45 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 9 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, co do částky 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 120 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, co do částky 1 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 440 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, co do částky 3 680 Kč, zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 9 240 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Původní věřitel“) byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl Původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, kdy tento byl žalovanému poskytnut dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek Smlouvy s příslušenstvím, a to do 30 dní od jeho poskytnutí. Výše řádného úroku činila částku 120 Kč. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal Původnímu věřiteli společně s poskytnutou částkou úvěru uhradit poplatek ve výši 1 440 Kč. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatil tak, jak se zavázal ve Smlouvy a dostal se tak do prodlení s jeho úhradou. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním dle Smlouvy delším více jak 14 dní, vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Původním věřitelem upomínám výše uvedenými způsoby, kdy v souvislosti s touto činností vznikla žalovanému povinnost uhradit: 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, 1000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Žalovanému dále vznikla, z důvodu jeho prodlení, povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouva limituje výši smluvní pokuty toliko do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobce nicméně po žalovaném uplatňuje pouze smluvní pokutu ve výši 1 180 Kč. Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která tuto pohledávku postoupila na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která následně danou pohledávku postoupila žalobkyni, tj. společnost , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, . Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 30.12.2023 (https://jerrs.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB10.VIZITKA?p_lang= cz&p_SEQ_ID=11686551&p_VER_ID=1002&p_DATUM=19.03.2025&p_ROL_KOD=) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkně je společnost s ručením omezeným, která ke dni poskytnutí úvěru disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka od 17.5.2018 do 31.12.2028.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále také jen „Smlouva“) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako dlužník uzavřeli formou komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěruu e jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4000 Kč žalobkyní žalovanému, které měl žalovaný splatit žalobkyni, včetně úroku ve výši 36,5 % (120 Kč), poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 440 Kč, do 29.1.2024. RPSN činila dle Smlouvy 5395,58 % (vše v článku II. bod 1. Smlouvy). Pro případ, že by nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky ve stanovených termínech žalovaným vráceny (v případě prodlení žalovaného delším více jak 14 dní), byl žalovaný povinen uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Žalovanému byl dále pro případ prodlení, povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný podepsal Smlouvu elektronicky prostřednictvím SMS kódu 48610. Dále soud ze Smlouvy zjistil, že rodné číslo žalovaného zní , RČ, , č. účtu žalovaného zní , č. účtu, , a telefonní číslo žalovaného , tel. číslo, . Číslo účtu právní předchůdkyně žalobkyně znělo mimo jiné 2300906030/2010.

6. Z předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru právní předchůdkyní poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Z potvrzení o platbě ze dne 16.4.2024 soud zjistil, že dne 30.12.2023 právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím svého bankovního účtu č. , č. účtu, převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč.

8. Ze seznamu SMS a e-mailových upomínek, a písemných upomínek ze dne 29.1.2024, a ze dne 3.3.2024 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 7.11.2024 včetně podacího lístku z 8.11.2024, soud zjistil, že žalovanému byla dne 8.11.2024 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě částky 12 973,00 Kč (včetně nákladů právního zastoupení), a to do 7 dnů od odeslání této výzvy.

10. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 2.4.2024, 4.4.2024 a 31.8.2024 včetně přehledu pohledávek soud zjistil, že pohledávka původního věřitele za žalovanou ze Smlouvy byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která tuto pohledávku postoupila na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která následně danou pohledávku postoupila žalobkyni, tj. společnost , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, .

11. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

13. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

15. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

17. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

18. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

25. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), když žalovaný návrh smlouvy akceptoval elektronicky zadáním svého jedinečného PIN (SMS) kódu. Na vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o zápůjčce lze usuzovat z ověřené totožnosti žalovaného, ověřené správnosti jím zadaných údajů jako např. telefonního čísla žalovaného, jakož i z číselného kódu, který žalobkyně odeslala na telefonní číslo žalovaného, a který k elektronickému dokumentu obsahujícímu návrh předmětné smlouvy žalovaná připojila.

26. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

27. Uvedený závěr soud dovozuje z výše sjednaného úroku ve výši 36,5 % ročně a dohodnutého poplatku za poskytnutí zápůjčky, který fakticky představuje skrytý úrok. Výše RPSN spotřebitelského úvěru 5395,58 % též vypovídá o nepřiměřenosti a nevyváženosti úvěrové smlouvy. Sjednaná výše poplatku za poskytnutí zápůjčky činí částku 1 440 Kč. Soud má za to (jak již výše uvedl), že tento poplatek představuje fakticky skrytý úrok z poskytnuté zápůjčky. Tento skrytý úrok činí 36 % měsíčně, tedy 432 % ročně (počítáno z částky 4 000 Kč, kde úrok představuje částka 1 440 Kč). K tomuto skrytému úroku je dále třeba přičíst úrok sjednaný ve Smlouvě, tedy 36,5 % ročně. Celkový roční úrok tak představuje částku 468,5 % ročně. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když tato sazba v prosinci 2023 činila 9,29 % [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)]. K tomu soud dodává, že nepřiměřenost úroku by vyplývala i ze samotné sjednané úrokové sazby 36,5 % (tedy bez započtení skrytého úroku), neboť i sjednaná výše úroku více než trojnásobně překračuje výše uvedenou obvyklou úrokovou sazbu v měsíci prosinci 2023.

28. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o. z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

29. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

30. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že ze Smlouvy žalobkyni vzniklo právo na vrácení (právní předchůdkyní žalobkyně) zapůjčených prostředků ve výši 4 000 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

31. U úroků z prodlení z částky 4 000 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (shodně též rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2024, č. j. 7 Co 1393/2024-86, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2024, č. j. 8 Co 99/2024-90)). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Dz se podává „S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“32. Pokud žalovaný na výzvu žalobkyně pohledávku ani zčásti neuhradil je zřejmé, že nebyl schopen ve lhůtě žalobkyní určené pohledávku žalobce zaplatit, a že lhůta k plnění uvedená v předžalobní výzvě (do 7 dnů od odeslání výzvy) nebyla přiměřená možnostem žalovaného. Nelze tak dovozovat, že by se žalovaný dostal po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě do prodlení. Soud si je vědom různých výkladů ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soudy prvního či druhého stupně. K tomu však uvádí, že „Při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější“ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17). V daném případě soud tak soud použil výklad pro žalovaného jako spotřebitele nejpříznivější, a s ohledem na zvýšenou ochranu žalovaného jako spotřebitele, určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 60 dnů od právní moci rozsudku, neboť takový časový horizont se soudu jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků ze strany žalovaného, když soud měl na paměti hlavní cíl ochrany spotřebitele, tedy aby se v případě absolutní neplatnosti smlouvy před rozhodnutím soudu nedostal do prodlení.. Soud pro úplnost dodává, že se nejedná o stanovení pariční lhůty k plnění ve smyslu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale o určení hmotněprávní lhůty, ve které je dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen žalovaný žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.