45 C 283/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 13 046 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč od 17.6.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 046 Kč, zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 13 046 Kč od 3.4.2024 do 16.6.2025, a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 4 046 Kč od 17.6.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 993 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 046 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. č. , číslo, . Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka , Anonymizováno, , sídlem , adresa, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 9000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2.4.2024. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3779,70 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 266,30 Kč. Žalovaný však svůj závazek nesplácela řádně a včas, a na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalované byla upomínka právním zástupcem žalobce odeslána dne 7.6.2025. Žalovaná však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla původním věřitelem posouzena tak, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalovaného o úvěr.

2. Žalobkyně se z nařízeného soudního jednání omluvila, a žalovaná se v předmětném řízení nijak nevyjádřila, a na ústní jednání konané dne 6.11.2025 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dne 17.10.2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalované.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z elektronického dokumentu označeného jako „Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, “ ze dne , datum, a dodatku k této smlouvě ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel uzavřel se žalovanou výše uvedenou smlouvu, kterou se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, a žalovaný se zavázala úvěr včetně úroku ve výši 36 % ročně (266,30 Kč), a poplatku ve výši 2456,81 Kč, splatit do 2.4.2024. Z této smlouvy soud též zjistil, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 9055,69 %, a dle pozdějšího dodatku ke smlouvě 2863,42%5. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 21.5.2025 vydaného ČSOB, a.s., soud zjistil, že dne , datum, původní věřitel prostřednictvím svého bankovního účtu , č. účtu, převedl ve prospěch bankovního účtu žalovaného , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.5.2025 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni.

7. Z formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru a z formuláře k dodatku k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaná byla před uzavřením úvěrové smlouvy a jejího dodatku původním věřitelem informována o podmínkách smlouvy.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7.6.2025, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7.6.2025 a podacího lístku ze dne 7.6.2025 soud zjistil, že žalovanému bylo žalobkyní dne 7.6.2025 prostřednictvím poštovní přepravy odesláno vyrozumění o postoupení pohledávky, a písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

10. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

16. Podle § 1813 odst. 1, 2 o. z. platí, že zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), když smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím webové stránky www.creditgo.cz. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.5.2025, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni jejím právním předchůdcem (§ 1879 o.z.).

27. Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla její právní předchůdkyní posouzena, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

28. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

29. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

30. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr (smlouvu o zápůjčce), pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

31. Dále pokud jde o stanovený úrok z úvěru, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě listinných důkazů soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

32. Uvedený závěr soud dovozuje z výše sjednaného úroku ve výši 36 % ročně, který je však dále navýšen o skrytý úrok ve výši 2456,81 Kč (27,56 % měsíčně, tj. 330 % ročně). Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně (očividně) nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy ke dni 2.2.2024 (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když tato sazba v únoru 2024 činila 8,97 % [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)]. Sjednaná roční úroková sazba tak více než třicetisedminásobně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době poskytnutí spotřebitelského úvěru.

33. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o. z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé předmětné úvěrové smlouvy.

34. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek též dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

35. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 9 000 Kč, když jejich poskytnutí žalobkyně prokázala, a žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by svůj dluh, byť částečně uhradila. Žalobkyni též přiznal též úrok z prodlení z této částky od 17.6.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni doručení předžalobní výzvy žalované. Tato výzva byla žalované odeslána dne 7.6.2025, a která byla doručena žalované třetí pracovní den po jejím odeslání dle § 573 o. z., tedy 11.6.2025, a následně lhůta 3 dnů k zaplacení uvedená v předžalobní výzvě žalované marně uplynula dnem 16.6.2025. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala částku 13 046 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 9 000 Kč (tj. 69 %) a neúspěšná co do částky 4 046 Kč (tj. 31 %). Po odečtení úspěchu od neúspěchu (69 % - 31 %), tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, a to odměna za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis návrhu) s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž podle zmíněného ustanovení §14b odst. 6, advokátního tarifu, a příslušnou DPH ve výši 315 Kč (21 %), tak náklady řízení představují celkem částku 2 615 Kč. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 933 Kč (tj. 38 % z částky 2 615 Kč).