45 C 169/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 27 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 880 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 275 Kč na účet soudu č. 3703-126391/0710, variabilní symbol 4511016924, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 450 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy ze dne , datum, byla žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, po provedení verifikační platby poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny, a to formou splátek nejpozději k 4. dni v měsíci. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného či výplatního listu. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a ke dni 8. 12. 2023 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení nesplacené části jistiny ve výši 18 000 Kč, dále smluvního úroku ve výši 40 % z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 7 200 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a spolu se smluvní pokutou ve výši 2 250 Kč. Žalobkyně rovněž uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, tak požaduje, aby byl nárok posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na ústní jednání konané dne 22. 8. 2024 se bez omluvy nedostavil. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalovaného3. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.

4. Na základě soudem provedených listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do úvěrového limitu ve výši 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet včetně úroku ve výši 40 % měsíčně a pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , číslo, ). Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , částku ve výši 18 000 Kč dne 5. 8. 2023 (zjištěno z potvrzení o platbě). Z výpisu z účtu žalovaného u , Anonymizováno, za období od 1. 5. 2023 do 31. 7. 2023 soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu za měsíce květen a červen 2023 byl záporný, kladný byl pouze za měsíc červenec 2023. Za měsíc květen činil počáteční zůstatek 448 Kč a konečný zůstatek –99,86 Kč, příchozí platby dne 15. 5. 2023 ve výši 17 140 Kč, dne 15. 6.2023 ve výši 20 158 Kč, a dne 13. 7. 2023 ve výši 18 315 Kč od , právnická osoba, ., dále soud zjistil, že od 27. 7. 2023 do 27. 7. 2023 obdržel žalovaný na svůj účet částku 1 000 Kč jako půjčku „dle smlouvy , Anonymizováno, , částku 18 800 Kč jako půjčku od , právnická osoba, (zjištěno z výpisu z účtu č. , č. účtu, za květen, červen a červenec 2023. Z čehož vyplývá, že žalovaný měl sice před poskytnutím úvěru pravidelný příjem, ale zároveň další zápůjčky (spotřebitelské úvěry) ve výši nejméně 18 800 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému dopisem ze dne 5. 12. 2023 a vyzvala ho k úhradě dlužné částky ve výši 52 017 Kč (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 5. 12. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne).

5. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle § 577 o. z. Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

10. Dle ust. § 1813 odst. 1 o. z. (tzv. zneužívající klauzule) jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle odst. 2 zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

11. Soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle § 1820 o. z., tedy prostřednictvím stránek , Anonymizováno, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s příslušenstvím splatit dle podmínek sjednaných ve smlouvě, což však neučinil. Vzhledem k tomu, že soud je povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, k čemuž žalobkyně tvrdila to, že byl lustrován ve veřejně dostupných databázích a žalovaný doložil výpisy z účtu, a doklad o tom, že mu plyne pravidelný finanční příjem z titulu zaměstnání, kterým je zaměstnavatel , právnická osoba, ČR a to minimálně ve výši 30 200,- Kč v měsíci červenec roku 2022, dále ve výši 28 153,- Kč v měsíci srpen roku 2022 a dále ve výši 33 719,- Kč v měsíci září roku 2022 ale doložila pouze výpisy z účtu žalovaného, ze kterých plyne, že na začátku a konci zúčtovaných období byl zůstatek na účtu záporný (když kladný byl pouze v měsíci červenci 2023 díky níže uvedené zápůjčce), a dále, že žalovaný na konci měsíce července obdržel na svůj účet zápůjčku ve výši celkem 18 800 Kč od , právnická osoba, Žalobkyně tak podle názoru soudu neposoudila řádně příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně tak nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z tohoto důvodu absolutně neplatná.

13. Soud však shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou i dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

14. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnutou jistinu ve výši 18 000 Kč s úrokem ve výši 40 % měsíčně (480 % ročně), RPSN činila 5 535,54 %. Soud má za to, že tato úroková sazba zcela zjevně přesahuje obvyklou hranici úrokových sazby, kterou lze považovat za akceptovatelnou. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Soud poukazuje na databázi České národní banky ARAD (dostupné na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators) z níž vyplývá, že v srpnu 2023 (kdy byla smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena) činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 8-9 % ročně. Žalobcem požadovaná úroková sazba 480 % ročně tak několikanásobně přesahuje výši obvyklé úrokové sazby, přičemž již v době před účinností současného občanského zákoníku za nepřiměřenou a tudíž odporující dobrým mravům byla zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení.

15. Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o.z. a také s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy.

16. S přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je sjednána nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, tedy v neprospěch slabší smluvní strany.

17. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud je povinen k této neplatnosti přihlížet z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu.

18. Soud dále má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné smlouvy) žalovanému částku 18 000 Kč, kterou jí však žalovaný nevrátil, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván.

19. Dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

21. Z uvedeného plyne, že na straně žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 18 000 Kč ve smyslu § 2991 o. z., a žalobkyně má tudíž dle § 2993 o. z. nárok na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl do částky 18 000 Kč a žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, jež představuje nesplacenou část jistiny, kterou mu žalobkyně bez právního důvodu poskytla (srov. výrok I.).

22. U úroků z prodlení z částky 18 000 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“.

23. V daném případě, vzhledem k nečinnosti žalovaného, rozhodl soud o jeho povinnosti částku 18 000 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 880 Kč. Protože žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 65,57 % a neúspěšná v rozsahu 34,43 %, a má tak právo na náhradu 31,14 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (včetně povinnosti jeho doplatku ve výši 275 Kč, který byl žalobkyni uložen výrokem III. tohoto rozsudku) v částce 1 373 Kč, dále odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 2 a. t.). Dále náhrada DPH 21 % z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku) ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 2 825 Kč. Z této částky pak žalobkyni náleží 31,14 %, tj. částka 21 012 Kč.

25. Výrokem III. tohoto rozsudku byla uložena žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku za podanou žalobu, když soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale nařídil jednání a rozhodl rozsudkem. Podle položky 1 písm. b), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích činí soudní poplatek za podanou žalobu částku ve výši 1 373 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila na poplatku částku 1 098 Kč, zbývá tak doplatit částku ve výši 275 Kč. Soud tak s odkazem na § 12 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb. uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 275 Kč, když poplatková povinnost žalobkyni vznikla již podáním žaloby dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.

26. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.