42 C 91/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 322,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 236,38 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 236,38 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 86,04 Kč, úroku ve výši 9,5 % ročně z částky 5 322,42 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86,04 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 236,38 Kč od 3. 11. 2021 do 10. 11. 2021.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 101,86 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba, IČO (dále jen„ banka“) a společností právnická osoba, právnická osoba anonymizováno následně zanikla bez likvidace, když její jmění přešlo na žalobkyni, která vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti. Banka uzavřela dne datum se žalovaným rámcovou smlouvu o finančních službách, dále dne datum smlouvu o účtu a následně dne datum smlouvu o kontokorentním úvěru. Úvěrový limit kontokorentního úvěru činil 5 000 Kč, sjednaný úrok činil 18,90% ročně, žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu, což porušil a vznikl tak nepovolený debetní zůstatek 5 233,42 Kč, svůj dluh žalovaný nevyrovnal a banka tak převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. bankovní účet a úvěr k datu 2.11.2021 zesplatnila. Úroky a poplatky spojené s vedením účtu a poskytnutím úvěru banka účtovala žalovanému v souladu s platným ceníkem a všeobecnými obchodními podmínkami. Žalobou uplatněná částka se skládá z: -) Nepovolené přečerpání v částce 5 236,38 Kč -) Kapitalizované úroky a úroky z prodlení v částce 86,04 Kč Příslušenství pak představuje sjednaný úrok a úrok z prodlení z částky 5 322,42 Kč od 3.11.2021 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu v souladu s ustanovením § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z tohoto důvodu žalobkyni nezbývá než svůj nárok uplatnit u soudu.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila rámcovou smlouvu o finančních službách ze dne datum a přílohu ke smlouvě o účtu, na základě kterých vedla banka pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet, dále smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne datum uzavřenou mezi bankou a žalovaným na základě žádost žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu z téhož data. Ve smlouvě o kontokorentním úvěru se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do 5 000 Kč, a to přečerpáním jeho běžného účtu do povoleného debetu. Úroková sazba poskytnutého úvěru činí 18,9% ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 21,16%. Výpisem z běžného účtu žalovaného za 9/2021 žalobkyně prokázala přečerpání účtu do debetního zůstatku 5 236,8 Kč. K důkazu doložila žalobkyně rovněž všeobecné obchodní podmínky, které tvoří její nedílnou součást uzavřených smluv, stejně tak jako ceník. Oznámení o zesplatnění úvěru je ze dne datum a je spojeno s výzvou k úhradě dluhu, odeslání této písemnosti podložila žalobkyně dokladem o jejím odeslání žalovanému. Žalobkyně dále k důkazu předložila tabulku v programu Excel nadepsanou„ Podklady pre súdné konanie“, jedná se o interní listinu vytvořenou předchůdkyní žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba a společností právnická osoba, kterou žalobkyně doložila i se seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno. Společnost anonymizována dvě slova následně zanikla bez likvidace, když její jmění přešlo na žalobkyni, která vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti, což vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku. Předžalobní výzva ze dne 26.9.2022 a byla žalovanému zaslána prokazatelně 29.9.2022. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Z dalších provedených listin nevyplývají žádné podstatné skutečnosti.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru, neboť netvrdila a nedoložila, zda-li před poskytnutím spotřebitelského úvěru došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná skutková tvrzení ani neoznačila důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud přitom splnění této povinnosti na straně poskytovatele úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumá z úřední povinnosti. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá k bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 236,38 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost smlouvy o kontokorentním úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 236,38 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, částku 5 236,38 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva o kontokorentním úvěru dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci písemné výzvy ze dne 3.11.2021, písemnost byla žalovanému doručena 9.11.2021, od 10.11.2021 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 11.11.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 101,86 Kč, přičemž tato částka představuje 74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 322,42 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.

7. Ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.