45 C 247/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 10 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 888 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně jako úvěrující se žalovanou jako vydlužitelem smlouvu o podnikatelském úvěru číslo L822159 (dále také jen „Smlouva o úvěru“). Žalobkyně uvedla, že úvěr byl uzavřen mezi podnikateli, tedy nevztahuje se na něj zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. K ověření totožnosti žalované byla žalobci žalovanou při úvodní registraci předložena fotokopie jejího dokladu totožnosti. Žalovaná dále zaslala žalobci z účtu č. , č. účtu, , na který byl úvěr poukázán, ověřovací poplatek. Smlouva o úvěru byla uzavřena postupem uvedeným v čl.

2. Smlouvy o úvěru – Uzavření smlouvy a čerpání úvěru. Žalovaná nejprve v internetové aplikaci žalobce na www.panikacka.cz založila klientskou sekci přístupnou pouze žalovanému na základě jedinečných přístupových údajů. Žalovaná v klientské sekci následně požádal o úvěr. V žádosti zadala podstatné náležitosti úvěru (výše úvěru, výše poplatku za poskytnutí úvěru, splatnost). Po odsouhlasení žádosti žalobcem byl vygenerován návrh Smlouvy o úvěru a žalované zaslán na verifikované číslo mobilního telefonu jedinečný autorizační SMS kód. Žalovaná tento SMS kód zadala v aplikaci žalobce, čímž odsouhlasila a uzavřela Smlouvu o úvěru. Žalobce žalované zaslal smluvní dokumentaci na verifikovaný email ve formátu PDF, na které byl systémem vygenerován automaticky čas připojení SMS kódu a samotný SMS kód. Na základě Smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 5.000,00 Kč na učet žalovaného č. , č. účtu, sjednaný ve Smlouvě o úvěru, a to dne , datum, . Žalovaná se zavázal úvěr splatit jednorázově do data splatnosti úvěru, tedy do 08.03.2024 (čl. 1.2.e. Smlouvy o úvěru) společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy (čl. 1.2.d. Smlouvy o úvěru) a úrokem (čl. 1.2.h. Smlouvy o úvěru). Žalovaná porušila svůj závazek zaplatit žalobci poskytnutý úvěr společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy podle čl. 1.2.d. Smlouvy o úvěru a úrokem podle čl. 1.2.h. Smlouvy o úvěru v termínu splatnosti a dostal se tak do prodlení. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: jistiny úvěru ve výši 5.000,00 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3.683,00 Kč, úroku ve výši 205,00 Kč, paušálních poplatků za písemné upomínky v celkové výši , právnická osoba, ,00 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 8.683,00 Kč od 09.03.2024 Kč do 06.06.2024, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 8.683,00 Kč od 07.06.2024 Kč do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že obsahují údaje o žalované, neobsahují však podpis žalované. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 5000 Kč, s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3 683 Kč se splatností dne 08.03.2024, roční úrokovou sazbou 50 % ročně. Celková dlužná částku splatná žalovanou 8 888 Kč.

6. Z kopie přední a zadní strany občanského průkazu žalované, včetně fotografie žalované, soud zjistil, že žalobkyně ověřila údaje uvedené ve smlouvě7. Z listiny nazvané „Detail pohybu - okamžitá odchozí platba“ soud zjistil, na bankovní účet žalované č. , č. účtu, byla dne , datum, převedena částka ve výši 5000 Kč z bankovního účtu žalobkyně č. , č. účtu, .

8. Z listiny nazvané „Detail pohybu - okamžitá příchozí platba“ soud zjistil, z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, byla dne , datum, převedena částka ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně č. , č. účtu, .

9. Z výzev k úhradě dluhu ze dne 13.3.2024, 18.3.2024, 23.3.2024, 28.3.2024 včetně dokladů o odeslání soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně upomíná žalobcem k vrácení dlužné částky.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 02.05.2024 včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě pohledávky.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Dle ust. § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Dle ust. § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle ust. § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Dle ust. § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalované, žádné další doklady týkající se uzavření smlouvy žalobkyně nepředložila (dokladem totožnosti byly pouze ověřeny údaje žalované uvedené ve Smlouvě). Smlouva sice měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Samotné zřízení uživatelského účtu není dostačující k identifikaci osoby ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., pokud tato nebyla již dříve řádně osobně ztotožněna a nebyla vyloučena možnost, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného (včetně kopie dokladů) bez jeho vědomí. Stejně tak verifikační platbu nelze považovat ve smyslu zákona 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES za zaručený, uznávaný nebo kvalifikovaný elektronický podpis jednoznačně spojený s podepisující osobou, umožňující identifikaci podepisující osoby. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena. Použitý číselný kód nepředstavuje žádný ze zákonem upravených typů elektronického podpisu. Žalovaný tedy úvěrovou smlouvu nepodepsal. Není navíc ani jisté, že žalobkyní předložená úvěrová smlouva je co do svého znění právě tou, o níž s žalovaným jednala.

17. Kromě výše uvedeného žalobkyně ani nedoložila, že by žalovaná žádala žalobkyni o poskytnutí podnikatelského úvěru, když žádost žalované o podnikatelský úvěr, na niž v textu žaloby sama odkazuje, k žalobě nepřiložila. Vzhledem k neúčasti žalobkyně na soudním jednání se jí nemohlo dostat poučení soudu ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. k doplnění žalobních tvrzení a důkazů. Podle názoru soudu z provedených důkazů je zjevné, že uzavření smlouvy o zápůjčce jako smlouvy mezi podnikateli bylo pouze formální, a bylo zjevnou snahou právní předchůdkyně žalobkyně snahou vyhnout se tomu, aby se na tuto smlouvu vztahovala ochrana spotřebitele v podobě zákona o spotřebitelském úvěru. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Soud tak vycházel z toho, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na niž se vztahují výše uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že ze Smlouvy žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnutých prostředků ve výši 5 000 Kč, neboť žalovaná na svůj dluh žalobkyni ničeho nezaplatila.

19. U úroků z prodlení z částky 5 000 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil, vycházel soud vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by ji žalovaná žádala v postavení podnikatelky o poskytnutí podnikatelského úvěru z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vztahujícího se k úvěru spotřebitelskému, když ochranu spotřebitele nelze v daném případě žalované odepřít. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“.

20. V daném případě, vzhledem k nečinnosti žalovaného, rozhodl soud o jeho povinnosti částku 5 000 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.

22. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.