45 C 255/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 902 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 310 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 310 Kč od 2.8.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 205 Kč, a to na účet soudu č. 3703-126391/0710, variabilní symbol 451102552, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 902 Kč s příslušenstvím a tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále také jen „Smlouva“). Pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byly ze strany společnosti , právnická osoba, postoupeny žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 25.3.2025. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.

2. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, výše uvedenou Smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 507 Kč, dále úplatu (úhradu za poskytnutí úvěru) ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč, a úhradu za inkaso splátek v hotovosti ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku 18 592 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16.02.2024. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17.01.2023 ve výši 1 350 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil částku 2 690 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: jistiny úvěru 8.627,75 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 378,42 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 4.166,00 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.186,97 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1.542,86 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 17.07.2025. Ani poté však na svůj dluh ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl k němu řádně a včas předvolán. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , číslo, soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalované částku ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 507 Kč, dále úplatu (úhradu za poskytnutí úvěru) ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč, a úhradu za inkaso splátek v hotovosti ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku 18 592 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16.02.2024. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše sjednaného úroku měla činit 8 % ročně. A dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 272,44 %.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dokladu úplatě a přílohy č. 1 soud zjistil, že pohledávka ze Smlouvy za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 17.7.2025, včetně podacího lístku z téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě pohledávky.

8. Z transakční historie k úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil na pohledávku ze Smlouvy částku celkem 2 690 Kč.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.4.2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze Smlouvy z původního věřitele na žalobkyni.

10. Ze žádosti o úvěr ze dne 3.3.2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je od 01.07.2019 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, , že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 22 405 Kč a že výše jeho měsíčních výdajů činí 7 250 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 15 155 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost.

11. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 6.12.2022 od společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán od 1.6.2022, měl smlouvu na dobu neurčitou, a průměrný čistý měsíční příjem činil 21 998 Kč.

12. Z výplatních pásek za měsíc září až listopad 2022 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za toto období činil přibližně 22 000 Kč.

13. Z výpisu z databáze ARAD ČNB soud zjistil, že obvyklá výše ročního úroku ze spotřebitelského úvěru poskytovaného domácnostem v prosinci 2022 činila 9,66 %.

14. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřila, a to zejména příjmovou stránku žalovaného, když soudu předložila jak výplatní pásky žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru, tak pracovní smlouvu žalovaného z níž vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou.

25. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se také zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.

26. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

27. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

28. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

29. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

30. Dle § 1796 o. z. pak platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

31. Dle § 1813 odst. 1, 2 o. z. platí, že zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

32. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

33. Uvedený závěr soud dovozuje zejména z výše sjednaného úroku, který byl sice sjednán formálně ve výši 8 % ročně, ale fakticky byl navýšen o skrytý úrok v podobě poplatků za poskytnutí úvěru, za hotovostní inkaso splátek, a za vyhodnocení úvěrového případu (viz výše). Faktická (skutečná) výše úroku činí přibližně 74 % ročně. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně (očividně) nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když v prosinci 2022 činila výše obvyklého úroku u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankám domácnostem 9,66 %. Sjednaná výše úroků tuto obvyklou úrokovou sazbu téměř sedminásobně převyšuje, je tak zcela zjevně (očividně) nepřiměřená, neboť se odchyluje výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (srovnej rozsudek (Rc) Nejvyšší soud ČR - senát ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek (Rc) Nejvyšší soud ČR - senát ze dne 27.02.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005).

34. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o.z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

35. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

36. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení (právní předchůdkyní žalobkyně) zapůjčených prostředků ve výši 7 310 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh ve výši 10 000 Kč žalobkyni uhradila již částku ve výši 2 690 Kč. Žalobkyni též přiznal též zákonný úrok z prodlení z této částky od 2.8.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (dle lhůty uvedené v předžalobní výzvě), když zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.).

38. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 205 Kč soud rozhodl ve výroku IV., a to podle položky 2 bod. 2, ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když soudní poplatek za žalobu činí částku ve výši 1 027 Kč, neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz, a pokračoval v řízení. Žalobkyně dosud na soudním poplatku uhradila částku ve výši 822 Kč, zbývá tak doplatit částku ve výši 205 Kč. O lhůtě ke splatnosti soudního poplatku pak bylo rozhodnuto podle § 7 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb- Pro úplnost soud dodává, že nevydá-li soud elektronický platební rozkaz a pokračuje-li v řízení, je doplatek doměřeného soudního poplatku splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (srovnej usnesení (Rc) Městského soudu v Praze ze dne 07.02.2014 sp. zn. 93 Co 56/2013).