42 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 18 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 240 Kč a co úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku ve výši 112 Kč, a to na účet č. 3703-126391/0710 vedený u České národní banky, variabilní symbol 4211005826.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 18 240 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč (úvěrový rámec byl sjednán v částce 30 000 Kč), a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, , účet žalovaného identifikovala žalobkyně výpisem z běžného účtu, který si od žalovaného nechala předložit, žalovaného dále lustrovala ve veřejně dostupných rejstřících, pokud jde o jeho úvěruschopnost. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 40% p. m. (měsíčně). Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínána. Ke dni 20.8.2024 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 21.8.2024 do 19.10.2025 v kapitalizované výši 4 240 Kč. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“ Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně svou nepřítomnost omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud tedy vyšel z obsahu spisu a provedl dokazování.

3. K důkazu byla provedena smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , potvrzení o bezhotovostním převodu částky 10 000 Kč dne , datum, , výpis z běžného účtu žalovaného za období od 26.10.2023 do 22.3.2024, kopie občanského a průkazu zdravotního pojištění žalovaného, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17.8.2024 a předžalobní upomínka ze dne 19.10.2025 s podacím lístkem z téhož dne.Žalobkyně dále (zřejmě omylem) předložila k důkazu smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 13.3.2023 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Jedná o postoupení pohledávek, ke kterému mělo dojít ještě před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně ani žádné postoupení pohledávek v žalobě neuváděla, soudu tedy není zřejmé, jaké skutečnosti mají tyto listinné důkazy osvědčovat.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), Smlouvou se žalobkyně zavázala žalovanému označenému jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem poskytnout bezúčelový úvěr do výše limitu 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40% měsíčně, s tím, že žalovaný měl splácet každý měsíc nejpozději k 30. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně, podpis žalovaného je prostý elektronický. Žalobkyně převedla dne , datum, žalovanému na její účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč, jedná se skutečně o účet žalovaného, což potvrdila i banka žalovaného (Česká spořitelna a.s.) ve zprávě ze dne 25.2.2026. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20.8.2024 a žalovaného o zesplatnění informovala dopisem ze dne 17.8.2024. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 19.10.2025, která byla téhož dne předána k doručení žalovanému. V rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného od 26.10.2023 do 22.3.2024, ze kterých vyplývá, že výdaje žalovaného převyšují měsíčně jeho příjmy, opakovaně několikrát do měsíce se účastní hazardních her – viz betano.cz, bonvercasino.cz, chance.cz, je tedy zřejmé, že žalovaný nebyl úvěruschopný a úvěr projednávaný v tomto řízení jí neměl být ze strany žalobkyně poskytnut.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

7. Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že k ověření výše příjmů poskytla žalovaná žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích CEE, ISIR, CRKI, BRKI a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Z doložených výpisů z účtu žalovaného však bylo zjištěno, že že výdaje žalovaného převyšují měsíčně jeho příjmy, opakovaně několikrát do měsíce se účastní hazardních her – viz betano.cz, bonvercasino.cz, chance.cz, je tedy zřejmé, že žalobkyně na základě předložených výpisů z účtu musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Namísto toho poskytla žalovanému jistinu úvěru bez stanovení pevných termínu splácení dlužné jistiny, s úrokem 40 % měsíčně z dlužné jistiny, tj. 480% ročně, jehož výše je v rozporu s dobrými mravy dle § 580 o.z..

8. Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.), a to z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

9. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč má soud za prokázané. Soud tedy uložil žalovanému v tomto rozsudku částku ve výši 10 000 Kč žalobkyni vrátit. Pokud jde o úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, je potřeba vyjít z § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jako zvláštní úprava výslovně stanoví, že při neplatnosti má věřitel nárok pouze na vrácení jistiny. Přiznání úroků z prodlení by bylo obcházením sankčního mechanismu zákona.

10. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

12. Ke splnění povinnosti soud stanovil lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.

13. S ohledem na povinnost soudu zkoumat, zda-li došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, nebylo možné ve věci vydat elektronický platební rozkaz a soud tedy přikročil k doměření soudního poplatku.