42 C 64/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 2 387,04 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 2 387,04 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 2 387,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [anonymizováno], na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 1 400 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18.5.2018. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 400Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 987,04 Kč, který byl splatný dne 18.5.2018. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Celková výše nároků žalobce činí celkem 2 387,04 Kč, nejpozději splatných dne 18.5.2018 se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19.5.2018 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o úvěru číslo [anonymizováno], která byla společností [právnická osoba], coby poskytovatelem úvěru, podepsána dne [datum] a namísto podpisu žalované je na konci výše uvedené smlouvy uvedeno Jméno a příjmení: [celé jméno žalované], SMS kód: [anonymizováno] (dále také jen„ Smlouva“). Tuto Smlouvu měla dle tvrzení žalobkyně uzavřít předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] a.s., [IČO], coby poskytovatel úvěru a žalovaná, coby klient. Žalovaná je ve Smlouvě označena jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou pobytu, číslem občanského průkazu, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 1 400 Kč, a to hotovostní formou s výběrem u čerpacích stanic [anonymizováno] oproti předložení poukázky, kterou klient obdrží do emailu, klient se zavazuje splatit úvěr do 15 dnů od poskytnutí úvěru, roční úroková sazba činí 40% a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 105 916,30 %. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 441,04 Kč (po slevě) a 987,04 Kč (před slevou). Žalobkyně v žalobě požaduje poplatek ve výši 987,04 Kč, tedy před slevou. Proces registrace nového klienta, vyřizování žádosti o úvěr a uzavření smlouvy o úvěru je popsán v článku III. Smlouvy a odpovídá tvrzení žalobkyně v žalobě. Z listiny nazvané [právnická osoba] – Správa el. poukázek soud zjistil, že je zde uvedena poukázka [číslo] s platností od 3.5.2018 do 5.5.2018 v nominální hodnotě 1 400 Kč. V rámci poukázky není zmíněna osoba žalované, číslo poukázky se neshoduje s číslem Smlouvy. Žalobkyně soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě ze dne 11.6.2020 včetně dokladu o jejím odeslání žalované téhož dne, žalovaná tedy byla žalobkyní upozorněna na možnost soudního vymáhání jeho dluhu. Soud se dále zabýval v rámci dokazování existencí aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení. Žalobkyně doložila k důkazu Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba], a.s, se seznamem postupovaných pohledávek tvořící přílohu č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek, jedná se tedy o smlouvu o postoupení pohledávek odlišného data od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uvedené v žalobě. U Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] od [právnická osoba], a.s nedoložila žalobkyně doklad o odeslání tohoto oznámení žalované. Je pravdou, že žalobkyně doložila k důkazu doklad o odeslání zásilky žalované ze dne 11.6.2020, tento je však spojen výhradně s předžalobní výzvou z téhož data, když je z něj patrno, že v rámci zásilky byl doručován jediný list a odesílatelem zásilky je právní zástupce žalobkyně, nikoliv předchůdkyně žalobkyně, v rámci oznámení o postoupení pohledávky je navíc zmiňována smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] odlišná od skutkových tvrzení žalobkyně. Soud tedy nemá za prokázané, že k postoupení pohledávky za žalovanou mezi výše uvedenými obchodními společnostmi došlo a aktivní věcná legitimace žalobkyně v projednávané věci tedy zůstala neprokázána. Žalobkyní navržený důkaz,„ nechť si soud vyžádá vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalované byl poskytnut úvěr v tvrzené výši“, soud neprovedl, neboť v projednávaném případě nešlo o úvěr poskytnutý bezhotovostním převodem z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet žalované, dle Smlouvy se jednalo o hotovostní úvěr vyplacený na čerpací stanici [anonymizováno] oproti předložení poukázky. Žalobkyní navržený důkaz by tudíž poskytnutí úvěru neobjasnil, navíc byl navržen natolik vágně, že soudu nebylo vůbec zřejmé, na jaké účty by se soud měl příslušného (jakého) bankovního ústavu dotazovat.

4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“)., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 o. z. lze pak postoupit i soubor pohledávek. Soudu nebyla předložena k důkazu smlouva o postoupení pohledávek uvedená v žalobě. Je pravdou, že žalobkyně předložila soudu Oznámení o postoupení pohledávky žalované, toto oznámení však není podloženo dokladem o odeslání žalované a navíc odkazuje na odlišnou smlouvu o postoupení pohledávek nežli uvedenou v žalobě. Z tohoto důvodu nemůže absenci smlouvy o postoupení pohledávek nahradit oznámení o postoupení pohledávky žalované od postupitele (jak v obecné rovině popisuje Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp.zn. 31 Cdo 1328/2007 ze dne 9.12.2009). Žalobkyně tedy neprokázala, že k postoupení pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dle § 1879 o. z. došlo, a proto soud žalobu jako celek zamítl. K výše uvedenému závěru soud cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 1373/2005 ze dne 22.5.2007„ Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek není důvodem pro zastavení řízení nebo pro odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby.“ 5. Nad rámec uvedeného závěru soud uvádí, že žalobkyně neprokázala ani uzavření závazku v podobě úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, a to uzavřením Smlouvy. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tj. § 2395 a násl. o. z., dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva není podepsána žalovanou. Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek předchůdkyně žalobkyně. Přestože soud připouští, že smlouvu o úvěru je možné uzavřít způsobem popsaným v žalobě, je však na žalobkyni, aby, domáhá-li se plnění z takové smlouvy, prokázala uzavření takové smlouvy. Žalobkyně však neprokázala, že způsobem popsaným v žalobě skutečně k uzavření Smlouvy došlo. Nelze tedy dovodit, že bylo uskutečněno právní jednání žalované, kterým žalovaná projevila vůli býti právně zavázána příslušnou Smlouvou. Uzavření smluv distančním způsobem upravuje § 1824 o.z. a násl., kde je popsána možnost uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tedy bez fyzické přítomnosti smluvních stran. Dle ust. § 561 odst. 1 o. z. platí:„ K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. ….“ Dle ustanovení 562 odst. 1 a 2 o.z. platí:„ Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.“ Ve druhém větě je uvedena vyvratitelná právní domněnka pravosti záznamů údajů o právních jednáních v elektronickém systému, pakliže jsou prováděna systematicky a posloupně a jsou chráněna proti změnám. Ten, kdo využívá elektronický systém k uzavírání smluv distančním způsobem, je povinen prokázat, že se záznamy v rámci systému provádějí systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám (mělo by se tedy jednat o prokázání toho, že systém provádějící záznamy je autorizovaný s doložením případné certifikace systému). Pouze takové záznamy v systému totiž umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby, a tedy pouze takové záznamy mohou mít pro soud vypovídající hodnotu. Žádné důkazy k prokázání systematiky a posloupnosti záznamů údajů o v rámci elektronického systému o Smlouvě žalobkyně soudu nepředložila.

6. Žalobkyně rovněž neprokázala, že poskytla žalované částku ve výši 1 400 Kč, neboť pokud jde o předloženou listinu [právnická osoba] – Správa el. poukázek z data 18.7.2019, z této listiny nelze dovodit, že finanční prostředky byly vyplaceny právě žalované, není zde jakýkoliv údaj žalované, číslo poukázky se neshoduje s číslem Smlouvy ani není uvedeno ve Smlouvě. Tato listina není potvrzením o převzetí částky v hotovosti, jak uvádí Smlouva ke způsobu vyplacení úvěru.

7. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měla právo procesně zcela úspěšná žalovaná. Té ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.