45 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně (dříve Jméno žalobkyně ), IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 52 840,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 25 300 Kč od 14.11.2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci předem, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 529 Kč, a to na účet č. 3703-126391/0710 vedený u České národní banky, variabilní symbol 4511001426, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 17.12.2025, doplněnou podáním ze dne 12.3.2026 se žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 52 840,73 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. č. , číslo, mezi žalobkyní a žalovanou uzavřené dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 32 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, přičemž první splátka byla splatná dne 1.5.2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 23.9.2026. Dále žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná čerpala celkem úvěr ve výši 25 300 Kč, a na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení pohledávky ve výši 52 840,73 Kč, kterou tvoří jistina 25 300 Kč; poplatek za vyplacení tranší úvěru: 503,47 Kč, smluvní úrok: 26631,14 Kč. Zároveň žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 406,12 Kč ve výši 0,1 % z jistiny pohledávky za 90 dní prodlení v období od 2.5.2025 do 31.7.2025. Dále žalobce uvedl, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider. Jak vyplývá z čl. IX. souhlasu se zpracováním s osobními údaji, žalobce využívá služeb společnosti Kontomatik, která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Žalobce uvedl, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 32 784 Kč.

2. Žalovaná se v předmětném řízení k žalobě vyjádřila přímo při soudním jednání konaném dne 30.4.2026, když uvedla, že úvěr si vzala z toho důvodu, že měla vytopený byt, a následně dluh nesplácela proto, že dostala výpověď ze zaměstnání, a to ke dni 31.10.2025. Uvedla, že dluh částečně splácela asi ve výši 5 000 Kč, k tomu uvedla, že žádný důkaz o platbě žalobkyni však nemá. Dále uvedla, že má příjem z pěstounské péče ve výši asi 20 000 Kč měsíčně z čehož jen na nájemném se službami a elektřinu platí měsíčně celkem částku 12 000 Kč. Požádala soud o možnosti uložení povinnosti splatit dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, a souhlasila s tím, aby proběhlo bez její účasti. Soud tak věc projednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen („o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z elektronického dokumentu označeného jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, “ soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, distančním způsobem smlouva o úvěru s postupným čerpáním až do výše 80 000 Kč, úvěr byl sjednán s obchodním úrokem ve výši 0,883 % denně (tj. cca 322,95 % ročně), RPSN činila 1 243,71 %, dále byl sjednán poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky za vyplacení tranše úvěru. Doba splatnosti úvěru byla sjednána do 23.9.2026. Dále soud z této smlouvy zjistil, že zde je uvedeno rodné číslo žalované , RČ, , její číslo účtu ve formátu IBAN , IBAN, , dále dvě čísla účtu žalobkyně č.: , č. účtu, nebo , č. účtu, .

5. Z listiny označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc duben 2025 soud zjistil, že žalovaná čerpala dne , datum, částku ve výši 25 300 Kč, když žalobkyně postupně převedla tyto částky pod VS , var. symbol, (číslo úvěrové smlouvy) ve prospěch bankovního účtu žalované.

6. Z listiny označené jako „Informace pro spotřebitele“ a „Údaje o poskytovali spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o podmínkách výše uvedeného spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy a o jeho poskytovateli.

7. Z listiny označené jako „Prodlení v délce 91 dní“ soud zjistil, že dne 11.2.2025 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru.

8. Z listiny označeného jako „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že ověření totožnosti žalovaného bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP).

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2.11.2025, listiny označené jako „Podací lístek“ soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 5.11.2025 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů.

10. Z listiny označené „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně B, .“ soud zjistil, že žalobkyně vycházela před poskytnutím úvěru z ověřeného příjmu žalované ve výši 32784 Kč měsíčně, když žalovanou tvrzený příjem byl 45000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně vycházela z měsíčních výdajů žalované na splátky půjček 16000 Kč, výdajů na bydlení 7000 Kč, dalších nezbytných výdajů ve výši 4000 Kč, a zbytných výdajů ve výši 2000 Kč.

11. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.

12. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

16. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

17. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dálkovým způsobem smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), když smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření.

27. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě listinných důkazů soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

28. Uvedený závěr soud dovozuje z výše sjednaného úroku ve výši 00,883 % denně (tj. cca 322,95 % ročně). Výše RPSN spotřebitelského úvěru 1 243,71 %, též vypovídá o nepřiměřenosti a nevyváženosti úvěrové smlouvy. Celkový roční úrok tedy představuje částku 322,95 % ročně. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně (očividně) od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy tj. , datum, (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když tato sazba v dubnu 2025 činila 8,15 % ročně [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)].

29. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o. z., a také s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

30. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

31. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaná jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 25 300 Kč, neboť žalovaná dle sdělení žalobkyně ze dne 23.10.2025 na svůj dluh z této smlouvy žalobkyni ničeho neuhradila, když soud poznamenává, že žalovaná své tvrzení, že na svůj dluh vůči žalobkyni uhradila částku „asi 5 000 Kč“, nijak neprokázala, a tyto tvrzené úhrady nedoložila. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 25 300 Kč. Žalobkyni též přiznal úrok z prodlení z této částky od 14.11.2025 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.), tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

32. Lhůta splatnosti předmětné pohledávky s příslušenstvím byla na základě žádosti žalované určena dle § 160 odst. l věta za středníkem o. s. ř. tak, že svůj dluh vůči žalobkyni může žalovaná uhradit ve splátkách, kdy jinak by tato lhůta splatnosti činila tři dny ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud zohlednil tvrzené poměry žalované, zejména tíživou finanční situaci, výši nákladů na bydlení, a příjem pouze z pěstounské péče a dospěl k závěru, že splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně bude v možnostech a schopnostech žalované pravidelně hradit. S ohledem na výši splátek by měl být dluh žalované uhrazen přibližně za dobu 1 roku, a tato doba se jeví soudu jako přiměřená, a žalobkyni nijak hospodářsky nepoškodí. Kromě toho soud zdůrazňuje, že pokud žalovaná neuhradí včas a řádně byť i jen jednu splátku, stane se její dluh splatným najednou.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalované dosud žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.)

34. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 529 Kč soud rozhodl podle položky 2 bod. 2, ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když soudní poplatek za žalobu činí částku ve výši 2 643 Kč, neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz, a pokračoval v řízení. Žalobkyně dosud na soudním poplatku uhradila částku ve výši 2 114 Kč, zbývá tak doplatit částku ve výši 529 Kč. O lhůtě ke splatnosti soudního poplatku pak bylo rozhodnuto podle § 7 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. (výrok IV.). Pro úplnost soud dodává, že nevydá-li soud elektronický platební rozkaz a pokračuje-li v řízení, je doplatek doměřeného soudního poplatku splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (srovnej usnesení (Rc) Městského soudu v Praze ze dne 07.02.2014 sp. zn. 93 Co 56/2013).