45 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 7 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 59 022,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 34 449,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 799,81 Kč od 14. 7. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 98,84 Kč od 15.2.2024 do 13.7.2024, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 72,41 Kč od 15.3.2024 do 13.7.2024, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 53,86 Kč od 15.4.2024 do 13.7.2024, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35,91 Kč od 15.5.2024 do 13.7.2024, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17,36 Kč od 15.6.2024 do 13.7.2024 a dále částku ve výši 757,50 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 59 022,64 Kč s příslušenstvím. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěrovém rámci č. , číslo, (dále také jen „Smlouva“), jejímž předmětem bylo přidělení úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč, přičemž první čerpání bylo provedeno platbou na účet prodejce, jehož prostřednictvím byla smlouva uzavřena, a to ve výši 10 232 Kč. Žalobce byl v této souvislosti zastoupen prodejcem, obchodní společností , právnická osoba, ., jehož oprávnění uzavírat tento typ smluv vyplývá z přiložené Mandátní smlouvy. Čerpání úvěru bylo sjednáno tak, že první část úvěrového rámce ve výši 10 232 Kč bude celá převedena na účet prodejce a zbývající část úvěrového rámce bude čerpána prostřednictvím kreditní karty po její aktivaci. K aktivaci kreditní karty došlo dne 31.05.2024 výběrem částky 19 000 Kč z bankomatu. Předmětnou Smlouvou, jejíž nedílnou součástí dle I. odst. 1.5 OP jsou tyto OP a Sazebník poplatků (dále jen "Sazebník“), se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne peněžní prostředky k čerpání ve výši úvěrového rámce, přičemž žalovaný se zavázal splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené v Sazebníku, a to vždy ke každém 14. kalendářnímu dni měsíce. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a porušil tím tak smluvní povinnosti, využil žalobce svého práva a čerpání úvěru z důvodu neuhrazení 1 splátky pozastavil. Přípisem označeným jako Zesplatnění pohledávky ze dne 23.06.2024 byl žalovaný ze strany žalobce vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění smlouvy činila 35320,52 Kč a skládala se z dlužných splátek splatných do dne předčasné splatnosti včetně smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů ve výši 8895,71 Kč (dlužné splátky činily 7575 Kč, poplatky za odeslání upomínek činily 450 Kč za tři odeslané upomínky, zákonný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 113,21 Kč a smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek byla ve výši 757,5 Kč, sankční platby při předčasné splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a nesplacené části jistiny ve výši 26224,81 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně vyčerpal ze smlouvy o úvěru č. , číslo, částku v celkové výši 29965,96 Kč. Na smlouvu č. , číslo, pak žalovaný uhradil žalobkyni celkovou částku 56 989,48 Kč. Výzva k úhradě ze dne 23.06.2024 s uvedením zesplatněných pohledávek byla žalovanému odeslána prostřednictvím doporučené zásilky, kterou si žalovaný vyzvedl dle data na dodejce dne 26.06.2024. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. K ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to zejména vyhodnocením informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, registru SOLUS, a ostatních databází (ISIR, centrální evidence exekucí, interních registrů, registru hledaných osob apod.)

2. Podáním ze dne 19.9.2025 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět ohledně nároků ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 16.09.2004 v žalobě označených jako nároky č. 3 a 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24.9.2025, č.j. 45 C 218/2025-33 bylo řízení co do částky 23 314 Kč s příslušenstvím částečně zastaveno.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při soudním jednání konaném dne 27.11.2025 tak, že svůj dluh vůči žalobkyni uznává co do důvodu a výše, a že hodlá svůj dluh splácet.

4. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o (spotřebitelském) úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč, přičemž žalovaný okamžitě čerpal úvěr ve výši 10 232 Kč převodem na účet prodejce , právnická osoba, . Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 19,48 % ročně. Dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 11 měsíčních splátkách po 1023,21 Kč. V případě čerpání celého úvěrového rámce 30 000 Kč, by úroková sazba činila 23,88 % a RPSN 32,85 %. Žalovaný v této smlouvě uvedl, že je důchodce, má čistý měsíční příjem 12567 Kč, a že celkový měsíční příjem domácnosti je 40 000 Kč. Dále uvedl, že měsíční výdaje na bydlení činí 7000 Kč, má dvě vyživovací povinnosti, je rozvedený a bydlí v nájmu.

6. Z přehledu plateb ke smlouvě o úvěru č. , číslo, , a z výpisu z úvěrového účtu za měsíc duben 2024 soud zjistil, že žalovaný čerpal z této smlouvy úvěr v celkové výši 29 965,96 Kč, a na tuto smlouvu uhradil celkovou částku 56 989,48 Kč.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru informován o podmínkách úvěru.

8. Z výzvy k úhradě – zesplatnění úvěru ze dne 23.6.2024, včetně dodejky ze dne 27.6.2024 soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru, a k úhradě dlužné částky.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 8.1.2025, a 25.2.2025 včetně dokladu o jejich odeslání ze dne 8.1.2025 a 25.2.2025 11.3.2025, soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do 12.3.2025.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

13. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

14. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 2390 o. z. platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a následující o. z., a podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zároveň nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové mlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to, ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

27. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

28. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že pravdivost údajů uvedených v žádosti o úvěr stvrdil svým podpisem, a žalobkyně tak z těchto údajů vycházela. Dále v zdůraznila, že provedla lustraci v rejstřících BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR vždy s negativním výsledkem. Kromě toho žalobkyně uvedla, že žalovaný po dobu 2,5 roku úvěr splácel, z čehož má podle žalobkyně vyplývat, že žalovaný byl nepochybně schopen úvěr splácet, a že vyhodnocení úvěruschopnosti žalobcem „muselo být provedeno řádně“. Současně žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2023, č.j. 33 Cdo 1819/2023. K této námitce soudu odkazuje na rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. ledna 2024 ve věci C755/22. - Nárokuj s.r.o. v. EC Financial Services, a.s., z nějž se podává „analýza založená na účelu článku 8 směrnice 2008/48 umožňuje dospět k závěru, že porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené tímto ustanovením, nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy. Skutečnost, že spotřebitel proti smlouvě v průběhu splácení nic nenamítal, je irelevantní. Dále i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní“. Dále ještě Soudní dvůr Evropské unie v tomto rozsudku konstatoval, že sankce obsažená v českém zákonu o spotřebitelském úvěru, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (když odkázal na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance). S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že i když žalovaný v daném případě svůj závazek po dlouhou dobu trvání smlouvy plnil, nemůže tato skutečnost zhojit porušení povinnosti žalobkyně řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.

29. Žalobkyně byla na jednání soudu dne 27.11.2025 poučena podle § 118a o.s.ř., že dosud nedostatečně tvrdí a prokazuje jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zkoumána a ověřována, současně byla poučena o následcích při nesplnění této výzvy. Po tomto poučení žalobkyně uvedla, že nemá žádné další důkazní návrhy ani tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. V předmětné věci nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož že by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení.

30. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

31. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

32. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy Smlouva byla uzavřena 21.5.2021. V daném případě žalobkyně nijak neprokázala, že by ověřovala údaje o příjmech a výdajích uvedených žalovaným, když nedoložila například kopie bankovních výpisů, či výplatních pásek žalovaného.

33. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

34. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že ze Smlouvy žalobkyni nevzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 29 965,96 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh žalobkyni již uhradil částku ve výši 56 989,48 Kč. Vzhledem k tomu soud žalobu zcela zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.