45 C 182/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 8 353,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 717 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 717 Kč od 24.1.2025 do zaplacení, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 666,25 Kč, co do kapitalizovaného úrokem ve výši 629,08 Kč, co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 5 992,83 Kč od 16.4.2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 666,25 Kč od 24.1.2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 16.4.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 8 353,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost měsíční splátky byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou vždy k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání revolvingového úvěru. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku ve výši 14 000 Kč. Na tento úvěr žalovaný uhradil žalobkyni částku 10 283 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 9.1.2025. Celková výše žalovaného nároku činí částku 8 353,25 Kč (neuhrazená jistina ve výši 5992,83 Kč, poplatky 156 Kč, poplatků za pojištění 474,42 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, a žalovaný se k jednání soudu konanému dne 7.8.2025 bez omluvy nedostavil. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.

5. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

6. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:

7. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě Smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a za takto poskytnutý úvěr zaplatit úroky. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, ve výši minimálně 4 % z úvěrového rámce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. RPSN činila 29,7 %. Přičemž žalovaný čerpal částku 8 089 Kč na koupi pračky. Úvěr měl žalovaný splatit v 11 měsíčních splátkách po 820 Kč, když roční úroková sazba činila 21,60 % ročně (RPSN 23,90 %). Pro případ prodlení s úhradou splátky byla žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k prodlení byla smluvní pokuta účtována v celkové výši 1 000 Kč. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání dlužné částky ve výši 300 Kč za 1 měsíc (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, , úvěrových podmínek společnosti , právnická osoba, , příručka Váš šikovný účet). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku celkem 10 283 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr načerpal celkem částku ve výši 14 000 Kč (zjištěno z výpisu čerpání splátek a úhrad). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupila žalobkyně ke dni 9.1.2025 k zesplatnění úvěru. Výzva byla žalovanému zaslána dne 10.1.2025 (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 9.1.2025, poštovní podací arch ze dne 10.1.2025). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 30.1.2025 předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 30.1.2025; poštovní podací arch ze dne 31.1.2025). Dále soud ze smlouvy o úvěru zjistil, že před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaný jako žadatel uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , a že jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč měsíčně, a dále, že má měsíční výdaje ve výši 25 850 Kč (zjištěno se Smlouvy).

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobkyně měla v úmyslu uzavřít se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a následující o. z., a podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zároveň nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to, ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

20. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

21. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Dále uvedla, že „pro předcházení předlužení klienta zajišťuje věřitel Kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako „MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Pro účely výpočtu MLS je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti.“ Dále žalobkyně uvedla, že „Prostřednictvím výpočtu MLS tak věřitel ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Úvěrovou kartu klienta věřitel soudu rovněž předkládá. Ačkoliv zákon a priori nestanovuje povinnost přezkumu dat, věřitel však v případě pochybností zajišťuje dodatečná data, a to nad rámec svých povinností. Dále uvedla, že existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje věřitel rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI, věřitel provádí lustraci CEE a ISIR.

22. Žalobkyně však soudu nepředložila jediný důkaz, že by obdržela od žalovaného listiny prokazující jeho příjmy či výdaje, či že by si žalovaným tvrzené příjmy a výdaje jakýmkoliv relevantním způsobem ověřovala. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila a soud ji tak nemohl poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

23. Žalobkyně tak neoznačila, ani nepředložila soudu ke svým tvrzením o řádném zkoumání a prověřování úvěruschopnosti žalovaného žádný důkaz, když za takový důkaz nelze považovat pouhou lustraci žalované v registru SOLUS, NRKI, ISIR apod. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované vůbec prověřila, natož že by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení.

24. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

25. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

26. V daném případě s ohledem na shora uvedené skutečnosti lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20) s účinky ex tunc (od počátku).

27. Soud dále má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné Smlouvy) žalovanému částku celkem 14 000 Kč, přičemž zároveň bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni uhradil z této částky částku 10 283 Kč. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 3 717 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh v celkové výši 14 000 Kč v podobě zapůjčených finančních prostředků, žalobkyni již uhradil částku ve výši 10 283 Kč. Žalobkyni též přiznal též úrok z prodlení z této částky od 24.1.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (dle 14denní lhůty uvedené v zesplatňujícím dopise). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že tyto žádnému z účastníků nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.