45 C 241/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 68 819,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 52 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 000 Kč od 20.2.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 16 819,87 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 68 819,87 Kč od 18.1.2025 do 19.2.2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 819,87 Kč od 20.2.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 420 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 68 819,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, . Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO , IČO, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 52 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17.1.2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 52 000 Kč, a smluvního úroku ve výši 16819,87 Kč. Žalovaná svůj závazek nesplácela řádně a včas, proto původní věřitel úvěr zesplatnil. Žalované byla upomínka právním zástupcem žalobce odeslána dne 15.2.2025. Žalovaná však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se v předmětném řízení nijak nevyjádřila, a na ústní jednání konané dne 2.10.2025 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dne 15.9.2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalované.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z elektronického dokumentu označeného jako „Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, “ soud zjistil, že původní věřitel uzavřel se žalovanou výše uvedenou smlouvu, kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 52 000 Kč, a žalovaný se zavázala úvěr včetně úroku ve výši 112 % ročně, splatit do 17.8.2025. Z této smlouvy soud též zjistil, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 191,80 %, a že číslo účtu původního věřitele zní , č. účtu, , a že si ve smlouvě strany ujednaly elektronickou komunikaci (např. prostřednictvím e-mailu).

5. Z výpisu z běžného účtu původního věřitele a z výpisu z běžného žalované za měsíc srpen 2024, soud zjistil, že dne , datum, původní věřitel prostřednictvím svého bankovního účtu , č. účtu, převedl ve prospěch bankovního účtu žalovaného , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč. Dále z výpisu z účtu původního věřitele ze dne 8.8.2024 soud zjistil, že dne 8.8.2024 žalovaná zaslala ze svého účtu , č. účtu, , pod VS , var. symbol, , na účet původního věřitele č. , č. účtu, částku ve výši 0,01 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024, seznamu postoupených pohledávek a její dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni.

7. Z listiny označené jako „předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu“, ze dne 17.1.2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k okamžitému zaplacení dluhu a bylo jí oznámeno zesplatnění úvěru.

8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

9. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

15. Podle § 1813 odst. 1, 2 o. z. platí, že zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), když smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni jejím právním předchůdcem (§ 1879 o.z.).

26. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě listinných důkazů soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

27. Uvedený závěr soud dovozuje z výše sjednaného úroku ve výši 112 % ročně. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy ke dni , datum, (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když tato sazba v srpnu 2024 činila 8,81 % [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)]. Sjednaná roční úroková sazba tak více než jednáctinásobně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době poskytnutí spotřebitelského úvěru.

28. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o. z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé předmětné úvěrové smlouvy.

29. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

30. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 52 000 Kč, když jejich poskytnutí žalobkyně prokázala, a žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by svůj dluh, byť částečně uhradila. Žalobkyni též přiznal též úrok z prodlení z této částky od 20.2.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni doručení předžalobní výzvy žalované. Tato výzva byla žalované odeslána dne 15.2.2025, a která byla doručena žalované třetí pracovní den po jejím odeslání dle § 573 o. z., tedy 19.2.2025. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala částku 68 819,87 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 52 000 Kč (tj. 75,6 %) a neúspěšná co do částky 16 819,87 Kč (tj. 24,4 %). Po odečtení úspěchu od neúspěchu (75,6 % - 24,4 %), tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 51,2 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 753 Kč a nákladů zastoupení advokátem v celkové výši 15 645,30 Kč, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 819,87 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a DPH 21 % z výše uvedených částek v výši 2 715,30 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 18 398,30 Kč. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9 420 Kč (tj. 51,2 % z částky 18 398,30 Kč).