45 C 188/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , pro žaloba o zaplacení 159 530,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 125 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 21 012 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 21. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky celkem 157 530,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím emailové komunikace dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně ověřena. Žalovaná se tuto částku včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaného ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,26 % ročně zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných 48 měsíčních splátek ve výši 7 468 Kč, splatných vždy k 20 dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2024. Žalovaný žalobkyni neuhradil žádnou splátku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas a se splátkou č. 1 se dostal do prodlení o délce 65 dnů, došlo tak v souladu s uzavřenou smlouvou k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 25. 3. 2024. Ještě před zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení se splátkou č. 1 a č. 2 v délce 30 dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z původní dlužné jistiny ve výši 125 000 Kč, z dlužného úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 20 610,51 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nákladů ve výši 400 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 145 610,51 Kč ode dne 27.3.2024 do dne podání žaloby, tedy ve výši 12 522,46 Kč a z úroku za poskytnutí úvěru z původní dlužné jistiny ve výši 125 000 Kč v nominální úrokové sazbě 66,26 % ročně od 27.3.2024 do 19.4.2024, a dále za dobu od 20.4.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně do zaplacení (maximálně však do doby, kdy celkový dluh za dobu od 27.3.2024 dosáhne částky 430 156 Kč. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy výzvy neuhradil již ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na ústní jednání konané dne 22. 8. 2024 se bez omluvy nedostavil. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalovaného3. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.

4. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

5. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, včetně dodatku k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ze dne , datum, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou částku 358 464 Kč formou 48 měsíčních splátek ve výši 7468 Kč Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 66,25 % ročně a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů ve výši 90,58 %. Žalovaný se zavázal v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení v délce 30 dnů a uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení.

7. Z formuláře hodnocení klienta a prohlášení klienta soud zjistil, že před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaný jako žadatel uvedla, že pracuje ve společnosti Paulus Textil GmbH, Verlängerte Goethestrasse 4, Spolková republika německo, na dobu neurčitou s měsíčním čistým příjmem 42 000 Kč, že má výdaje ve výši 11 118 Kč.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u Moneta Money Bank č. , č. účtu, vedeného v měně EUR soud zjistil, že v měsíci srpnu 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1606 EUR, a přídavky na děti 500 EUR, v měsíci září 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1776,68 EUR, a přídavky na děti 500 EUR, v měsíci říjnu 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1855,18 EUR, a přídavky na děti 500 EUR, v měsíci listopadu 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1855,18 EUR, v měsíci listopadu 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1992,59 EUR, a další příjem 406,16 EUR. Zároveň soud z těchto výpisů zjistil, že z tohoto účtu byly finanční prostředky převáděny na účet , č. účtu, .

9. Z výpisu z registru SOLUS, NRKI soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v těchto registrech.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 125 000 Kč.

11. Z informace o klientovi, odeslání 1 Kč, o zaslání sms k vyplacení, a přijaté sms od žalovaného soud zjistil, že žalovaný požádal prostřednictvím SMS o zaslání částku ve výši 125 000 Kč na číslo účtu , č. účtu12. Z výzev ze dne 20. 2. 2024 a 22. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužných splátek, se kterými se žalovaná ocitla v prodlení, tedy splátek č. 1, č. 2 a následně i č.

3. Zároveň byla žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Z oznámení ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dopisem informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaný byl vyzván, aby celkovou dlužnou částku 147 008 Kč uhradil ihned. Dále žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu.

14. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla k plnění vyzvána výzvou ze dne 2. 2. 2023.

15. Z karty klienta ze dne 20. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou splátku.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

17. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr.

18. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.

19. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle § 577 o. z. Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

25. Dle ust. § 1813 odst. 1 o. z. (tzv. zneužívající klauzule) jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle odst. 2 zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

26. Soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

27. Dle soudu žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, neboť žalovaný před poskytnutím úvěru doložil výpisy z účtu výši svého měsíčního příjmu za období od srpna do listopadu 2023, žalobkyně též doložila že lustrovala žalovaného v registrech sdružení Solus, v Bankovním registru klientských informací a v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), registru insolvencí a insolvenčním rejstříku.

28. Soud však shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou i dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Z konstantní judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení směrnice 93/13 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí, na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a to vyloučit všechny tyto zneužívající klauzule, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné (srov. rozhodnutí SD EU ze dne 21. 4. 2016 ve věci Radlinger proti FINWAY a.s.). V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13 EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. V citovaném rozsudku Soudní dvůr připomněl, že vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma vyloučení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná.

29. Z tvrzení žalobce, předložených úvěrových smluv, resp. žádostí o úvěr a splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za poskytnutí úvěru ve výši 125 000 Kč celkovou částku 358 464 Kč prostřednictvím 48 měsíčních splátek po , částka, Kč formou 48 měsíčních splátek ve výši 7468 Kč Kč. Náklady spotřebitelského úvěru jsou představovány úrokem ve výši 90,58 % ročně, a úrok byl sjednán ve výši 66,26 % ročně. Soud má za to, že tato úroková sazba vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud stupně proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z.. Soud poukazuje na databázi České národní banky ARAD (dostupné na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators) z níž vyplývá, že v prosinci 2023 (kdy byla smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena) činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 9,29 % ročně. Žalobcem požadovaná úroková sazba 66,26 % tak několikanásobně přesahuje výši obvyklé úrokové sazby, přičemž již v době před účinností současného občanského zákoníku za nepřiměřenou a tudíž odporující dobrým mravům byla zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů.

30. Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o.z. a také s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy.

31. S přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je sjednána nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, tedy v neprospěch slabší smluvní strany.

32. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud je povinen k této neplatnosti přihlížet z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu.

33. Soud dále má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné Smlouvy) žalovanému částku 125 000 Kč, kterou jí však žalovaný nevrátil, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván.

34. Dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Dle § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

36. Z uvedeného plyne, že na straně žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 125 000 Kč ve smyslu § 2991 o. z., a žalobkyně má tudíž dle § 2993 o. z. nárok na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl do částky 125 000 Kč a žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, jež představuje nesplacenou část jistiny, kterou mu žalobkyně bez právního důvodu poskytla (srov. výrok I.).

37. U úroků z prodlení z částky 125 000 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“.

38. V daném případě, vzhledem k nečinnosti žalovaného, rozhodl soud o jeho povinnosti částku 125 000 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 012 Kč. Protože žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 78,36 % a neúspěšná v rozsahu 21,64 %, a má tak právo na náhradu 56,72 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 977 Kč, dále odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na soudním jednání dne 22. 8. 2024) po 7 500 Kč stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 159 530,46 Kč, tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast na soudním jednání dne 22. 8. 2024), dále z náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč, za celkem 2 započaté půlhodiny strávené cestou z místa sídla advokáta (, adresa, ) do místa sídla soudu (Sokolov) a zpět (jedna cesta 21 minut - zjištěno z www.mapy.cz) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. Dále náleží žalobci náhrada ve výši 423 Kč za cestovné na soudní jednání konané dne 22.8.2024 (z místa sídla advokáta do místa sídla soudu a zpět), při ujetí 2x 27 km (délka trasy zjištěna na www.mapy.cz), ceně pohonných hmot 41,20 Kč/l a průměrné spotřebě 6,4 l/100 km, amortizaci 5,20 Kč/km, vozidla SPZ , SPZ, ). Dále žalobci jako plátci daně z přidané hodnoty náhrada DPH 21 % z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku) ve výši 5 044,83 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 37 044,83 Kč. Z této částky pak žalobkyni náleží 56,72 %, tj. částka 21 012 Kč.

40. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.