42 C 503/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 26 285 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 132,64 Kč a to v pravidelných měsíčních splátkách po 400 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 26 285 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 15 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 1.6.2016. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 97,23 % p.a. splácet ve 18 měsíčních splátkách ve výši 1 367 Kč. Žalovaná se tak zavázala uhradit žalobci částku ve výši 24 606 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k ověření úvěruschopnosti žalované. Do data zesplatnění celého úvěru nebylo žalobkyni na Smlouvu uhrazeno ničeho. V důsledku prodlení žalované s 1. splátkou o 60 dnů následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 21.09.2016. Podle bodu 12.4 smluvních ujednání smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 19 738,64 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila za období od 2.3.2017 do 30.7.2019 částku ve výši 4 867,36 Kč. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V důsledku shora uvedeného prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1. a 12.5 smluvních ujednání smlouvy, když žalobkyně touto žalobou uplatňuje právo na zaplacení těchto smluvních pokut v celkové výši 6 547 Kč. Žalobce upozorňuje, že vypočítané smluvní pokuty zaokrouhlil směrem dolů. Konkrétně žalobkyně takto v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 12.1. odst. a) ve výši 109,36 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 1, 2, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 109,36 Kč. Žalobkyně dále takto v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 12.1. odst. b) ve výši 177,71 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 1, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 177,71 Kč. Žalovaná se dále v bodu 12.5 smluvních ujednání smlouvy zavázala pro případ, že nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění úvěru, uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky odpovídající dlužné nové jistině. Toto smluvní žalobkyně požaduje v částce 6 151 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částku odpovídající aktuálně dlužné nové jistině ve výši 19 738,64 Kč s příslušenstvím b) smluvní pokuty v celkový výši 6 547 Kč (zaokrouhleno na celé koruny dolů) Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně byla z tohoto důvodu nucena podat tuto žalobu.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení vyjádřila písemně, když v dopisech ze dne 8.2.2022 a 17.2.2022 uvedla, že žádá, aby soud projednal věc bez její účasti, nezpochybnila uzavření smlouvy o úvěru ani čerpání úvěru, je si vědoma, že dlužnou částku řádně nesplácela. Došlo však ke zhoršení jejího zdravotního stavu, vyžadovala a nadále vyžaduje 24hodinovou ošetřovatelskou péči a je proto umístěna v zařízení poskytující sociální služby. Z příjmu, který má, jí za dané situace nezbývají finanční prostředky na řádné splácení. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Žaloba včetně předvolání k tomuto jednání jí byly doručeny do vlastních rukou nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byl žalovanou podepsán návrh smlouvy revolvingovém úvěru / smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu trvání 18 měsíců s měsíční splátkou ve výši 1 367 Kč a počtem 18 splátek. Celková částka splatná žalovanou byla sjednána ve výši 24 606 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 97,23 % ročně. Roční procentní sazba spotřebitelského úvěru 97,22% V souladu s ustanovením článku 12 Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, odstavce 12.1.) Smlouvy - smluvní pokuta ve výši 8% z dlužné splátky za každou splátku po 15 dnech prodlení, odstavce 12.1.) Smlouvy smluvní pokuta ve výši 13% z dlužné splátky za každou splátku po 30 dnech prodlení, odstavce 12.3 nebudou-li uhrazeny dvě splátky, nebo prodlení u jedné ze splátek bude delší než 60 dnů, doje automatiky k zesplatnění úvěru odstavce 12.5 Smlouvy - smluvní pokuta ve výši 25 % z nové jistiny úvěru, neuhradí-li novou jistinu úvěru do 10 dnů od zesplatnění úvěru žalobkyně uplatnila smluvní pokuty celkem v částce 6 547 Kč. Jedná se o: -smluvní pokuty v souladu s článkem 12, odstavcem 12.1.) Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru - 2x 109,36 Kč za splátku č. 1 a 2, -smluvní pokutu v souladu s článkem 12, odstavcem 12.1.) Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru - 1x 177,71 Kč za splátku č. 1, - smluvní pokutu v souladu s článkem 12 odst. 5 Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru v částce 6 151 Kč. Dále je ve Smlouvě sjednána smluvní pokuta dle odstavce 12.7 Smlouvy - smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z nové jistiny úvěru, vznikne-li právo dle smluvní pokutu dle odstavce 12.5 Smlouvy Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Hodnocení klienta, Prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Dle výpisu z databáze [příjmení] zde nebyla žalovaná evidována a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalované hodnocena vysoce, klient s nízkým rizikem. Žalovaná před schválením úvěru doložila žalobkyni aktuální doklady (2x) o vyplacení důchodu pro invaliditu třetího stupně v částce 9 795 Kč, příjem žalované zahrnula žalobkyně do hodnocení klienta před poskytnutím úvěru. Žalobkyně tak prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 15 000 Kč na účet žalovaného dne 1.6.2016, který žalovaná specifikovala v rámci Smlouvy, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 15 000 Kč žalované ze strany žalobkyně došlo, ostatně žalovaná sama potvrdila, že Smlouvu uzavřela a úvěr čerpala. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 2.6.2016 bylo žalované oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 15 000 Kč, viz doklad o doručení ze dne 3.6.2016. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila výzvu k úhradě dluhu ze dne 22.8.2016 – pokus o smír, ovšem bez dokladu o odeslání žalované. O okamžitém zesplatnění úvěru byla žalovaná informována prostřednictvím Oznámení ze dne 21.9.2016, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalované. Předžalobní výzva je z data 5.5.2021 a žalobkyně ji zaslala žalované dne 5.5.2021, upozorňuje ji na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalované, z této listiny, jakož i ze sdělení insolvenčního správce ze dne 26.1.2022 vyplývá, že žalovaná oproti částce 55 000 Kč, kterou převzala od žalobkyně, uhradila žalobkyni do podání žaloby částku 4 867,36 Kč. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalované poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z vyjádření zařízení [právnická osoba], domov pro seniory ze dne 25.11.2021 vyplývá, že žalovaná je umístěna v zařízení od 27.6.2019 do současnosti. Z vyjádření žalované ze dne 17.2.2020 založené v ISIR a dále z vyjádření žalované ze dne 8.2.2022 vyplývá, že žalované je měsíčně vyplácen invalidní důchod III. stupně ve výši 13 548 Kč (rok 2022). Z této částky je jí ponechána k dispozici částku ve výši 15%, tedy 2 033 Kč, z této částky hradí léky, hygienu, nákup osobních potřeba a ošacení. Zbytek důchodu vynakládá za stravu a pobyt v zařízení, a to ve výši 11 400 Kč až 11 515 Kč, dle počtu dnů v měsíci. Žalované byl zároveň přiznán příspěvek na péči ve III. stupni závislosti, a to aktuálně ve výši 12 800 Kč, tento je však celý vyplácen zařízení [právnická osoba] a je z něj hrazena péče, kterou žalovaná potřebuje nepřetržitě. Žalovaná je odkázána na pomoc 3. osoba nepřetržitě, pohybuje se na invalidním vozíku, je omezena pouze fyzicky, nikoliv mentálně. Z usnesení [název soudu] č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] vyplývá, že schválené oddlužení žalované bylo rozhodnutím soudu zrušeno, neboť žalovaná není schopna pro svůj nepříznivý zdravotní stav schopna plnit splátkový kalendář. V době uzavření Smlouvy činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let 10,18% ročně.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 97,23 % ročně splatit 18 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalobkyni celkem uhradila před podáním žaloby částku 4 867,36 Kč (prostřednictvím insolvenčního správce). S ohledem na uvedené má žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnutého úvěru (popř. její nevrácené části), Smlouvu však soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů. Posuzovanou smlouvou se žalovaná zavázala k placení úroku ve výši 97,23 % ročně. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že obvyklá míra úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem s dobou splatnosti od jednoho roku do pěti let činila v květnu 2016 10,18 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje cca 8krát. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. V projednávaném případě přitom nešlo o specifický úvěrový vztah (tzv.„ mikroúvěr či mikropůjčku“), kdy je poskytována nízká částka (do 5 000 Kč) na velmi krátkou dobu, kdy je vyšší úroková míra za určitých okolností akceptovatelná. Rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy je v projednávaném případě natolik zřejmý, že způsobuje absolutní neplatnost celé Smlouvy dle ustanovení §§ 580 a 588 o.z., a nikoliv pouze neplatnost ujednání o výši úroku a na to navazující výši roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru, která je shodná s úrokovou sazbou, neboť s odkazem na §§ 576 a 577 o.z. nelze předpokládat, že by žalobkyně i bez takto vysoké úrokové míry Smlouvu se žalovanou uzavřela, např. poté, co by žalovaná rozpoznala a namítla neplatnost ustanovení Smlouvy týkající se úrokové míry. V rozporu s dobrými mravy jsou zároveň ustanovení Smlouvy týkající se smluvních pokut, která ve svém souhrnu zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalovaná měla na smluvních pokutách hradit smluvní pokutu nejen za každou dlužnou splátku, a to i opakovaně, v závislosti na počtu dnů prodlení s úhradou splátky, zároveň ale měla po zesplatnění úvěru uhradit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25% z nové jistiny úvěru (tj. z nesplacené jistiny úvěru a kapitalizovaných úroků ke dni zesplatnění) a dále též smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V projednávaném případě tedy nelze přikročit ke snížení úroků podle ustanovení § 577 o.z.. Soud si je vědom, že na právní jednání je v souladu s ustanovením § 574 o.z. třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné právní jednání, v projednávaném případě je sjednaný úrok natolik vysoký a smluvní pokuty natolik nevyvážené v neprospěch žalované, že princip autonomie vůle musí ustoupit ochraně dobrých mravů – shodně rozhodl např. Městský soud v Praze v rámci rozsudku č.j. 17 Co 271/2020-112.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 15 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá občanského zákoníku přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované převodem na bankovní účet částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila před podáním žaloby částku 4 867,36 Kč, rozdíl těchto dvou částek, tedy částku ve výši 10 132,64 Kč, posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Soud výjimečně nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši z částky bezdůvodného obohacení. Takový postup může soud s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 4770/2009 ze dne 30.11.2011) využít ve výjimečných odůvodněných případech, jako je tento, ve kterých je zřejmé, že výkon práva by vedl k nepřijatelným a nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by úhrada příslušenství zatížila žalovanou nepřiměřeným způsobem, zatímco pro žalobkyni by úhrada příslušenství neznamenala podstatný přínos. Soud tedy uplatnil výše uvedený korektiv dobrých mravů, kdy je z provedeného dokazování zřejmé, že žalovaná je osobou trvale upoutanou na invalidní vozík, odkázána na 24 hodinovou péči jiných osob, která není schopná ze svého velmi omezeného příjmu hradit ve splátkách vyšší částku, nežli je měsíční splátka jistiny úvěru ve výroku I uvedená. Žalovaná má v důsledku svého zdravotního stavu omezený příjem, přičemž její zdravotní stav jí neumožňuje tuto skutečnost jakkoliv ovlivnit. Pro žalobkyni, coby obchodní společnost podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěru, která pouze u zdejšího soudu podává ročně stovky žalob na úhradu dlužných částek z poskytnutých spotřebitelských úvěrů, nemá úhrada příslušenství v tomto konkrétním případě podstatný dopad do ekonomických výsledků její podnikatelské činnosti.

7. O lhůtě k plnění pak rozhodl v souladu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, když i bez návrhu žalované rozložil plnění do splátek po 400 Kč měsíčně, a soud tedy s ohledem na zdravotní stav a finanční situaci žalované stanovil splatnost dluhu v měsíčních splátkách po 400 Kč. Tato možnost byla žalované dána tzv. pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že prodlení byť s jedinou splátkou má za následek automatický nástup splatnosti celého zbytku dluhu. Je tedy na žalované, aby zodpovědným splácením zabránil nástupu tohoto negativního právního následku. Tímto způsobem by měl být dluh splacen do 26 měsíců.

8. Ve zbytku soud žalobu ve výroku II rozsudku zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena a jakékoliv příslušenství žalované částky považuje soud za plnění v rozporu s dobrými mravy, jak popsal výše, a proto žalobu zamítl co do částky 16 152,36 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 31 153,50 Kč od 23. 9. 2016 do 2. 3. 2017 ve výši 1 114,60 Kč, z částky 30 964,80 Kč od 3. 3. 2017 do 5. 4. 2017 ve výši 235,42 Kč, z částky 30 776,10 Kč od 6. 4. 2017 do 2. 5. 2017 ve výši 185,81 Kč, z částky 30 587,40 Kč od 3. 5. 2017 do 2. 6. 2017 ve výši 212,03 Kč, z částky 30 398,70 Kč od 3. 6. 2017 do 7. 7. 2017 ve výši 237,91 Kč, z částky 30 210 Kč od 8. 7. 2017 do 1. 8. 2017 ve výši 168,88 Kč, z částky 30 021,30 Kč od 2. 8. 2017 do 28. 8. 2017 ve výši 181,25 Kč, z částky 29 832,60 Kč od 29. 8. 2017 do 2. 10. 2017 ve výši 233,48 Kč, z částky 29 643,90 Kč od 3. 10. 2017 do 2. 11. 2017 ve výši 205,49 Kč, z částky 29 455,20 Kč od 3. 11. 2017 do 4. 12. 2017 ve výši 210,77 Kč, z částky 29 266,50 Kč od 5. 12. 2017 do 2. 1. 2018 ve výši 189,79 Kč, z částky 29 077,80 Kč od 3. 1. 2018 do 2. 2. 2018 ve výši 201,57 Kč, z částky 28 889,10 Kč od 3. 2. 2018 do 5.3. 2018 ve výši 200,26 Kč, z částky 28 807,36 Kč od 6. 3. 2018 do 9. 7. 2018 ve výši 811,65 Kč, z částky 28 590,33 Kč od 10. 7. 2018 do 5. 10. 2018 ve výši 562,59 Kč, z částky 27 964,59 Kč od 6. 10. 2018 do 1. 11. 2018 ve výši 168,84 Kč, z částky 27 747,56 Kč od 2. 11. 2018 do 4. 2. 2019 ve výši 589,44 Kč, z částky 27 448,79 Kč od 5. 2. 2019 do 30. 5. 2019 ve výši 705,85 Kč, z částky 26 825,04 Kč od 31. 5. 2019 do 1. 7. 2019 ve výši 191,95 Kč, z částky 26 555,59 Kč od 2. 7. 2019 do 30. 7. 2019 ve výši 172,21 Kč, z částky 26 286,14 Kč od 31.7.2019 do zaplacení.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, žádné neuplatnila. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.