58 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni celkem uhradil před podáním žaloby částku 13 414,70 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnutého úvěru (popř. její nevrácené části), Smlouvu však soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavazal k placení úroku ve výši 159,58 % ročně. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že obvyklá míra úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem s dobou splatnosti od jednoho roku do pěti let činila v únoru 2016 11,25 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje cca 13krát. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. V projednávaném případě přitom nešlo o specifický úvěrový vztah (tzv.„ mikroúvěr či mikropůjčku“), kdy je poskytována nízká částka (do 5 000 Kč) na velmi krátkou dobu, kdy je vyšší úroková míra za určitých okolností akceptovatelná. Rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy je v projednávaném případě natolik zřejmý, že způsobuje absolutní neplatnost celé Smlouvy dle ustanovení §§ 580 a 588 o.z., a nikoliv pouze neplatnost ujednání o výši úroku a na to navazující výši roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru, která je shodná s úrokovou sazbou, neboť s odkazem na §§ 576 a 577 o.z. nelze předpokládat, že by žalobkyně i bez takto vysoké úrokové míry Smlouvu se žalovaným uzavřela, např. poté, co by žalovaný rozpoznal a namítl neplatnost ustanovení Smlouvy týkající se úrokové míry. V rozporu s dobrými mravy jsou zároveň ustanovení Smlouvy týkající se smluvních pokut, která ve svém souhrnu zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalovaný měl na smluvních pokutách hradit smluvní pokutu nejen za každou dlužnou splátku, a to i opakovaně, v závislosti na počtu dnů prodlení s úhradou splátky, zároveň ale měl po zesplatnění úvěru uhradit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25% z nové jistiny úvěru (tj. z nesplacené jistiny úvěru a kapitalizovaných úroků ke dni zesplatnění) a dále též smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V projednávaném případě tedy nelze přikročit ke snížení úroků podle ustanovení § 577 o.z.. Soud si je vědom, že na právní jednání je v souladu s ustanovením § 574 o.z. třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné právní jednání, v projednávaném případě je však sjednaný úrok natolik vysoký a smluvní pokuty natolik nevyvážené v neprospěch žalovaného, že princip autonomie vůle musí ustoupit ochraně dobrých mravů – shodně rozhodl např. Městský soud v Praze v rámci rozsudku č.j. 17 Co 271/2020-112.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 45 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá občanského zákoníku přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 45 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil před podáním žaloby dle jejího tvrzení částku 13 414,70 Kč, rozdíl těchto dvou částek, tedy částku ve výši 31 585,30 Kč, posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému zaslána 16.11.2021, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice, od 18.11.2021 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 19.11.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku.

7. Ve zbytku soud žalobu ve výroku II rozsudku zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když žádné neuplatnil. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění uložených povinností stanovil soud třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.