42 C 9/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 114,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 9. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 312 Kč.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 5 000 Kč spolu s - kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 328,36 Kč v sazbě 18,9% ročně z dlužné částky od 1.5.2022 do 4.9.2022, - smluvním úrokem v sazbě 18,9% ročně z dlužné částky 5 000 Kč od 25.9.2022 do 29.9.2022 a v sazbě 15% ročně od 30.9.2022 do zaplacení (ke snížení smluvního úroku došlo v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) - úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně (tedy ve výši dle předpisů práva občanského) z částky 5 000 Kč od 15.9.2022 do zaplacení - poplatky za neomezené zasílání informačních SMS ve výši 114, 93 Kč odpovídající ceníku žalobkyně. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] [anonymizováno] smlouvu [číslo]. Na základě [anonymizováno] smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 5 k [anonymizováno] smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, což mu bylo dne [datum] schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele. Žalovaný se zavázal hradit za poskytnutý úvěru smluvní úrok ve výši, 18,9% ročně a dále poplatky dle sazebníku banky. Protože žalovaný nehradil splátky kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně následně dne 5.9.2022 k zesplatnění kontokorentu, viz zesplatňující dopis - předžalobní výzva ze dne 5.9.2022. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím, které tvoří dlužný sjednaný úrok, dlužný sjednaný poplatek a úroky z prodlení. Dlužný úrok snížila žalobkyně v žalobě od 30.9.2022 z původních 18,9% ročně na 15% ročně, a to v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast u nařízeného soudního jednání, nepožádala o odročení, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně prokázala, že s žalovaným dne [datum] uzavřela [anonymizováno] smlouvu [číslo] (dále jen„ [anonymizováno] smlouva“), na jejímž základě pro žalovaného vedla běžný účet č. [bankovní účet], což žalobkyně prokázala výpisem z běžného účtu žalovaného. [anonymizováno] smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 5 k rámcové smlouvě, jehož předmětem bylo poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s žalobkyní doloženými Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu žalobkyně, byl mu kontokorentní úvěr žalobkyní téhož dne schválen a bylo mu umožněno čerpat kontokorentní úvěr z jeho běžného účtu č. [bankovní účet], kontokorentní úvěr načerpal žalovaný dne [datum] - viz žalobkyní přiložený výpis z účtu a listina nazvaná Přehled čerpání a splátek kontokorentu. Žalobkyně poskytla žalovanému před poskytnutím spotřebitelského úvěru zákonem požadované informace – viz žalobkyní předložený Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Kontokorentní úvěr je úročen sazbou 18,90% ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 26,63%, poplatky byl žalovaný povinen hradit dle platného Ceníku. Protože žalovaný nesplatil úvěr dle podmínek dohodnutých v rámci Dodatku č. 5 k [anonymizováno] smlouvě – viz Přehled čerpání a splátek kontokorentu, přistoupila žalobkyně dne 5.9.2022 k zesplatnění dluhu, což žalovanému oznámila přípisem z téhož dne, který je rovněž i předžalobní výzvou, přípis byl žalovanému odeslán dne 6.9.2022. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla Dodatkem č. 5 [anonymizováno] smlouvy uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku ve lhůtě stanovené ve smlouvě o úvěru. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na uhrazení dosud nevrácené části poskytnuté jistiny úvěru, na další nároky ze smlouvy o úvěru nemá žalobkyně nárok, smlouvu o úvěru soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 5 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, částku 5 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva o úvěru dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému odeslána 6.9.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 8.9.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 9.9.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy o úvěru, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku. Částečné zamítnutí žaloby se týká těchto nároků: - kapitalizovaný smluvní úrok v částce 328,36 Kč v sazbě 18,9% ročně z dlužné částky od 1.5.2022 do 4.9.2022, - smluvní úrok v sazbě 18,9% ročně z dlužné částky 5 000 Kč od 25.9.2022 do 29.9.2022 a v sazbě 15% ročně od 30.9.2022 do zaplacení, - poplatky za neomezené zasílání informačních SMS ve výši 114, 93 Kč.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 312 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, další náklady nezastoupeného účastníka nebyly žalobkyní uplatněny.

9. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

10. Ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř..