42 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 23 689,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 689,23 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 392,85 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku ve výši 236,5 Kč, a to na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 23 689,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne datum Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo (dále jen „smlouva“), v rámci které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností postupného čerpání až do výše 50 600 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to v pravidelných denních splátkách, jejichž výše byla určena všeobecnými obchodními podmínkami a mohla se měnit v závislosti na čerpání úvěru a platební morálce žalovaného. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, informace o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a předpis denních splátek. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím online formuláře na webu www.flexifin.cz a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně vyhodnotila jeho úvěruschopnost. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl vyplacen žalovanému bezhotovostním převodem v částce 10 000 Kč dne datum na jeho bankovní účet č. č. účtu. K identifikaci žalovaného a jeho účtu došlo skrze službu Kontomatik. První splátka byla splatná dne 8. 7. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 2. 2030. Ve smlouvě dále účastníci sjednali smluvní poplatek za službu „presto“ v částce 165 Kč a poplatek ve výši 28,85 Kč za informační SMS servis. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal k úhradě poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, proto byla smlouva žalobkyní jednostranně vypovězena ke dni 7. 10. 2025. O zániku závazku byl žalovaný téhož dne informován emailem. K prodlení žalovaného s úhradou celého úvěru došlo dne 8. 10. 2025. Dlužná částka tak činí 23 184, 85 Kč a sestává z: - jistiny (tranše) ve výši 10 000 Kč - poplatku za vyplacení úvěru ve výši 199 Kč - smluvního úroku ve výši 12 792 Kč - poplatku za službu „presto“ ve výši 165 Kč - poplatku za službu informační SMS servis ve výši 28,85 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty pro prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za prvních 90 dnů prodlení, tj. od 9. 7. 2025 do 7. 10. 2025 ve výši 504,38 Kč. Od 7. 10. 2025 pak žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 10 392,85 Kč do zaplacení. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“.

3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne datum (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 50 600 Kč, a to na účet určený žalovaným. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 2062,78 % při čerpání celé úvěrové částky. Ve smlouvě dále účastníci sjednali smluvní poplatek za službu „presto“ v částce 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, poplatek za službu informační SMS servis v částce 0,96 Kč denně a smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného tím, že výpisem z účtu č. číslo zjistila jeho průměrný čistý měsíční příjem ve výši 51 716 Kč. Z výpisu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti dále vyplývá, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 4 000 Kč, náklady na bydlen činí měsíčně 8 000 kč a další zbytné výdaje částku 5 000 Kč měsíčně s tím, že spolu se žalovaným v domácnosti žijí další dvě osoby s finančním příjmem. Na základě těchto informací byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku, připojením elektronických podpisů obou účastníků. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně vyplývá, že dne datum bylo na účet žalovaného č. č. účtu bezhotovostně převedeno 10 000 Kč. K identifikaci žalovaného a jeho účtu došlo prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Úvěr měl být spolu se sjednanými úroky a poplatky postupně splácen, první splátka měla být splatná k datu 8.7.2025, konec kreditového rámce měl nastat dne 28.2.2030. Z předpisu denních splátek vyplývá, že denní splátka měla činit 107,78 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím předsmluvních informací, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek. E-mailovou korespondencí ze dne 7. 10. 2025 byl žalovaný informován o vypovězení smlouvy s upomínkou k úhradě dlužné částky, s níž byl v prodlení 91 dnů. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28.1.2026 ve spojení s podacím lístkem z 30. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

6. Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že k ověření úvěruschopnosti žalovaného jej lustrovala ve veřejně dostupných rejstřících (ISIR, rejstřík exekucí), ve své interní evidenci a použila statistické modely pro zkoumání příjmů a výdajů a došla k závěru, že jeho finanční situace je dobrá. Žalobkyně však neuvedla, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného její předchůdkyně vyšla, k jakému výsledku došla porovnáním jeho příjmů a z jakých zdrojů (jde-li o konkrétní příjmy a výdaje) vycházela. Soud nemá za to, že došlo k individuálnímu posouzení příjmů a výdajů žalovaného, proto nelze hovořit o splnění povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Ohledně výdajů nelze vycházet pouze z domnělého tvrzení žalovaného, obsaženého v soukromé listině žalobkyně.

7. Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

8. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby z této částky ničeho, soud tedy uložil žalovanému v tomto rozsudku částku ve výši 10 000 Kč žalobkyni vrátit. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jako zvláštní úprava výslovně stanoví, že při neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru má věřitel nárok pouze na vrácení jistiny. Přiznání úroků z prodlení by bylo obcházením sankčního mechanismu zákona. Ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaný nenavrhl rozložení dluhu do splátek, který by tak odpovídal jeho ekonomické situaci, ohledně které soudu nesdělil ničeho.

9. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když v řízení byl pasivní. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

11. Povinnost uložená žalobkyni ve výroku IV tohoto rozsudku vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku 948 Kč, ač dle položky 1 odst. 1. písm. b) přílohy (sazebníku) k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatek za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nad 20 000 Kč činí 5 %, tj. 1 184,5 Kč, kdy částka 236,5 Kč je rozdílem povinnosti splněné a nesplněné. K zaplacení soud žalobkyni stanovil rovněž lhůtu v souladu s § 160 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.