45 C 208/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 136 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 26.2.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 136 Kč, a co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 12 000 Kč od 10.6.2024 do 25.2.2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 477 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 136 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále také jen „původní věřitel“) byla uzavřena dne 10.5.2024 Smlouva o spotřebitelském úvěru 337081 (dále také jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, kdy tento byl žalovanému poskytnut dne 10.5.2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek Smlouvy s příslušenstvím, a to do 30 dní od jeho poskytnutí (do 9.6.2024). Výše řádného úroku činila částku 360 Kč. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal Původnímu věřiteli společně s poskytnutou částkou úvěru uhradit poplatek ve výši 4 320 Kč. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatil tak, jak se zavázal ve Smlouvy a dostal se tak do prodlení s jeho úhradou. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním dle Smlouvy delším více jak 14 dní, vznikla žalovanému povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 20.08.2024 postoupila společnost LeaderFin veškeré své pohledávky ze Smlouvy o úvěru za žalovaným na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, . Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne 11.09.2024 postoupila společnost , právnická osoba, veškeré své pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil, a k nařízenému soudnímu jednání, které se konalo dne 4.9.2025, se bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno více než deset dnů předem, a to 12.8.2025. Soud tak věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že původní věřitel jako úvěrující a žalovaný jako dlužník uzavřeli formou komunikace na dálku dne 10.5.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč žalobkyní žalovanému, které měl žalovaný splatit, včetně úroku ve výši 36,5 % (360 Kč), poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 320 Kč, do 9.6.2024. RPSN činila dle Smlouvy 5395,58 % (vše v článku II. bod 1. Smlouvy). Pro případ, že by nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky ve stanovených termínech žalovaným vráceny (v případě prodlení žalovaného delším více jak 14 dní), byl žalovaný povinen uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Žalovanému byl dále pro případ prodlení, povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný podepsal Smlouvu elektronicky prostřednictvím SMS kódu 18102. Dále soud ze Smlouvy zjistil, že rodné číslo žalovaného zní , Anonymizováno, , č. účtu žalovaného zní , č. účtu, , a telefonní číslo žalovaného , tel. číslo, . Číslo účtu původního věřitele znělo mimo jiné , č. účtu, .

5. Z předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru původní věřitelkou poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z potvrzení o platbě ze dne 16.4.2024 soud zjistil, že dne 10.5.2024 původní věřitelka prostřednictvím svého bankovního účtu č. , č. účtu, převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč.

7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od května 2021 do dubna 2024 soud zjistil, že původní věřitel měl detailní přehled o příjmech a výdajích za uvedené období před poskytnutím úvěru.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 31.1.2025 včetně podacího lístku z 13.2.2025, soud zjistil, že žalovanému byla dne 13.2.2025 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě částky 12 000 Kč s příslušenstvím, a to do 7 dnů od doručení této výzvy.

9. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20.8.2024, 11.9.2024 včetně přehledu pohledávek soud zjistil, že pohledávka vyplývající ze Smlouvy nejprve původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která tuto pohledávku postoupila žalobkyni.

10. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

16. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

17. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), když žalovaný návrh smlouvy akceptoval elektronicky zadáním svého jedinečného PIN (SMS) kódu. Na vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru lze usuzovat z ověřené totožnosti žalovaného, ověřené správnosti jím zadaných údajů jako např. telefonního čísla žalovaného, jakož i z číselného kódu, který žalobkyně odeslala na telefonní číslo žalovaného, a který k elektronickému dokumentu obsahujícímu návrh předmětné smlouvy žalovaný připojil. Soud má též za to, že z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, neboť žalovaný před poskytnutím úvěru doložil původní věřitelce výpisy z účtu za období od května 2021 do dubna 2024, z nichž vyplývá, že původní věřitelka měla detailní přehled o příjmech a výdajích žalovaného v tomto období.

27. Pokud jde o výši sjednaného úroku s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

28. Uvedený závěr soud dovozuje z výše sjednaného úroku ve výši 36,5 % ročně a dohodnutého poplatku za poskytnutí zápůjčky, který fakticky představuje skrytý úrok. Výše RPSN spotřebitelského úvěru 5395,58 % též vypovídá o nepřiměřenosti a nevyváženosti úvěrové smlouvy. Sjednaná výše poplatku za poskytnutí zápůjčky činí částku 4 320 Kč. Soud má za to (jak již výše uvedl), že tento poplatek představuje fakticky skrytý úrok z poskytnuté zápůjčky. Tento skrytý úrok činí 36 % měsíčně, tedy 432 % ročně (počítáno z částky 12 000 Kč, kde úrok představuje částka 4 320 Kč). K tomuto skrytému úroku je dále třeba přičíst úrok sjednaný ve Smlouvě, tedy 36,5 % ročně. Celkový roční úrok tak představuje částku 468,5 % ročně. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když tato sazba v květnu 2024 činila 7,43 % [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)]. K tomu soud dodává, že nepřiměřenost úroku by vyplývala i ze samotné sjednané úrokové sazby 36,5 % (tedy bez započtení skrytého úroku), neboť i sjednaná výše úroku téměř pětinásobně překračuje výše uvedenou obvyklou úrokovou sazbu v měsíci květnu 2024.

29. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o. z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

30. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

31. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení (původním věřitelem) zapůjčených prostředků ve výši 12 000 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

32. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného na den zesplatnění úvěru. Soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena předžalobní výzva, v níž jí žalobkyně vyzvala v intencích § 1958 odst. 2 o. z. k plnění do 7 dnů ode dne doručení této výzvy. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z. při předložení podacího archu, ze kterého plyne, že výzva byla žalobkyní prostřednictvím České pošty odeslána 13. 2. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému v úterý 18. 2. 2025. Sedmidenní lhůta k plnění tak uplynula dne 25.2.2025, a ode dne následujícího od 26.2.2025 přiznal soud žalobkyni zákonné úroky z prodlení z dosud nevydaného bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč v souladu s § 1970 o. z. (srov. výrok I.), neboť žalovaný je s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 59,6 % (12 000 Kč) a neúspěšná z 41,4 % (8 136 Kč). Má tak právo na náhradu 18,2 % svých nákladů řízení. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 806 Kč, odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, a to odměna za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, výzva k plnění) s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž podle zmíněného §14b odst. 2, advokátního tarifu. Spolu s DPH 21 % tak náklady řízení představují částku ve výši 2 621 Kč. Z této částky 18,2 % činí částku 477 Kč.

35. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.