42 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 9 340,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 340,37 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 000,17 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 340,37 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 040,37 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 407,44 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 9 340,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu včetně jejího doplnění ze dne 25.3.2026 odůvodnila tím, že její předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „banka“) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , číslo, , dále jen „Smlouva“. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut kontokorenstní úvěr Flexi kredit k běžnému účtu s výší úvěrového limitu 5 000 Kč, který měl být hrazen pravidelný splátkami. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru hradit úrok ve výši 21,99% ročně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný se zároveň zavázal uhradit sjednané poplatky dle Smlouvy. Žalovaný načerpal jistinu úvěru, kteou splatil pouze částečně, částka ve výši 6 340,37 Kč zůstala neuhrazena.Ke dni 13.5.2025 je žalovaný v prodlení s úhradou těchto čáteck:-na jistině částku 6 340,37 Kč-na poplatcích částku ve výši 2 700 Kč-kapitalizovaný úrok ve výši 0 Kč-kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 300,17 KčŽalobkyně dále požaduje úhradu:-úroku ve výši 12% ročně z částky 6 340,37 Kč od 24.9.2025 do zaplacení-úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 9 040,37 Kč od 24.9.2025 do zaplaceníPřed poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka banky byla postoupena na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 9. 2025. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. K důkazu byla provedena smlouva smlouva o bankovních produktech a službách ze dne , datum, obsahující vlastnoruční podpis žalovaného, dále dispozice ke smlouvě o bankovních službách ze dne , datum, , kteoru došlo ke sjednání Flexi kreditu (na základě žádosti žalovaného), tedy spotřebitelského úvěru s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, úroková sazba činí 21,99% ročně a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 33,12%. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru tvoří úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaného ze dne 18.9.2025 a dle platební historie došlo k čerpání úvěru v částce 7 516 Kč, z toho částka 6 340,37 Kč zůstala neuhrazena, žalovaný byl dvakrát písemně vyzýván k úhradě dluhu, byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, k tomu následně došlo a zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.5.2025. Dále byla předložena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 uzavřená mezi bankou a žalobkyní, a to včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny za postupované pohledávky, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno postupitelem dopisem ze dne 25.9.2025 a konečně byla předložena také předžalobní upomínka ze dne 9. 10. 2025 včetně podacího archu prokazujícího odeslání zásilky žalovanému dne 13. 10. 2025. Sběr dat o žalovaném provedla předchůdkyně žalobkyně v rámci žádosti o Flexi kredit, kde žalovaný uvedl, že i jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 21 000 Kč, dále uvedl že nemá žádné srážky ze mzdy, nesplácí žádné další splátky úvěrů, nevyživuje žádné osoby a nemá žádné nezbytné měsíční náklady.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila smlouvu spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr do výše limitu 5 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99% měsíčně. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaného ze dne 18.9.2025 a dle platební historie došlo k čerpání úvěru v částce 7 516 Kč, z toho částka 6 340,37 Kč zůstala neuhrazena Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13.5.2025 a žalovaného o zesplatnění informovala dopisem ze dne 15.5.2025. Pohledávka banky byla postoupena na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 9. 2025. K zaplacení dluhu byl žalovaný prokazatelně vyzván zástupcem žalobkyně. K procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že jej předchůdkyně žalobkyně lustrovala ve veřejně dostupných rejstřících, ve své interní evidenci a použila statistické modely pro zkoumání příjmů a výdajů a došla k závěru, že jeho finanční situace je dobrá.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

7. Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že k ověření úvěruschopnosti žalovaného jej její předchůdkyně lustrovala ve veřejně dostupných rejstřících (ISIR, rejstřík exekucí), ve své interní evidenci a použila statistické modely pro zkoumání příjmů a výdajů a došla k závěru, že jeho finanční situace je dobrá. Žalobkyně však neuvedla, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného její předchůdkyně vyšla, k jakému výsledku došla porovnáním jeho příjmů a z jakých zdrojů (jde-li o konkrétní příjmy a výdaje) vycházela. Soud nemá za to, že došlo k individuálnímu posouzení příjmů a výdajů žalovaného, proto nelze hovořit o splnění povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Ohledně výdajů nelze vycházet z tvrzení žalovaného, že výdaje nemá žádné.

8. Soud proto uzavřel, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

9. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému 6 340,37 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby z této částky ničeho, soud tedy uložil žalovanému v tomto rozsudku částku ve výši 6 340,37 Kč žalobkyni vrátit. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jako zvláštní úprava výslovně stanoví, že při neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru má věřitel nárok pouze na vrácení jistiny. Přiznání úroků z prodlení by bylo obcházením sankčního mechanismu zákona.Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z., díky které svědčí žalobkyni aktivní věcná legitimace ve sporu.Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 407,44 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 340,54 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

11. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.