45 C 234/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 52 310,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 47 022,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 47 022,52 Kč od 10. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 5 287,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 311,84 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 045,07 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 52 310,12 Kč od 1. 12. 2023 do 9. 4. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 287,60 Kč od 10.4.2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 47 022,52 Kč od 10. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 845 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 52 310,12 Kč s příslušenstvím. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a to pod obchodní značkou , Anonymizováno, ! (dále také jen „, Anonymizováno, “), a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy byla Banka oprávněna akceptovat žádost žalované, a kdykoliv po dobu 1 roku od data podpisu Smlouvy v případě řádného splácení spotřebitelského úvěru, žalované otevřít a umožnit průběžné čerpání do určeného úvěrového rámce, naposledy ve výši 50.000,00 Kč, který čerpala prostřednictvím kreditní karty dle doloženého přehledu transakcí. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500,00 Kč, a to aktuálně vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Na základě Smlouvy byly dohodnuty v Přehledu podmínek specifické podmínky splácení poskytnutého úvěru, žalovaná aktuálně čerpala a zavázala se hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 26,28 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaná přímo ve Smlouvě a dle příslušného Sazebníku zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600,00 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100,00 Kč. Žalovaná porušila své závazky ze Smlouvy zejména tím, že se dostala do prodlení s úhradou více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 3.2 Produktových podmínek a od Smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalované oznámeno dopisem Banky, když odstoupení nabylo účinnosti dne 30.11.2023, tedy ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k odeslání. Žalovaná v této věci uhradila celkem 9 000,00 Kč. Celková částka poskytnutá ve prospěch žalované byla ve výši 56 022,52 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla nejprve postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2023 v rámci portfolia na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, se sídlem , adresa, , která ji následně postoupila žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni 01.11.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 25.11.2024.

2. Žalovaný se v předmětném k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k tomuto jednání řádně a včas doručeno dne 8.8.2025. Soud tak věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že žalované byl poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, když první čerpání úvěru bylo ve výši 12 688 Kč, a to ve výši 5 000 Kč, výše sjednané úrokové sazby činila 26,28 % ročně, a RPSN spotřebitelského úvěru činila 29,69 %.

6. Z notářského zápisu ze dne 1.11.2023, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek, dohody o úplatě a potvrzení o úplatě soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena nejprve , právnická osoba, , a následně pak žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25.11.2024 včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalované oznámeno.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. , číslo, soud zjistil, že žalovaná čerpala částku celkem ve výši 56 022,52 Kč, a na svůj dluh celkem uhradila částku 9 000 Kč.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 25.3.2025 včetně dokladu o jejím odeslání z 26.3.2025, soud zjistil, že žalované byla žalobkyní dne 26.3.2025 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do 9.4.2025.

10. Ze zákaznické karty ze dne 11.4.2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako obsluha paletizátoru s čistým měsíčním příjmem 30 203 Kč, rodina má další příjem ve výši 8 800 Kč, a že žalovaný má další výdaje ve výši 10 000 Kč měsíčně.

11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

15. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 2390 o. z. platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a následující o. z., a podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky.

27. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

28. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získal při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Podle účinného zákona o spotřebitelském úvěru se posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalovaná přímo ve Smlouvě prohlásila, že informace poskytnuté jí jako údaje k posouzení úvěruschopnosti jsou úplné, přesné, pravdivé a nezamlčela žádné relevantní informace. Následně, po pozitivním vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena úvěrová smlouva.

29. Na jednání soudu dne 2.10.2025 byla žalobkyně soudem poučena podle § 118a o.s.ř. s tím, že dosud neplní povinnost důkazní a povinnost tvrzení ve vztahu k ověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně po tomto poučení uvedla, že nemá žádná další tvrzení ani důkazní návrhy. Žalobkyně tak neoznačila, ani nepředložila soudu k tvrzení o řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně, resp. Její právní předchůdce, úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož že by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení.

30. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

31. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

32. V daném případě žalobkyně nijak neprokázala, že by původní věřitel ověřoval údaje o příjmech a výdajích uvedených žalovaným, když nedoložila například kopie bankovních výpisů, či výplatních pásek žalovaného. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

33. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaná jsou povinny si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení (právní předchůdkyní žalobkyně) poskytnutých prostředků ve výši 47 022,52 Kč, neboť žalovaná na svůj dluh ve výši 56 022,52 Kč (celková výše poskytnutého úvěru) žalobkyni již uhradila částku ve výši 9 000 Kč. Žalobkyni též přiznal též úrok z prodlení z této částky od 10.4.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (dle lhůty uvedené v předžalobní výzvě, která je zároveň výzvou k vydání bezdůvodného obohacení). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala částku 52 310,12 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 47 022,52 Kč (tj. 89,9 %) a neúspěšná co do částky 5 287,6 Kč (tj. 10,1 %). Po odečtení úspěchu od neúspěchu (89,9 % - 10,1 %), tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 79,8 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 093 Kč a nákladů zastoupení advokátem v celkové výši 17 762,80 Kč, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 310,12 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast na soudním jednání dne 2.10.2025), čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a DPH 21 % z výše uvedených částek v výši 3 082,80 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 19 855,80 Kč. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 845 Kč (tj. 79,8 % z částky 19 855,80 Kč).

35. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.