45 C 259/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 28 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 090 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 090 Kč od 19.6.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 16 720 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 810 Kč od 28.9.2023 do 18.6.2024, zákonného úroku z prodlení z částky 16 720 Kč od 19.6.2024 do zaplacení, a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 26 433,58 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 28 810 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“). Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27.09.2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši částku ve výši 36 720 Kč, jenž představuje součet jistiny 20 000 Kč, souhrnného poplatku ve výši 16 720 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 620 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.1.2012. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 28.810,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15.691,72 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 13.118,28 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 26.433,58 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z celkové dlužné částky ve výši 28.810,00 Kč od 28.09.2023 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku celkem 7 910 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, ani poté však žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k němu soudem řádně předvolána. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Z listiny označené jako „Smlouva půjčce ze dne , datum, , č. , hodnota, “ soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalované částku ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli zapůjčenou jistinu ve výši 20 000 Kč, dále „souhrnný poplatek“ ve výši 16 720 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 620 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.7.2012. Z této smlouvy soud též zjistil, že že RPSN spotřebitelského úvěru činila 224,28 %.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek, a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne 27.9.2023, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky od postupitele ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 6. 2024 včetně podacího lístku z 4. 6. 2024 soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 4. 6. 2024 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky s tím, že má dlužnou částku uhradit nejpozději do 18.6.2024.

9. Z listiny označené jako „Zákaznická karta“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že kladný rozdíl mezi jejími měsíčními příjmy a výdaji činí částku 10 200 Kč, když měsíční příjmy činí 32 000 Kč a výdaje 21 800 Kč.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

11. Na základě uvedených skutkových zjištění z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

12. Podle § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „s.o.z.“).

13. Podle § 1879 a násl. o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je tedy dána, neboť pohledávka na ni byla z její právní předchůdkyně postoupena s účinností k 24. 8. 2018 (tedy již za účinnosti o. z.).

14. Podle § 657 s. o. z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 658 odst. 1 s. o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

16. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se na předmětnou smlouvu dle § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje také zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.

17. Podle§ 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., spotřebitelským úvěrem se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. s. o. z., a ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek.

19. Podle § 451 odst. 1 s. o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

20. Podle § 451 odst. 2 s. o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

21. Podle § 457 s. o. z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

22. Podle § 39 s. o. z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

23. Podle § 41 s. o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

24. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Soud shledal Smlouvu absolutně neplatnou z důvodu smluvené smluvní úrokové sazby, která způsobuje neplatnost smlouvy jako celku pro rozpor s dobrými mravy. Ujednání smlouvy o souhrnném poplatku ve výši 16 720 Kč fakticky představuje ujednání o úroku dle § 658 odst. 1 s.o.z. ve výši 72,4 % ročně (jak je patrné z délky splácení tvořené 60 týdenními splátkami). Takto nastavená výše úrokové sazby je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (podle § 39 s. o. z., kdy k neplatnosti právního úkonu příčícímu se dobrým mravům soud přihlíží i bez návrhu; v takovém případě se tedy jedná o úkon absolutně neplatný, kdy se jeho neplatnosti není nutno dovolat ve smyslu § 40a s.o.z.). Úroková sazba vyplývající z předmětné smlouvy je na úrovni téměř pětinásobku běžné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase [úroková sazba z nových spotřebitelských úvěrů dosáhla v květnu 2011 výše 14,66 % [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)].

26. Z konstantní judikatury týkající se nepodnikatelských subjektů pak vyplývá, že úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy již v případě, že dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Úroková sazba může být také za určitých podmínek shledána nemravnou i v případě, jestliže je sjednána na úrovni dvou či třínásobku obvyklé bankovní sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Téměř pětinásobek obvyklé bankovní úrokové sazby se tedy v kontextu uvedených judikaturních závěrů v tomto případě jeví jako zcela zjevně rozporný s dobrými mravy.

27. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce (spotřebitelském úvěru) je z výše uvedených důvodů absolutně neplatná, tak si mají strany sporu vrátit to, co bylo plněno (z titulu bezdůvodného obohacení). Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, z níž již žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně částku 7 910 Kč. Soud tedy žalované uložil povinnost, aby žalobkyni, na kterou dluh přešel, vrátila dosud neuhrazenou část jejího bezdůvodného obohacení ve výši 12 090 Kč (viz ust. § 451 a § 457 s.o.z.).

28. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení pak není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 7. 4.2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení tedy byla žalované uložena ode dne následujícího po dni, který byl uveden v předžalobní výzvě jako poslední den lhůty k plnění (18.6.2024), a to v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o.z. (neboť k prodlení žalované s úhradou nevrácené části bezdůvodného obohacení došlo až za účinnosti o.z.) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (do neúspěchu žalobkyně se započítává i neúspěch ohledně příslušenství pohledávky), a žalované dosud žádné náklady řízení nevznikly.

30. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.