45 C 242/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 11 367 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 187 Kč od 30. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení v zákonné roční výši z částky 11 367 Kč od 31.5.2024 do 29.10.2024, co do zákonného úroku z prodlení v zákonné roční výši z částky 3 187 Kč od 30.10.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 367 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvu úvěru. Žalovaný s žalobcem uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru na částku celkem ve výši 18 810 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč), podle které měl splácet týdně 303 Kč. Žalovaný splácel úvěr nepravidelně, a splatil žalobkyni celkovou částku ve výši 6 813 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému plnění upomínkou ze dne 11. 10. 2023. Ani poté však žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, který byl žalovanému žalobkyní poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni zaplatit celkovou částku 18 180 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Kromě jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč se zavázal žalovaný žalobkyni zaplatit úrok ve výši 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč, a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně, a RPSN činila 212,77 % ročně.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 16.10.2024 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzvána žalobkyní k dobrovolnému plnění ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

11. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 2390 o. z. platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

19. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se také zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.

20. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

21. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

22. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

23. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Dle § 1796 o. z. pak platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

25. Dle § 1813 odst. 1, 2 o. z. platí, že zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

26. Pokud jde o sjednaný úrok z úvěru včetně jeho skryté části v podobě poplatků, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

27. Uvedený závěr soud dovozuje zejména ze sjednané výše úroku 70,89 % ročně. Tento úrok je dále navýšen o zastřený úrok v podobě poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy ke dni 6.4.2023 (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když tato sazba v dubnu 2023 činila 9,43 % [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)]. Sjednaná roční úroková sazba tak více sedminásobně (bez započtení zastřeného úroku) převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době poskytnutí spotřebitelského úvěru.

28. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o.z., a také s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé předmětné úvěrové smlouvy.

29. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná jako celek též dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

30. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 3 187 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh ve výši 10 000 Kč žalobkyni uhradil částku 6 813 Kč (10 000 Kč – 6 813 Kč).

31. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky zahrnujícímu rovněž úhradu částky 3 187 Kč, a to písemnou výzvou žalobkyně odeslanou žalované dne 16.10.2024. Uvedená písemná výzva se považuje za doručenou podle ustanovení § 573 odst. 1 o. z. třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dnem 21.10.2024. Touto výzvou byla žalovanému stanovena lhůta 7 dnů k zaplacení pohledávky žalobkyně (bezdůvodného obohacení). Tato lhůta žalovanému uplynula dnem 29.10.2024, a ode dne následujícího, tj. 30.10.2024 byl žalovaný již v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

32. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 3 187 Kč, když žalovaný na svůj dluh ve výši 10 000 Kč uhradil částku 6 813 Kč. Žalobkyni též přiznal úrok z prodlení z této částky od 30.10.2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.), tj. ode dne následujícího po výše uvedeném dni splatnosti pohledávky žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.