45 C 295/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 37 892 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 500 Kč od 19.6.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 18 392 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 525,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 47 662,53 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 20 638,34 Kč od 28. 9. 2023 do 18.6.2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 138,34 Kč od 19.6.2024 do zaplacení, a úroku ve výši 21 % ročně z částky 20 638,34 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 37 892 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále také jen „Smlouva“). Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27.09.2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši částku ve výši 40 392 Kč, jenž představuje součet jistiny 22 000 Kč, kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 809 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 180 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 403 Kč (dále jen „poplatek“). Úrok byl sjednán ve výši 21 % ročně, a RPSN činila 63,91 %. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 674 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.7.2012. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 37.892,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20.638,34 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 17.253,66 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 47.662,53 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 17.525,39 Kč, úroků ve výši 21,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.638,34 Kč od 28.09.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.638,34 Kč od 28.09.2023 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku celkem 2 500 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, ani poté však žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva.

4. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k němu soudem řádně předvolána. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

5. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

6. Z dokumentu označeného jako „Smlouva půjčce ze dne , datum, , č. , číslo, “ soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalované částku ve výši 22 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli zapůjčenou jistinu ve výši 22 000 Kč, dále poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 18 392 Kč, který se skládá z úroku 2 809 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 900 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 403 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 674 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.7.2012. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše úroku měla činit 21 % ročně, a dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 63,91 %.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek, a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne 27.9.2023, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky od postupitele ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 6. 2024 včetně podacího lístku z 4. 6.2024 soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 4.6.2024 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky s tím, že má dlužnou částku uhradit nejpozději do 18.6.2024.

10. Z listiny označené jako „Zákaznická karta“ ze dne 27.11.2011 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že kladný rozdíl mezi jejími měsíčními příjmy a výdaji činí částku 5 000 Kč, když měsíční příjmy činí 14 800 Kč a výdaje 9 800 Kč.

11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

12. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni soud při soudním jednání konaném dne 5. 12. 2024 poučil ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně uvedla, že nemá žádné další návrh na doplnění dokazování.

13. Na základě uvedených skutkových zjištění z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

14. Podle § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „s.o.z.“).

15. Podle § 1879 a násl. o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je tedy dána, neboť pohledávka na ni byla z její právní předchůdkyně postoupena s účinností k 24. 8. 2018 (tedy již za účinnosti o. z.).

16. Podle § 657 s. o. z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

17. Podle § 658 odst. 1 s. o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

18. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na předmětnou smlouvu dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Podle§ 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

20. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. s. o. z., a ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek.

21. Podle § 451 odst. 1 s. o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

22. Podle § 451 odst. 2 s. o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

23. Podle § 457 s. o. z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

24. Podle § 39 s. o. z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

25. Podle § 41 s. o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

26. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C – 449/13 přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

28. Právní předchůdkyně žalobkyně měla pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné smlouvy o půjčce posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných také od žalovaného a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

29. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

30. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

31. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena 30.5.2011 ještě za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb.

32. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalované jí poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších poplatků dohodnutém termínu vrátit a uhradit. Žalobkyně pouze spoléhala na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, aniž by tyto údaje sama prověřila (či si je nechala od žalovaného doložit). Na základě již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C–449/13 tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o půjčce (spotřebitelském úvěru).

33. Pro úplnost soud uvádí, že shledal Smlouvu absolutně neplatnou též z jiného důvodu. Tímto jiným důvodem způsobujícím absolutní neplatnost smlouvy jako celku, je dle názoru soudu také nastavená smluvní úroková sazba, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ujednání smlouvy o souhrnném poplatku ve výši 18 392 Kč fakticky představuje ujednání o úroku dle § 658 odst. 1 s.o.z. ve výši 75 % ročně (jak patrno z délky splácení tvořené 60 týdenními splátkami). Takto nastavená výše úrokové sazby je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (podle § 39 s. o. z., kdy k neplatnosti právního úkonu příčícímu se dobrým mravům soud přihlíží i bez návrhu; v takovém případě se tedy jedná o úkon absolutně neplatný, kdy se jeho neplatnosti není nutno dovolat ve smyslu § 40a s.o.z.). Úroková sazba vyplývající z předmětné smlouvy je na úrovni více než pětinásobku běžné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase [úroková sazba z nových spotřebitelských úvěrů dosáhla v květnu 2011 výše 13,83 % [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)].

34. Z konstantní judikatury týkající se nepodnikatelských subjektů pak vyplývá, že úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy již v případě, že dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Úroková sazba může být také za určitých podmínek shledána nemravnou i v případě, jestliže je sjednána na úrovni dvou či třínásobku obvyklé bankovní sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Více než pětinásobek obvyklé bankovní úrokové sazby se tedy v kontextu uvedených judikaturních závěrů v tomto případě jeví jako zcela zjevně rozporný s dobrými mravy.

35. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce (spotřebitelském úvěru) je z výše uvedených důvodů absolutně neplatná, tak si mají strany sporu vrátit to, co bylo plněno (z titulu bezdůvodného obohacení). Žalované byla poskytnuta částka 22 000 Kč, z níž již žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 500 Kč. Soud tedy žalované uložil povinnost, aby žalobkyni, na kterou dluh přešel, vrátila dosud neuhrazenou část jejího bezdůvodného obohacení ve výši 19 500 Kč (viz ust. § 451 a § 457 s.o.z.).

36. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení pak není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 7. 4.2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení tedy byla žalované uložena ode dne následujícího po dni, který byl uveden v předžalobní výzvě jako poslední den lhůty k plnění (18.6.2024), a to v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o.z. (neboť k prodlení žalované s úhradou nevrácené části bezdůvodného obohacení došlo až za účinnosti o.z.) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (do neúspěchu žalobkyně se započítává i neúspěch ohledně příslušenství pohledávky), a žalované dosud žádné náklady řízení nevznikly.

38. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.