45 C 15/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 60 088 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 4 266 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 266 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 43,08 % ročně z částky 49 055,15 Kč od 26. 8. 2025 do 16. 11. 2025 ve výši 4 588,87 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 676 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 676 Kč od 7.1.2026 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 26 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 716 Kč ve výši 11,5 % ročně od 26.08.2025 do 12.09.2025, co do zákonného úroku z prodlení z částky 50 716 Kč ve výši 11,50 % ročně od 13.09.2025 do 17.09.2025, co do zákonného úroku prodlení z částky 48 716 Kč ve výši 11,5 % ročně od 18.09.2025 do 6.1.2026, co do zákonného úroku z prodlení z částky 26 040 Kč ve výši 11,5 % ročně od 7.1.2026 do zaplacení, co do částky 7 106,60 Kč, co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 49 055,15 Kč od 26.08.2025 do 16.11.2025, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 49 055,15 Kč od 17.11.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26.08.2025 dosáhne částky 196 934,00 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 146 869 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně řádně ověřena. Žalovaný se tuto částku včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaného ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně zavázal vrátit prostřednictvím pravidelných 48 měsíčních splátek ve výši 1 034 Kč, splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2023. Žalovaná žalobkyni uhradila do zesplatnění celkem 48 měsíčních splátek po 3 896 Kč (tj. celkem 187 008 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když uhradil žalobkyni před zesplatněním úvěru celkem částku 20 324 Kč, a se splátkou č. 6 se dostal do prodlení o délce 65 dnů, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 24.08.2025. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil žalobkyni ještě částku ve výši 7 000 Kč. Ještě před zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 1996 Kč (4 x 499 Kč) za prodlení se splátkou č. 1, 4, 6, 7 v délce 30 dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dnů ve výši 1200 Kč (za prodlení se splátkami č. 1, 2, 4, 5, 6, 7, tedy 6 x 200 Kč). Žalovaná částka se tak skládá ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 49 786,61 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, z náhrady nákladů ve výši 1200 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 56 786,61 Kč od 26.08.2025 do 12.09.2025 ve výši 1 022,22 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 51 786,61 Kč od 13.09.2025 do 17.09.2025 ve výši 258,95 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% z částky 49 786,61 Kč od 18.09.2025 do dne podání žaloby, tedy ve výši 7 106,60 Kč; a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 49 055,15 Kč ode dne 26.08.2025 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,08 % ročně. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 14.2.2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje úrok v nominální úrokové sazbě 11,50 % ročně. Žalovaný po zaslání předžalobní výzvy na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k soudnímu jednání konanému dne 5.3.2026 se nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno dne 30.1.2026. Soud tak věc projednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v nepřítomnosti žalovaného.

3. Žalobkyně před zahájením jednání (před přednesem žaloby) vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 4 266 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 266 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 43,08 % ročně z částky 49 055,15 Kč od 26. 8. 2025 do 16. 11. 2025 ve výši 4 588,87 Kč. Soud tak řízení v tomto rozsahu zastavil v souladu s ust. § 96 odst 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku). Stanovisku žalovaného k tomuto zpětvzetí nebylo zjišťováno s ohledem na ust. § 96 odst. 4 o.s.ř., když k částečnému zpětvzetí došlo před zahájením jednání ve věci samé.

4. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.

5. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

6. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:

7. Z potvrzení žalobkyně o licenci ČNB k poskytování nebankovních úvěrů soud zjistil, že žalobkyně je od 11.5.2018 oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, včetně dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou částku 187 008 Kč formou 48 měsíčních splátek ve výši 3 896 Kč, když splátka samotného úvěru bez sjednaného pojištění by činila 3 419 Kč. Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 78,08 % ročně a výše roční procentní sazby nákladů ve výši 113,05 % (bez zahrnutí sjednaného pojištění). Žalovaný se zavázal v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení v délce 30 dnů a uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení.

9. Z předsmluvního formuláře ze dne , datum, a prohlášení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru informován podmínkách úvěru, včetně výše úrokové sazby, smluvní pokuty či výše RPSN.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u německé banky Sparkasse Vogtland č. , č. účtu, soud zjistil, že srpnu 2024 došla žalovanému na tento účet mzda ve výši 2264 EUR a v měsíci září 2024 ve výši 2 109,27 EUR, od zaměstnavatele Dr. Guehring KG Roehrsdorfer, Allee 39. Dále soud zjistil, že žalovaný má též veden účet v České republice u Komerční banky, a.s., č. , č. účtu, .

11. Z výpisu z registru SOLUS, NRKI soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v těchto registrech s negativním výsledkem.

12. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 56 400 Kč, a z výdajů žalovaného ve výši 14 279 Kč měsíčně (bydlení 9 419 Kč, životní minimum 4 860 Kč). Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele: Dr. Guehring KG Roehrsdorfer, Chemnitz 39, Röhrsdorfer Allee, a má smlouvu na dobu neurčitou. Dále uvedl, že je svobodný a žije sám.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 50 000 Kč.

14. Z výzev ze dne 19.5.2025, 18.2.2025, 21.7.2025, 18.8.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužných splátek, se kterými se žalovaná ocitla v prodlení, tedy splátek č. 1, 2, 4, 5, 6, 7 a 8. Zároveň byla žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

15. Z oznámení ze dne 24.8.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemně informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaný byla vyzván, aby celkovou dlužnou částku 59 982 Kč uhradil ihned. Dále žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu.

16. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl k plnění vyzvána výzvou ze dne 22.12.2025.

17. Z karty klienta ze dne 12.1.2026 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku celkem ve výši 27 324 Kč.

18. Z výpisu z databáze ARAD ČNB na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators soud zjistil, že v měsíci prosinci 2024 byla obvyklá výše roční procentní sazby úvěrů pro spotřebitele 8,63 %.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

20. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr.

21. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.

22. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Dle § 577 o. z. Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

28. Dle ust. § 1813 odst. 1 o. z. (tzv. zneužívající klauzule) jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle odst. 2 zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

29. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

32. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Dle § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

34. Soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

35. Dle soudu žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně měla pouze přehled o příjmech žalovaného, když z došlé platby na účet žalovaného vyplývá, že žalovaný za měsíc srpen a září měl čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši cca 2 200 EUR. Žalobkyně též doložila, že lustrovala žalovaného v registrech sdružení Solus, v Bankovním registru klientských informací a v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), registru insolvencí a insolvenčním rejstříku, vše s negativním výsledkem.

36. Soud však shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Z konstantní judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení směrnice 93/13 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí, na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a to vyloučit všechny tyto zneužívající klauzule, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné (srov. rozhodnutí SD EU ze dne 21. 4. 2016 ve věci Radlinger proti FINWAY a.s.). V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13 EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. V citovaném rozsudku Soudní dvůr připomněl, že vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma vyloučení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná.

37. Z předložené úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč celkovou částku 164 112 Kč prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 3 419 Kč (bez započtení pojištění). Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činila 113,05 % %, a obchodní úrok byl sjednán ve výši 78,08 % ročně. Soud má za to, že tato úroková sazba zcela zjevně (očividně) překračuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud stupně proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Soud poukazuje na databázi České národní banky ARAD (dostupné na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators) z níž vyplývá, že v prosinci 2024 (kdy byla smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena) činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 8,63 % ročně. Žalobcem požadovaná úroková sazba 78,08 % tak více než devítinásobně přesahuje výši obvyklé úrokové sazby, přičemž již v době před účinností současného občanského zákoníku za nepřiměřenou a tudíž odporující dobrým mravům byla zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů.

38. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o.z. a také s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy.

39. S přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je sjednána nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, tedy v neprospěch slabší smluvní strany.

40. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud je povinen k této neplatnosti přihlížet z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu.

41. Soud dále má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné Smlouvy) žalovanému částku 50 000 Kč, kterou jí však žalovaný nevrátil, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván.

42. Z uvedeného plyne, že na straně žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 22 676 Kč ve smyslu § 2991 o. z., neboť žalovaný na svůj celkový dluh ve výši 50 000 Kč žalobkyni již uhradil celkovou částku 27 324 Kč. Žalobkyně má tudíž dle § 2993 o. z. nárok na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl do částky 22 676 Kč (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, jež představuje nesplacenou část jistiny, kterou mu žalobkyně bez právního důvodu poskytla.

43. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného na den zesplatnění úvěru. Soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

44. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena předžalobní výzva, v níž jí žalobkyně vyzvala v intencích § 1958 odst. 2 o. z. k plnění do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne 22.12.2025. Tato lhůta marně uplynula dnem 6.1.2026. Ode dne následujícího, tj. od 7.1.2026, se tak žalovaný ocitl v prodlení s plněním svého dluhu. Soud tak přiznal soud žalobkyni zákonné úroky z prodlení z dosud nevydaného bezdůvodného obohacení ve výši 22 676 Kč v souladu s § 1970 o. z. (srov. výrok II.), neboť žalovaná je s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.