45 C 102/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO číslo sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 4 095 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 095 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 034 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 4 095 Kč od 16. 2. 2023 do 12. 2. 2026, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je zaplacení shora uvedené částky z titulu nezaplaceného televizního poplatku za období od února 2023 do července 2025 spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaná je poplatníkem televizního poplatku, když oznámila žalobkyni, že se stala vlastníkem televizního přijímače a splnila tak dne 01.02.2007 oznamovací povinnost dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve pozdějších předpisů (dále jen „ZRaT“) poplatníkem televizních poplatků. Žalovaná neuhradila předepsané poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období od června 2023 do dubna 2025, a ve výši 150 Kč měsíčně za období od května do září 2025, splatné vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyně žalovanou upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby, avšak bezúspěšně. Žalobkyně dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení na částku 1034 Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 12.2.2026.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle § 3 odst. 4 ZRaT jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud právnická osoba nebo právnická osoba (dále jen „provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

8. Podle § 5 odst. 1 ZRaT poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.

9. Podle § 6 ZRaT účinného do 30.4.2025 měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč, s účinností od 1.5.2025 pak činí měsíční výše rozhlasového poplatku 55 Kč, a televizního poplatku 150 Kč.

10. Podle § 10 ZRaT nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

11. Žalované vznikla povinnost platit televizní poplatek, neboť měla přihlášený televizní přijímač, a z tohoto důvodu byla povinna platit televizní poplatek v zákonné výši 135 Kč měsíčně od února 2023 do dubna 2025, od května 2025 pak ve výši 150 Kč. Tuto svou povinnost však v období od února 2023 do října 2025 nesplnila. Žaloba tedy byla podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl.

12. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně zákonný úrok kapitalizovala ke dni podání žaloby (tj. 12.2.2026) ve výši 1034 Kč.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou nákladů určených dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč za dva úkony po 100 Kč spočívajících ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci samé.

14. K nákladům řízení soud konstatuje, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů za odměnu advokáta za zastupování, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu - senátu ze dne 24. 7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 – 1 je třeba na žalobkyni v daném případě klást nároky obdobné jako na orgány státní moci. Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů a pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je její právo, nelze za této situace na žalovaném spravedlivě žádat, aby žalobkyni plně hradil náklady řízení takto vzniklé (srovnej nález Ústavního soudu - senátu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11 - 1). Proto soud rozhodl tak, že žalobkyni se přiznává právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení, a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.

15. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.