45 C 252/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 1 522 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 522 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 522 Kč od 9. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 522 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 1 522 Kč od 9.5.2023 do zaplacení, z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, když žalovaný nezaplatil jízdné ve výši 22 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dne , datum, . Žalovaný ani po zaslání předžalobní upomínky na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, , soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně trolejbusem číslo , číslo, a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou.

6. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně, dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37), dále dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (zejména dle §7) a v souladu s ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o přepravě, zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému.

7. Dle ustanovení § 2550 obč. zák. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

8. Podle ustanovení § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil výše uvedeného dne veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou a má proto povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně je tedy důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku stanoveno.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 odst. 2 občanského zákoníku s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (podání žaloby a předžalobní výzvu) podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.