45 C 161/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 8 099 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 499 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 845 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 3. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky celkem 8 099 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost měsíční splátky byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou vždy k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání revolvingového úvěru. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku ve výši 6 499 Kč. Na tento úvěr neuhradila žalovaná žalobkyni ničeho. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela.2. 41, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 12. 2023. Celková výše žalovaného nároku činí částku 8 099 Kč (neuhrazená jistina ve výši 6 499 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na ústní jednání konané dne 22. 8. 2024 se bez omluvy nedostavila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalované.

4. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.

5. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

6. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru ze dne , datum, , Na základě Smlouvy byla žalovaná oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a za takto poskytnutý úvěr zaplatit úroky. Před poskytnutím úvěru byla ze strany žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalované (viz potvrzení o provedení bonity klienta, výpis z NRKI). Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a to ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, ve výši minimálně 4 % z úvěrového rámce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % p. a. Přičemž žalovaná čerpala částku 6 499 Kč na koupi elektroniky. Úvěr měla žalovaná splatit v 11 měsíčních splátkách po 650 Kč, když roční úroková sazba činila 18,41 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k prodlení byla smluvní pokuta účtována v celkové výši 1 000 Kč. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání dlužné částky ve výši 300 Kč za 1 měsíc (viz smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, , úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, , příručka Váš šikovný účet). Žalovaná na poskytnutý ničeho neuhradila, přičemž na poskytnutý úvěr načerpal celkem částku ve výši 6 499 Kč (výpis čerpání splátek a úhrad). Protože žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, přistoupila žalobkyně ke dni 21. 12. 2023 k zesplatnění úvěru. Výzva byla žalovanému zaslána dne 22. 12. 2023 (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 21.12.2023 poštovní podací arch ze dne 22.12.2023). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 12.1.2024 předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 11.1.2024; poštovní podací arch ze dne 12.1.2024). Z formuláře hodnocení klienta a prohlášení klienta soud zjistil, že před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaná jako žadatel uvedla, že je zaměstnána u společnosti Quickwash samoobslužná prádelna, a že její příjem činí 26 000 Kč měsíčně, že má měsíčně výdaje ve výši 15 800 Kč (zjištěno se Smlouvy).

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobkyně měla v úmyslu uzavřít se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a následující o. z., a podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zároveň nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to, ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

20. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

21. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Dále uvedla, že „pro předcházení předlužení klienta zajišťuje věřitel Kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako „MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Pro účely výpočtu MLS je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti.“ Dále žalobkyně uvedla, že „Prostřednictvím výpočtu MLS tak věřitel ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Úvěrovou kartu klienta věřitel soudu rovněž předkládá. Ačkoliv zákon a priori nestanovuje povinnost přezkumu dat, věřitel však v případě pochybností zajišťuje dodatečná data, a to nad rámec svých povinností. Dále uvedla, že existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje věřitel rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI, věřitel provádí lustraci CEE a ISIR.

22. Žalobkyně však soudu nepředložila jediný důkaz, že by obdržela od žalované listiny prokazující její příjmy či výdaje, či že by si žalovanou tvrzené příjmy a výdaje jakýmkoliv relevantním způsobem ověřovala. Žádný z těchto dokumentů však žalobkyně soudu jako důkaz potvrzující její tvrzení nepředložila. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila a soud ji tak nemohl poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

23. Žalobkyně tak neoznačila, ani nepředložila soudu ke svým tvrzením o řádném zkoumání a prověřování úvěruschopnosti žalované žádný důkaz, když za takový důkaz nelze považovat pouhou lustraci žalované v registru SOLUS, NRKI, ISIR apod. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované vůbec prověřila, natož že by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení.

24. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

25. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

26. V daném případě žalobkyně nijak neprokázala, že by ověřovala údaje o příjmech a výdajích uvedených žalovaným, když nedoložila například kopie bankovních výpisů, či výplatních pásek žalovaného.

27. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

28. Soud dále má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné Smlouvy) žalovanému částku 6 499 Kč, kterou jí však žalovaná ani z části nevrátila, přestože k tomu byl žalobkyní vyzvána.

29. Dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Dle § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

31. Z uvedeného plyne, že na straně žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 6 499 Kč ve smyslu § 2991 o. z., a žalobkyně má tudíž dle § 2993 o. z. nárok na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl do částky 6 499 Kč a žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, jež představuje nesplacenou část jistiny, kterou mu žalobkyně bez právního důvodu poskytla (srov. výrok I.).

32. U úroků z prodlení z částky 6 499 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“.

33. V daném případě, vzhledem k nečinnosti žalované, rozhodl soud o její povinnosti částku 6 499 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 845 Kč. Protože žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 80,24 % a neúspěšná v rozsahu 19,76 %, a má tak právo na náhradu 60,48 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dále odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 200 Kč stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 8 099 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 2 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále žalobci jako plátci daně z přidané hodnoty náhrada DPH 21 % z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku) ve výši 189 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 1 489 Kč. Z této částky pak žalobkyni náleží 56,72 %, tj. částka 845 Kč.

35. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.