45 C 171/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 8 751,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývají části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 751,51 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. C1382/471969. Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 229796, sídlem , adresa, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.01.2024 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , jako postupitelem a společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 8500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4. 1. 2023. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 500 Kč a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 251.51 Kč, který byl splatný dne 1. 6. 2022. Žalovaná však svůj závazek nesplácela řádně a včas, a na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalované byla upomínka právním zástupcem žalobce odeslána dne 7. 2. 2024. Žalovaná však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem posouzena tak, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalovaného o úvěr.

2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou (dostupného na https://jerrs.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB10.VIZITKA?p_lang=cz&p_SEQ_ID=11672274&p_VER_ID=1001&p_DATUM=05.08.2024&p_ROL_KOD=) soud zjistil, že původní věřitel je společností k s ručením omezeným, která ke dni , datum, , tedy ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z elektronického dokumentu označeného jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ soud zjistil, že původní věřitel uzavřel se žalovanou výše uvedenou smlouvu, kterou se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 8 500 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku ve výši 36 % ročně (251,51 Kč), a poplatku ve výši 1255,62 Kč, splatit do 4. 1. 2023. Pro případ, že by původní věřitelce nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky ve stanoveném termínu žalovanou vráceny, jakož i že by do stanoveného termínu nebyla uhrazena další výše specifikovaná sjednaná částka, byla by povinna platit žalobkyni poplatek ve výši 3587,49 Kč, který však byl navýšen dále poplatkem za poskytnutí úvěru. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše úroku z prodlení měla činit 36 % ročně a dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 628,62 % při řádném splácení, a 9217,71 % při překročení doby splatnosti.

6. Z potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne 1. 2. 2024 soud zjistil, že dne , datum, původní věřitel prostřednictvím svého bankovního účtu převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 500 Kč. Dále z potvrzení o platbě ze dne 1. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná zaslala ze svého účtu na účet původního věřitele částku ve výši 1 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2024 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla původní věřitelkou postoupena společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, .

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , postoupena žalobkyni.

9. Z listiny označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávek“ a listiny „Podací lístek – dopisy online“ soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 7. 2. 2024 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů.

10. Z listiny označené jako „Formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru původním věřitelem informována o podmínkách úvěru.

11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu..

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení však nebylo prokázáno, že by původní věřitel před uzavřením tvrzené smlouvy, jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalované, a to, ačkoliv k tomu byl v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen.

25. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

26. Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla původní věřitelkou posouzena, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

27. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se ze soudního jednání konaného dne 18. 7. 2024 omluvila.

28. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu , právnická osoba, Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

29. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

30. Sankce neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývá jednak z výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěr, a jednak nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES).

31. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr (smlouvu o zápůjčce), pročež předmětná smlouva je i z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

32. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

33. Uvedený závěr soud dovozuje zejména z ujednání Smlouvy, dle nichž sjednaná výše RPSN činí 628,62 % při řádném splácení, a 9217,71 % při splácení opožděném. Zmíněná nevyváženost Smlouvy je zjevná též z výše sjednaného úroku (36 % ročně), který je dále navýšen o skrytý úrok v podobě poplatku za poskytnutí úvěru a odpovídá tak spíše výše uvedené sazbě RPSN. Jeho výše je tak zcela nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), kromě toho tento úrok je ještě navýšen o poplatek za jeho poskytnutí, který má též povahu skrytého úroku. Dle soudu se tudíž jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům, a je tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z.

34. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 8 500 Kč.

35. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky zahrnujícímu rovněž úhradu předmětné částky ve výši 8 500 Kč, a to písemnou výzvou žalobkyně odeslanou žalované dne 7. 2. 2024.

36. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 8 500 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

37. U úroků z prodlení z částky 8 500 Kč, vyšel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, když„ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“.

38. V daném případě rozhodl soud o povinnosti žalované částku 8 500 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. š o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení právo na náhradu nákladů řízení, když neúspěch žalobkyně v dané věci je poměrně nepatrný (ve výši 3 %) a přiznal tak žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokáta připočítána 3krát paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny advokátky a z náhrad jejích hotových výdajů ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně doložila, že její zástupce je plátcem této daně.