45 C 100/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , t. č. ve Anonymizováno , pro zaplacení 22 931,67 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 22 931,67 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 471,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 252,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4 180,52 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 4 057,18 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 466,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 492,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 3 471,84 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 3 387,45 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 958,06 Kč s příslušenstvím a tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem Praha 3 - Žižkov, Koněvova 2660/141, PSČ 13000, došlo dne 14.11.2021 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále také jen „Smlouva 1“) a částku 10 973,61 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem Praha 3 - Žižkov, Koněvova 2660/141, PSČ 13000, došlo dne 21.06.2021 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále také jen „Smlouva 2“). Pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených Smluv 1 a 2 byly ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupeny žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 02.08.2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 07.08.2023. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu 1, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 355 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3 430 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 961 Kč, a úhradu za hotovostní výběr splátek v místě bydliště ve výši 1 260 Kč. Celkovou částku 13 006 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 929 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 22. 4. 2024. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil částku 6 000 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 4.057,18 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 123,34 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 1.715,00 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 480,48 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 630,00 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.952,06 Kč, úroku vyčísleného od 15.01.2023 do 11.07.2023 z dlužné jistiny ve výši 252,07 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11.07.2023 ve výši 471,30 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 4.057,18 Kč od 12.07.2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% p.a. z částky ve výši 4.180,52 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 4.057,18 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 123,34 Kč, od 12.07.2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 02.11.2023. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu 2, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč, úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 8. 2022. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil částku 22 000 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 3.387,45 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 84,39 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 1.551,81 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 294,30 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 570,05 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.085,61 Kč, úroku vyčísleného od 22.08.2022 do 11.07.2023 z dlužné jistiny ve výši 492,75 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11.07.2023 ve výši 466,90 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 15,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.387,45 Kč od 12.07.2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% p.a. z částky ve výši 3.471,84 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.387,45 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 84,39 Kč, od 12.07.2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 2. 11. 2023. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho neuvedla.

3. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že navrhuje, aby jednání proběhlo bez jeho přítomnosti. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou (https://jerrs.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB10.VIZITKA?p_lang=cz&p_SEQ_ID=10236904&p_VER_ID=1003&p_DATUM=06.06.2024&p_ROL_KOD==) soud zjistil, že původní věřitel je akciovou společností, která od 30. 11. 2017 do 31. 12. 2027 disponuje oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které mu udělila Česká národní banka.

6. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, “ soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 355 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3 430 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 961 Kč, a úhradu za hotovostní výběr splátek v místě bydliště ve výši 1 260 Kč. Celkovou částku 13 006 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 929 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2023. Z této smlouvy soud též zjistil, že oficiální výše úroku měla činit 8 % ročně. A dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 272,44 %.

7. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, “ soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, a žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč, úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 8. 2022. Z této smlouvy soud též zjistil, že oficiální výše úroku měla činit 8 % ročně. A dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 272,44 %.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že pohledávky ze Smlouvy 1 a 2 za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny na žalobkyni.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2023, včetně podacího lístku ze dne 2. 11. 2023, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě pohledávky.

10. Z transakční historie k úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil na pohledávku ze Smlouvy 1 částku celkem 6 000 Kč.

11. Z transakční historie k úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil na pohledávku ze Smlouvy 2 částku celkem 22 000 Kč.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze Smlouvy 2 z původního věřitele na žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze Smlouvy 1 z původního věřitele na žalobkyni.

14. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

15. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalovaného jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit.

16. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

27. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

28. Žalobkyně v projednávané věci netvrdila ani neprokazovala, že by úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

29. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni soud při soudním jednání konaném dne 9. května 2024 poučil ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně uvedla, že nemá žádné další návrh na doplnění dokazování.

30. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

31. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

32. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena , datum, . V daném případě žalobkyně nijak neprokázala, že by ověřovala údaje o příjmech a výdajích uvedených žalovaným, když nedoložila například kopie bankovních výpisů, či výplatních pásek žalovaného.

33. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

34. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se také zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.

35. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

36. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

37. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

38. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

39. Dle § 1796 o. z. pak platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

40. Dle § 1813 odst. 1, 2 o. z. platí, že zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

41. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

42. Uvedený závěr soud dovozuje zejména z ujednání Smlouvy 1, dle nichž sjednaná výše RPSN činí 272,44 %. Zmíněná nevyváženost Smlouvy je zjevná též z výše sjednaného úroku, který byl sice sjednán formálně ve výši 8 % ročně, ale fakticky byl navýšen o skrytý úrok v podobě poplatků za poskytnutí úvěru, za hotovostní inkaso splátek, a za administrativní činnost (viz výše) a reálná výše úroku je přibližně 75 % ročně v případě Smlouvy 1 i Smlouvy 2. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

43. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o.z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

44. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva 1 a 2 je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

45. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, nevzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých prostředků, neboť žalovaný již žalobkyni zaplatil celkovou částku 28 000 Kč (na Smlouvu 1 ve výši 6 000 Kč a na Smlouvu 2 ve výši 22 000 Kč), přičemž žalobkyně zapůjčila žalovanému částku v celkové výši 22 000 Kč (7 000 Kč na Smlouvu 1 a 15 000 Kč na Smlouvu 2). Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný již svůj dluh vůči žalobkyni zcela uhradil.

46. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak žalobu zcela zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.