42 C 91/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 322,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 236,38 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 236,38 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 86,04 Kč, úroku ve výši 9,5 % ročně z částky 5 322,42 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86,04 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 236,38 Kč od 3. 11. 2021 do 10. 11. 2021.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 101,86 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) a společností [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizováno] následně zanikla bez likvidace, když její jmění přešlo na žalobkyni, která vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti. Banka uzavřela dne [datum] se žalovaným rámcovou smlouvu o finančních službách, dále dne [datum] smlouvu o účtu a následně dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru. Úvěrový limit kontokorentního úvěru činil 5 000 Kč, sjednaný úrok činil 18,90% ročně, žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu, což porušil a vznikl tak nepovolený debetní zůstatek 5 233,42 Kč, svůj dluh žalovaný nevyrovnal a banka tak převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] a úvěr k datu 2.11.2021 zesplatnila. Úroky a poplatky spojené s vedením účtu a poskytnutím úvěru banka účtovala žalovanému v souladu s platným ceníkem a všeobecnými obchodními podmínkami. Žalobou uplatněná částka se skládá z: -) Nepovolené přečerpání v částce 5 236,38 Kč -) Kapitalizované úroky a úroky z prodlení v částce 86,04 Kč Příslušenství pak představuje sjednaný úrok a úrok z prodlení z částky 5 322,42 Kč od 3.11.2021 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu v souladu s ustanovením § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z tohoto důvodu žalobkyni nezbývá než svůj nárok uplatnit u soudu.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila rámcovou smlouvu o finančních službách ze dne [datum] a přílohu ke smlouvě o účtu, na základě kterých vedla banka pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet], dále smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne [datum] uzavřenou mezi bankou a žalovaným na základě žádost žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu z téhož data. Ve smlouvě o kontokorentním úvěru se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do 5 000 Kč, a to přečerpáním jeho běžného účtu do povoleného debetu. Úroková sazba poskytnutého úvěru činí 18,9% ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 21,16%. Výpisem z běžného účtu žalovaného za 9/2021 žalobkyně prokázala přečerpání účtu do debetního zůstatku 5 236,8 Kč. K důkazu doložila žalobkyně rovněž všeobecné obchodní podmínky, které tvoří její nedílnou součást uzavřených smluv, stejně tak jako ceník. Oznámení o zesplatnění úvěru je ze dne [datum] a je spojeno s výzvou k úhradě dluhu, odeslání této písemnosti podložila žalobkyně dokladem o jejím odeslání žalovanému. Žalobkyně dále k důkazu předložila tabulku v programu Excel nadepsanou„ Podklady pre súdné konanie“, jedná se o interní listinu vytvořenou předchůdkyní žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] a společností [právnická osoba], kterou žalobkyně doložila i se seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno. Společnost [anonymizována dvě slova] následně zanikla bez likvidace, když její jmění přešlo na žalobkyni, která vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti, což vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku. Předžalobní výzva ze dne 26.9.2022 a byla žalovanému zaslána prokazatelně 29.9.2022. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Z dalších provedených listin nevyplývají žádné podstatné skutečnosti.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru, neboť netvrdila a nedoložila, zda-li před poskytnutím spotřebitelského úvěru došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná skutková tvrzení ani neoznačila důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud přitom splnění této povinnosti na straně poskytovatele úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumá z úřední povinnosti. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá k bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 236,38 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost smlouvy o kontokorentním úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 236,38 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, částku 5 236,38 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva o kontokorentním úvěru dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci písemné výzvy ze dne 3.11.2021, písemnost byla žalovanému doručena 9.11.2021, od 10.11.2021 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 11.11.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 101,86 Kč, přičemž tato částka představuje 74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 322,42 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.

7. Ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř..