45 C 241/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: zainteresovaná společnost ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO číslo sídlem Anonymizováno pro zaplacení 3 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 850 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřela původní věřitelka, , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále také jako „původní věřitelka“) s žalovaným jako vydlužitelem smlouvu o krátkodobé podnikatelské zápůjčce ve výši 2000 Kč, č. smlouvy , číslo, (dále také jen „Smlouva“). Žalovaný žádal o zápůjčku jako osoba podnikající a před odesláním žádosti o zápůjčku čestně prohlásil, že v případě schválení zápůjčky peněžní prostředky použije výhradně k podnikání (včetně jeho zřízení). Zápůjčka byla poskytnuta a odeslána žalovanému jako podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti na bankovní účet , č.účtu, ve výši 2000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si sjednali poplatek za poskytnutí podnikatelské zápůjčky ve výši 500 Kč a datum splatnosti do 9.4.2023. Dále žalobkyně uvedla, že původní věřitelka, jakožto poskytovatel zápůjček pro podnikatele (věřitel) posoudila úvěruschopnost dlužníka ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od dlužníka, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, z vlastní prověřovací činnosti a z jiných zdrojů. Věřitel posuzoval zejména schopnost splácet sjednané pravidelné splátky a způsob plnění dosavadních dluhů. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil v domluveném termínu, měla původní věřitelka v souladu s ustanovením čl. 5.1 Smlouvy o podnikatelské zápůjčce oprávněno požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 250 Kč za prodlení s platbou větší než 3 dny, vedle toho smluvní pokuty ve výši 450 Kč za prodlení s platbou větší než 7 dní, dále smluvní pokuty ve výši 650 Kč za prodlení s platbou větší než 14 dní. Žalovaný s původní věřitelkou nekomunikoval, ani neměl snahu řešit svůj závazek, tato pohledávku postoupila dle Všeobecných obchodních podmínek čl. 5.7 inkasní kanceláři , právnická osoba, ., IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, , sídlem , adresa, , spis. zn. , Anonymizováno, vedená u Městského soudu v Praze, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, ani poté však žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

4. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o poskytnutí zápůjčky“ soud zjistil, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou se původní věřitelka zavázal vyplatit žalovanému částku ve výši 2 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit původní věřitelce nejpozději do 8.4.2023 částku ve 2 500 Kč, jež jistiny 2 000 Kč a poplatku (úroku) za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč. Úroková sazba tak činí 25 % měsíčně, tedy 300 % ročně. Smluvní strany si dále sjednaly pro případ prodlení dlužníka se splacením zápůjčky poplatek za poskytnutí zápůjčky (byť i s částí takové platby), ve výši 250 Kč v případě prodlení delším než 3 dny, ve výši 450,- Kč v případě prodlení delším než 7 dnů, a ve výši 650,- Kč v případě prodlení delším než 14 dnů.

5. Ze žádosti o půjčku ze dne , datum, odeslanou žalovaným z jeho e-mailové adresy , e-mail, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako řidič u zaměstnavatele , jméno FO, s čistým měsíčním příjme 32 000 Kč. A dále uvedl, že je majitelem nemovitosti na adrese , adresa6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka původního věřitele za žalovanou ze Smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobkyni.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 27.10.2024 zaslané na výše uvedenou e-mailovou adresu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě pohledávky.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému bylo toto oznámení zasláno na jeho e-mailovou adresu, a žalovanému tak bylo oznámeno postoupení pohledávky ze Smlouvy z původního věřitele na žalobkyni.

9. Z protokolu o úvěruschopnosti ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitelka vycházela při hodnocení úvěruschopnosti mimo jiné ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnán jako řidič u zaměstnavatele , jméno FO, s čistým měsíčním příjmem 32 000 Kč.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

21. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

22. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

23. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

24. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Dle § 1796 o. z. pak platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

26. Dle § 1813 odst. 1, 2 o. z. platí, že zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

27. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se také zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku. Žalobkyně uvedla, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena se žalovaným jako podnikatelem, který žádal o půjčku jako fyzická osoba podnikatel a čestně prohlásil, že v případě schválení zápůjčky použije peněžní prostředky takto získané výhradně k podnikání. Nicméně sama žalobkyně ve své žalobě uvedla, že zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost dlužníka ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Je tak zřejmé, že sama žalobkyně má za to, že se v daném případě jednalo o úvěr spotřebitelský, a nikoliv o úvěr mezi podnikateli. Tomu nasvědčuje též skutečnost, že žalovaný ve své žádosti o poskytnutí zápůjčky uvedl, že je zaměstnán jako řidič u zaměstnavatele , jméno FO, s měsíčním příjmem 32 000 Kč, a z těchto údajů vycházela též při posouzení žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky. Žalovaný ve své žádosti neuváděl, že by v té době podnikal, a že by žádal o poskytnutí zápůjčky na svoji podnikatelskou činnost. Podle názoru soudu je zjevné, že uzavření smlouvy o zápůjčce jako smlouvy mezi podnikateli bylo pouze formální, a bylo zjevnou snahou právní předchůdkyně žalobkyně snahou vyhnout se tomu, aby se na tuto smlouvu vztahovala ochrana spotřebitele v podobě zákona o spotřebitelském úvěru. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Soud tak vycházel z toho, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na niž se vztahují výše uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

29. Uvedený závěr soud dovozuje zejména z ujednání Smlouvy, dle nichž sjednaná výše úroku činí více než 300 % ročně. Dále je žalovaný v případě prodlení povinen platit smluvní pokutu, která dosahuje 70 % hodnoty zápůjčky. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

30. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o. z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

31. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

32. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že ze Smlouvy žalobkyni vzniklo právo na vrácení (právní předchůdkyní žalobkyně) zapůjčených prostředků ve výši 2 000 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh žalobkyni ani její právní předchůdkyni ničeho nezaplatil.

33. U úroků z prodlení z částky 2 000 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“.

34. V daném případě, vzhledem k nečinnosti žalovaného, rozhodl soud o jeho povinnosti částku 2 000 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.

36. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.