45 C 117/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 15 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývají části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 333 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 060 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 28. 11. 2022 (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl původní věřitel , právnická osoba, , IČ , IČO, , zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 205150 (dále také jen jako „původní věřitel“) žalovanému úvěr ve výši 4000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 12000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 31. 5. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, což žalobce dokládá třemi upomínkami původního věřitele. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 1. 6. 2023. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8.12.2022 mezi původním věřitelem , právnická osoba, jako postupitelem a společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , se sídlem , Adresa zainteresované společnosti 0/0, , IČ , Anonymizováno, zapsané v obchodním rejstříku vedeným Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka 8086, jako postupníkem a novým věřitelem Žalovaný však svůj závazek nesplácel řádně a včas, na svůj dluh ničeho neuhradil. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , číslo, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiložených potvrzení o provedených platbách, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 14. 10. 2023. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem posouzena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, a dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalovaného o úvěr.

2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou (dostupného na https://jerrs.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB10.VIZITKA?p_lang=cz&p_SEQ_ID=11693584&p_VER_ID=1002&p_DATUM=14.06.2024&p_ROL_KOD=) soud zjistil, že původní věřitel je společností s ručením omezeným, která ke dni 28. 11. 2022 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z elektronického dokumentu označeného jako „Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, “ soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 28. 11. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ke dni 28. 12. 2022, částkou ve výši 4 920 Kč, když částka 920 Kč činila úrok ve výš 279,83 % ročně. Ze smlouvy o navýšení úvěru ze dne 1. 12. 2022, 3. 12. 2022, ze dne 16. 1. 2023 soud zjistil, že úvěr byl dále navýšen na částku 7 000 Kč, a dále prodloužení splatnosti úvěru, soud zjistil, že úvěr byl navýšen na částku 12 000 Kč, a celková žalovaným splatná částka činila částku ve výši 14 664 Kč, a doba splatnosti úvěru pak činila 31. 5. 2021. Úrok z úvěru tak činil 54,02 % ročně.

6. Z výpisu z účtu ze dne 28. 11. 2022, 1. 12. 2022, 2. 12. 2022, a 3. 12. 2022, soud zjistil, že původní věřitel vyplatil žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, , celkem částku 12 000 Kč.

7. Z výpisu z účtu původního věřitele č. , č. účtu, soud zjistil, že na tento účet byla dne 17. 5. 2023 poukázána částka ve výši 0,01Kč, a to z účtu č. , č. účtu, , označeného jménem , Jméno zainteresované osoby 0/0, , a se zprávou pro příjemce „identifikace klienta pro účel poskytnutí úvěru od , právnická osoba, “.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2023 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 10. 2023, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2023, a z podacího lístku ze dne 14. 10. 2023 soud zjistil, že dne 14. 10. 2023 byla žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů. Uvedená písemná výzva se považuje za doručenou podle ustanovení § 579 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dnem 18. 10. 2023.

10. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.

11. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalovaného jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Podle § 607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

15. Podle § 1746 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

16. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Nebylo však prokázáno, že by původní věřitel před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen.

28. Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla původní věřitelkou posouzena, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

29. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

30. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

31. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

32. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena 2. 5. 2022.

33. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

34. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

35. Uvedený závěr soud dovozuje zejména z ujednání Smlouvy, když výše sjednaného úroku 54,02 % ročně je zcela nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), kromě toho tento úrok je ještě navýšen o poplatek za jeho poskytnutí, který má též povahu skrytého úroku. Dle soudu se tudíž jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům, a je tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z.

36. Soud se dále zabýval možností moderace podle ustanovení § 577 o. z., přičemž podmínkou této možnosti je právní závěr o pouze částečné neplatnosti smlouvy (dle § 576 o.z.). Dle soudu však vzhledem k nepřiměřené výši sjednaných úroků a výše RPSN není dán prostor ani pro aplikaci shora citovaného § 577 o. z., resp. pro moderaci na obvyklou a přípustnou výši úroku z úvěru. Uvedený závěr je odůvodněn zejména povahou podnikání žalobkyně, která coby nebankovní poskytovatel půjček má své podnikání založeno na zjevně neobvykle vysokých úrokových sazbách, čímž vyvažuje podnikatelské riziko spočívající v tom, že se jí část úvěru nemusí vrátit, neboť tyto úvěry poskytuje zpravidla klientům, kterými jsou zejména osoby s horší platební morálkou, a které by u bankovních poskytovatelů úvěr pravděpodobně nezískaly, případně by je nezískaly tak rychle a flexibilně. S ohledem na uvedené má soud za to, že úvěr s úrokovou sazbou, která odpovídá standartní výši obvyklých úroků u bankovních institucí, by žalobkyně zcela jistě neposkytovala, neboť by to odporovalo charakteru jejího podnikání. Nadto z povahy věci lze § 577 o. z., týkající se vad spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání, aplikovat toliko na určitou dotčenou část právního jednání, nikoli v případě neplatnosti celé smlouvy.

37. S ohledem na charakter a předmět podnikání žalobkyně, jejímž zásadním ziskem je právě smluvní úrok z úvěru, je totiž zřejmé, že v této části nemůže být dotčená část o výši úroků z prodlení smlouvy oddělena od zbytku smlouvy, neboť je zřejmé, že za těchto okolností by původní věřitelka se žalovaným Smlouvu neuzavřela.

38. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby a RPSN) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

39. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč.

40. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzvána k zaplacení částky zahrnujícímu rovněž úhradu částky 12 000 Kč, a to písemnou výzvou žalobkyně odeslanou žalovanému dne 14. 10. 2023. Uvedená písemná výzva se považuje za doručenou podle ustanovení § 579 odst. 3 o. z. třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dnem 18. 10. 2023. Touto výzvou byla žalovanému stanovena lhůta k zaplacení pohledávky žalobkyně (bezdůvodného obohacení), a to do tří dnů. Tato lhůta žalovanému uplynula dnem 23. 10. 2023 a dne následujícího, tj. 24. 10. 2023 byl žalovaný již v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

41. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč. Žalobkyni též přiznal úrok z prodlení z této částky od 24. 10. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.), tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 79,6 %, a neúspěšná z 20,4 %, žalobkyni tak náleží po odečtení úspěchu od neúspěchu ve věci 59,2 % účelně vynaložených nákladů. K těmto nákladům patří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. od 1.7.2014), paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a příslušná DPH, tedy celkem 2 252 Kč. Z toho 59,2 % činí částku ve výši 1 333 Kč.

43. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.