42 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 27 900 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 27 900 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 27 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila, pokud jde o pohledávku ve výši 14 067,89 Kč s příslušenstvím, popsanou v nároku č. 1 žaloby tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil částku 2 572,11 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 14 067,89 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 454,26 Kč a dlužného poplatku ve výši 5 613,63 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 15 851,70 Kč, úrok z prodlení z částky 14 067,89 Kč od 19.12.2020 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

2. Žalobu dále žalobkyně odůvodnila, pokud jde o pohledávku ve výši 13 832,11 Kč s příslušenstvím, popsanou v nároku č. 2 žaloby tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil částku 11 127,89 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 13 832,11 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 312,57 Kč a dlužného poplatku ve výši 5 519,54 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 16 053,82 Kč, úrok z prodlení z částky 13 832,11 Kč od 19.12.2020 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení vyjádřil jednak písemným podáním, které bylo soudu doručeno dne 29.12.2021, v rámci kterého požádal o možnost hradit dluh ze žaloby ve splátkách, a jednak při ústním jednání před soudem, kdy nezpochybnil uzavření smluv o půjčce, převzetí peněz dle těchto smluv a částečnou úhradu na smlouvy, tak jak popsala žalobkyně v žalobě, namítl však promlčení svého dluhu. V řízení nebylo možné vydat rozsudek pro uznání. Dle ustanovení § 153a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“ platí, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo jeho základ, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem dle tohoto uznání…Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.. S přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 4156/2017 ze dne 26.6.2019 došel soud k závěru, že v projednávaném případě nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť jde o věc, v níž by nebylo možné uzavřít a schválit soudní smír. Smír není možné schválit, pokud by se příčil kogentním ustanovením zákona. Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“ je neplatný takový právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud je přitom povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního úkonu (tedy k neplatnosti Smluv o půjčce), které odporují zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. K důvodům neplatnosti Smluv o půjčce – viz odstavec 5 odůvodnění tohoto rozsudku.

4. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] 2006 podepsal žalovaný a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba], [IČO]) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce (dále jen„ Smlouva“), číslo Smlouvy se shoduje s číslem Smlouvy uvedeným v žalobě. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč způsobem, který žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, tj. v hotovosti v částce 10 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku ve výši 16 640 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 199,4%. Z této Smlouvy vychází nárok č. 1 žaloby. Dne [datum] podepsal žalovaný a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba], [IČO]) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v částce 15 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku ve výši 24 960 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Tuto smlouvu sice žalobkyně nepředložila k důkazu, žalovaný však uzavření této smlouvy potvrdil. Z předžalobní upomínky datované dnem 11.11.2021 a z příslušného podacího lístku ze dne 12.11.2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě výše uvedených závazků s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 6.1.2021 od postupitele včetně podacího lístku ze dne 1.2.2021, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávek za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. V rámci Zákaznické karty předchůdkyně žalobkyně ke každé ze Smluv zjišťovala údaje o žalovaném a o jeho ekonomické situaci, a to za účelem prověření jeho úvěruschopnosti. Dále předchůdkyně žalobkyně zajistila informovaný souhlas žalovaného se zpracováním jeho osobních údajů v rámci procesu uzavírání výše uvedených Smluv – viz informace o zpracování osobních údajů.

5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění aplikoval soud na projednávaný případ v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 právní úpravu účinnou v době uzavření smluv, tedy ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“). Dle § 657 a násl občanského zákoníku:„ Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Soud je toho názoru, že Smlouvy předložené žalobkyní směřovaly právě k založení závazku ze smlouvy o půjčce peněžité dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru č. 321/2001 Sb. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedených Smluv mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouvy jsou neplatné podle § 39 občanského zákoníku, a to pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění (souhrnného poplatku) za poskytnutí půjčky. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Posuzovanou Smlouvou ze dne [datum] se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Souhrnný poplatek činí cca 66,4 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 52 týdnů (12 měsíců), roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle Smlouvy 199,4 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností do jednoho roku se v období měsíce února 2006 pohybovala na úrovni 12,56 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatný právní úkon dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá Smlouva. Posuzovanou Smlouvou ze dne [datum] se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 9 960 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Souhrnný poplatek činí cca 66,4 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 52 týdnů (12 měsíců). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností do jednoho roku se v období měsíce září 2005 pohybovala na úrovni 13,01 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatný právní úkon dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá Smlouva.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je tedy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku:„ Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“ Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku:„ Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému na základě Smlouvy ze dne [datum] v hotovosti částku 10 000 Kč a dle tvrzení účastníků jí žalovaný vrátil částku 2 572,11 Kč před podáním žaloby. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 7 427,89 Kč. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému na základě Smlouvy ze dne [datum] v hotovosti částku 15 000 Kč a dle tvrzení účastníků jí žalovaný vrátil částku 11 127,89 Kč před podáním žaloby. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 3 872,11‬ Kč. Dohromady se jedná o částku 11 300 Kč, o kterou je žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacen, avšak pohledávka žalobkyně na vydání neuhrazené části bezdůvodného obohacení ve výši 11 300 Kč je promlčena. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 665/2002 ze dne 27.11.2002 vyplývá, že za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl; nikoliv den, kdy došlo ke splatnosti dluhu. I přes neplatnost Smluv (a tedy i ustanovení o splatnosti dluhu ze Smluv) je však z chování žalovaného po uzavření Smluv evidentní, že akceptoval termíny jednotlivých splátek, a to minimálně do doby, kdy se snažil hradit dlužnou částku v termínech měsíčních splátek a nelze tedy než uzavřít, že dohoda (ať už byla uzavřena jakoukoliv formou, tedy i konkludentně) ohledně splácení dlužné částky mezi účastníky existovala, žalovaný splácel nepravidelně a to v dohodnutých termínech do data splatnosti jednotlivých Smluv, tedy do 3.2.2007 u Smlouvy [číslo] do 23.9.2006 u Smlouvy č. 2, dle žalovaného byl poté kontaktován předchůdkyní žalobkyně k úhradě dluhu, naposledy však v roce 2009. Dle § 100 odst. 1 o.z. se právo promlčí, pokud nebylo vykonáno v době v tomto zákonem stanovené, k promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka, pokud se dlužník promlčení dovolá, věřiteli nelze právo přiznat. Dle § 107 odst. 1 a 1 o.z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (subjektivní promlčecí lhůta), nejpozději za tři roky od doby vzniku bezdůvodného obohacení (objektivní promlčecí lhůta). Žalovaný při ústním jednání uplatnil námitku promlčení, bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklo ihned po uzavření neplatných Smluv, neplatnost Smluv přitom soud přičítá předchůdkyni žalobkyně, z čehož nutně vyplývá, že o vzniku bezdůvodného obohacení věděla od jeho samotného vzniku. I kdyby subjektivní dvouletá a objektivní tříletá promlčecí lhůta započala svůj běh až po sjednaném termínu splatnosti jednotlivých Smluv, tj. od 3.2.2007 u Smlouvy č. 1 a od 23.9.2006 u Smlouvy č. 2, tyto lhůty již do podání žaloby dávno uplynuly, změna věřitele po postoupení pohledávky přitom nemá na běh promlčecích lhůt žádný vliv, nelze tedy než shrnout, že žalobkyně neuplatnila právo z bezdůvodného obohacení u soudu včas a soudu tak nezbylo, než žalobu zcela zamítnout.

7. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, neboť žádné neuplatnil, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.