42 C 68/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení částky 78 227,64 Kč příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 716 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 716 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se zamítá co do částky 59 511,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 038 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 716 Kč od 20. 8. 2024 do 21. 2. 2025, kapitalizovaného úroku ve výši 1 986,60 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 47 711,14 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 78 227,64 Kč příslušenstvím. Žalobu včetně jejího doplnění ze dne 25.8.2025 odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , žalovaná tuto smlouvu podepsala dne , datum, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč dne , datum, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 71,04 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 476 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradila žalovaná částku 31 284 Kč.V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 10 splatné dne 12.6.2024. K datu 18.8.2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru.Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 56 124,36 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru.Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů.Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná ničeho.V souladu s bodem 6.1. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s úhradou splátek č. 10 a 11, 2x 499 Kč.V souladu s bodem 6.2. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ( za upomínání žalované), v žalobě uplatňuje žalobkyně tyto náklady za splátky s prodlením nad 15 dnů (splátky 7, 8, 9, 10, 11), za každou splátku v prodlení je žalobkyně oprávněna účtovat 200 Kč, celkem tedy v částce 1 000 Kč.V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 20.8.2024, až do jejího úplného zaplacení.V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky:-částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 56 124,36 Kč,-smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč,-náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 1 000 Kč,-smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 19 473,64 Kč,-úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině v nominální roční úrokové sazbě 71,04 % ročně,-neuhrazené pojistné v rámci pojištění schopnosti splácet úvěr v částce 632 Kč (2x měsíční pojistné v částce 316 Kč obsažené ve splátkách č. 10 a 11.Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 182 016 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení vyjádřila, při jednání potvrdila uzavření Smlouvy a převzetí úvěrové jistiny. Žalovaná dle svého mínění byla v době poskytnutí úvěru schopná splácet poskytnutý úvěr, k domu však doplnila, že v době, kdy jí byl poskytnut úvěr, se zadlužovala i u jiných nebankovních poskytovatelů úvěru, např. u společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, ., následně si u žalobkyně po několika měsících ještě požádala o další úvěr v částce 100 000 Kč, který jí byl poskytnut. Dostala se do platební neschopnosti, úvěry nezvládala splácet, v současné době jsou proti ní vedeny dvě exekuční řízení, nezvládá hradit ani běžné měsíční výdaje.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující připojila svůj podpis pod tuto Smlouvu dne , datum, , žalovaná připojila svůj podpis elektronicky týž den. Ve Smlouvě se žalobkyně zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve formě bezúčelového úvěru v částce 50 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 3 476 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovanou byla sjednána ve výši 151 680 Kč s úrokovou sazbou 71,04 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 99,41 %. Součástí předložené smlouvy o úvěru byla informace pro spotřebitele o poskytovateli spotřebitelského úvěru a předsmluvní formulář, v rámci Dodatku č. 1 ke Smlouvě bylo sjednáno uzavření Smlouvy prostředky komunikace na dálku, součástí Smlouvy byla také přihláška ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne , datum, včetně pojistných podmínek. Oznámení o schválení úvěru ze dne 21.8.2023 bylo žalované prokazatelně odesláno. Dle databáze Nebankovního registru klientských informací byly u žalované evidovány další žádosti o úvěr u jiných finančních institucí, byl zde evidován i dluh po splatnosti v částce 5 886 Kč. Žalovaná byla dále lustrována i v rámci registru SOLUS a CRISBIS. Žalovaná před schválením úvěru doložila žalobkyni kopii občanského průkazu, potvrzení o přijetí mzdy na účet žalované v měsících 7 a 8/2023, mzda žalované činí měsíčně částku v rozmezí cca 27 000 Kč až 31 400 Kč čistého. Částka 50 000 Kč byla žalované poukázána na účet č. , číslo, toto číslo účtu uvedla žalované ve smlouvě. Soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 50 000 Kč žalované ze strany žalobkyně došlo, žalovaná ostatně ani uzavření Smlouvy a poskytnutí úvěrové jistiny nezpochybnila. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalované. O okamžitém zesplatnění úvěru byla žalovaná informována prostřednictvím oznámení ze dne 18.8.2024, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání oznámení žalované. Předžalobní výzva je z data 20.11.2024 a žalobkyně ji zaslala žalované týž den, upozorňuje ji na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalované, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná oproti částce 50 000 Kč, kterou převzala od žalobkyně, uhradila žalobkyni do podání žaloby částku 31 284 Kč. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalované poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V rámci hodnocení klienta uzavřela žalobkyně, že žalovaná je úvěruschopná, oproti příjmům ve výši 28 000 Kč uvedla celkové měsíční výdaje žalované v částce 12 560 Kč (bydlení, strava a další pravidelné výdaje).Z interní evidence skončených řízení soud zjistil, že se žalovaná byla u zdejšího soudu žalována v pěti případech nesplacených spotřebitelských úvěrů poskytnutých společnostmi , právnická osoba, , Cool Credit s.r.o. a , právnická osoba, . a , právnická osoba, , dále byla zahájena tři exekuční řízení na majetek žalované, vše v rozmezí roku 2023 až 2025.V průběhu ústního jednání před soudem byla žalobkyně poučena o předběžném právním názoru soudu o nedostatečném prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru a důsledcích z toho plynoucích, k provedenému dokazování neměla připomínek, po poučení ze strany soudu nedoplnila skutková tvrzení ani neoznačila další důkazní návrhy.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, a to uzavřením Smlouvy, neboť neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně sice doložila k důkazu doklad o přijetí dvou mezd na účet žalované, z bankovních výpisů však nelze seznat výdaje žalované, výdaje uvedené v rámci hodnocení klienta jsou dle zcela zřejmě podhodnocené. Žalovaná svou složitou ekonomickou situaci řešila četnými spotřebitelskými úvěry, které následně nezvládala splácet a dále se proto zadlužovala. Žalobkyně se dostatečně nezabývala výdajovou stránkou měsíčního rozpočtu žalované a nedošlo tedy k porovnání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalované, aby tak bylo nade vší pochybnost stanoveno, že žalovaná bude schopná úvěr splácet. Žalobkyně navíc sama po několika měsících poskytla žalované další spotřebitelský úvěr v částce 100 000 Kč, a to dne 22.12.2023.Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalované doložila listiny, ze kterých má soud za pochybné, zda-li vůbec a s jakým výsledkem byla žalovaná schopna úvěr splácet. Žalovaná se zavázala k převzetí úvěru, který svou výší nebyla schopná uhradit ze svého doloženého příjmu.Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

6. Smlouva je neplatná i z dalšího důvodu, když soud uzavřel, že se zjevně příčí dobrým mravům dle § 580, k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku z poskytnuté částky, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené úrokové sazbě a RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v srpnu roku 2023 byla 9,57 % ročně (viz www.cnb.cz). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků, dlužného pojistného a smluvní pokuty.

7. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního ujednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 50 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem částku 31 284 Kč, soud tedy částku ve výši 18 716 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 19.2.2025, písemnost byla žalované odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 21.2.2025 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 22.2.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

8. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když žádné neuplatnila. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

10. Ke splnění povinnosti žalované soud stanovil splátkový kalendář v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř., když vyšel z návrhu žalované na plnění ve splátkách po 1 500Kč měsíčně, a to s ohledem na tíživou finanční situaci žalované. Tato možnost byla žalované dána tzv. pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že prodlení byť s jedinou splátkou má za následek automatický nástup splatnosti celého zbytku dluhu. Je tedy na žalované, aby zodpovědným splácením zabránila nástupu tohoto negativního právního následku.