45 C 200/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 21 233 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 7 588,70 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 224 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 224 Kč od 28.11.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 21 597,70 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 148,65 Kč, co do zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 21 233 Kč od 5.7.2024 do 27.11.2024, co do zákonného úroku v zákonné výši z částky 14 009 Kč od 28.11.2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 332,40 Kč, co do úroku ve výši 38,9 % ročně z částky 19 835,10 Kč od 05.07.2024 do 12.10.2024 ve výši 2 081,00 Kč, co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 19 835,10 Kč od 13.10.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20.06.2024 dosáhne částky 59 558,00 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8.7.2025 domáhala po žalované zaplacení částky celkem 28 821,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila žalobkyni další částku ve výši 3 300 Kč, a to dne 4.7.2024. Žalovaná částka se tak skládá z původní dlužné jistiny ve výši 19 835 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nákladů ve výši 400 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 145 610,51 Kč ode dne 27.3.2024 do dne podání žaloby, tedy ve výši 7 588,70 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20.06.2024 do zaplacení, tj. úrok z částky 21 116,02 Kč od 20.06.2024 do 04.07.2024 ve výši 332,40 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 19 835,10 Kč od 05.07.2024 do zaplacení Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 38,9 % ročně. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 13.10.2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje úrok v nominální úrokové sazbě 12,75 % ročně. Žalovaná po zaslání předžalobní výzvy na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na ústní jednání konané dne 4.9.2025 se bez omluvy nedostavila ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dne 18.8.2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalovaného3. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.

4. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

5. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:

6. Z potvrzení žalobkyně o licenci ČNB k poskytování nebankovních úvěrů soud zjistil, že žalobkyně je od 11.5.2018 oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry.

7. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, včetně dodatku k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ze dne 19.1.2025, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Žalovaná se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou částku 49 632 Kč formou 48 měsíčních splátek ve výši 1 034 Kč Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 38,90 % ročně a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů ve výši 46,64 %. Žalovaný se zavázal v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení v délce 30 dnů a uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení.

8. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u Equa Bank a.s. č. , č. účtu, za měsíc srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2022, soud zjistil, že v měsíci září měla žalovaná příjem ze zaměstnání 23 621 Kč, v říjnu 25 264 Kč, v listopadu 29 306 Kč, v prosinci 24 000 Kč.

9. Z výpisu z registru SOLUS, NRKI soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalované v těchto registrech s negativním výsledkem.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, vyplatila na účet žalované č. č. , č. účtu, částku ve výši 25 000 Kč.

11. Z výzev ze dne 15. 5. 2024 a 14. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužných splátek, se kterými se žalovaná ocitla v prodlení, tedy splátek č. 15, č. 16 a následně i č.

17. Zároveň byla žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

12. Z oznámení ze dne 18.6.2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou písemně informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaná byla vyzvána, aby celkovou dlužnou částku 24 533 Kč uhradila ihned. Dále žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu.

13. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla k plnění vyzvána výzvou ze dne 12.11.2024.

14. Z karty klienta ze dne 4.7.2025 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni částku celkem ve výši 17 776 Kč.

15. Z výpisu z databáze ARAD ČNB na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators soud zjistil, že v měsíci lednu 2023 byla obvyklá výše roční procentní sazby úvěrů pro spotřebitele 9,33 %.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

17. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr.

18. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.

19. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle § 577 o. z. Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

25. Dle ust. § 1813 odst. 1 o. z. (tzv. zneužívající klauzule) jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle odst. 2 zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

26. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Dle § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

31. Soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

32. Dle soudu žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, neboť žalovaná před poskytnutím úvěru doložila žalobkyni výpisy z účtu za období od září do prosince 2024, z nichž měla detailní přehled o příjmech a výdajích žalované v tomto období. Žalobkyně též doložila, že lustrovala žalovaného v registrech sdružení Solus, v Bankovním registru klientských informací a v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), registru insolvencí a insolvenčním rejstříku, vše s negativním výsledkem.

33. Soud však shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou i dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Z konstantní judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení směrnice 93/13 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí, na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a to vyloučit všechny tyto zneužívající klauzule, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné (srov. rozhodnutí SD EU ze dne 21. 4. 2016 ve věci Radlinger proti FINWAY a.s.). V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13 EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. V citovaném rozsudku Soudní dvůr připomněl, že vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma vyloučení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná.

34. Z předložené úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaná se zavázal zaplatit žalobci za poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč celkovou částku 49 632 Kč prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 1 034 Kč. Roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru činila 46,64 %, a úrok byl sjednán ve výši 38,90 % ročně. Soud má za to, že tato úroková sazba vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud stupně proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Soud poukazuje na databázi České národní banky ARAD (dostupné na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators) z níž vyplývá, že v lednu 2023 (kdy byla smlouva mezi žalobcem a žalovanou uzavřena) činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 9,33 % ročně. Žalobcem požadovaná úroková sazba 38,90 % tak několikanásobně (čtyřikrát) přesahuje výši obvyklé úrokové sazby, přičemž již v době před účinností současného občanského zákoníku za nepřiměřenou a tudíž odporující dobrým mravům byla zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů.

35. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o.z. a také s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy.

36. S přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je sjednána nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, tedy v neprospěch slabší smluvní strany.

37. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud je povinen k této neplatnosti přihlížet z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu.

38. Soud dále má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné Smlouvy) žalovanému částku 25 000 Kč, kterou jí však žalovaná nevrátila, přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána.

39. Z uvedeného plyne, že na straně žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 7 224 Kč ve smyslu § 2991 o. z., neboť žalovaná na svůj celkový dluh ve výši 25 000 Kč žalobkyni již uhradila celkovou částku 17 776 Kč. Žalobkyně má tudíž dle § 2993 o. z. nárok na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl do částky 7 224 Kč a žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, jež představuje nesplacenou část jistiny, kterou mu žalobkyně bez právního důvodu poskytla (srov. výrok I.).

40. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného na den zesplatnění úvěru. Soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena předžalobní výzva, v níž jí žalobkyně vyzvala v intencích § 1958 odst. 2 o. z. k plnění do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne 12.11.2024. Tato lhůta marně uplynula dnem 27.11.2024. Ode dne následujícího, tj. od 28.11.2024, se tak žalovaná ocitla v prodlení s plněním svého dluhu. Soud tak přiznal soud žalobkyni zákonné úroky z prodlení z dosud nevydaného bezdůvodného obohacení ve výši 7 224 Kč v souladu s § 1970 o. z. (srov. výrok I.), neboť žalovaná je s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran, protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.