45 C 313/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 59 428,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 59 428,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1971,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1008,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7194,63 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, s úrokem 8 % ročně z částky 6 926,62 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 912,95 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4505,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8894,83 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, s úrokem 15 % ročně z částky 8252,11 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 072,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 563,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3155,55 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, s úrokem 8 % ročně z částky 3111,01 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 59 428,08 Kč s příslušenstvím a tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , PSČ , číslo, (dále také jen jako „původní věřitel“), došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále také jen „Smlouva 1“), dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále také jen „Smlouva 2“) a dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále také jen jako „Smlouva 3“). Pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených Smluv 1, 2 a 3 byly společností , právnická osoba, . postoupeny žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne 12.03.2025, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 25.03.2025. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu 1, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 385 Kč, a úhradu za hotovostní výběr splátek v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku 18 592 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21.09.2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 15.05.2023 ve výši 500 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil částku celkem 6 200 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 6 926,62 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 268,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 3 150 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 890,23 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 157,14 Kč. Dále žalobkyně požaduje úroky a zákonné úroky z prodlení z dlužných částek. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Původní věřitel dále uzavřel s žalovaným dne 8.7.2021 Smlouvu 2, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 8 155 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 850 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 3 665 Kč, úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 350 Kč. Celkovou částku ve výši 79 020 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 20 měsíčních splátkách po 3 951,00 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 08.03.2023. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil celkem částku 62 951 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 8.252,11 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 642,72 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 4 969,38 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 734,97 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1.469,82 Kč. Dále žalobkyně požaduje úroky a zákonné úroky z prodlení z dlužných částek. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Původní věřitel dále uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu 3, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč, úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku ve výši 27.888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 06.02.2023. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil celkem částku 23 000 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 3.111,01 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 44,54 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 1 050 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 296,74 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 385,71 Kč. Dále žalobkyně požaduje úroky a zákonné úroky z prodlení z dlužných částek. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl k němu řádně a včas předvolán. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, (Smlouva 1) soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 385 Kč, a úhradu za hotovostní výběr splátek v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku 18 592 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21.09.2023. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše sjednaného úroku měla činit 8 % ročně. A dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 272,44 %.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, (Smlouva 2) soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalovanému částku ve výši 35 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit původní věřitelce úrok ve výši úrok ve výši 8 155 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 850 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 3 665 Kč, úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 350 Kč. Celkovou částku ve výši 79 020 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 20 měsíčních splátkách po 3 951,00 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 08.03.2023. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše sjednaného úroku měla činit 25 % ročně. A dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 246,22 %.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, (Smlouva 3) soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 761 Kč, dále úplatu (úhradu za poskytnutí úvěru) ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč, a úhradu za inkaso splátek v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992,00 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději 06.02.2023. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše sjednaného úroku měla činit 8 % ročně. A dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 272,44 %.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.03.2025, dokladu úplatě a přílohy č. 1 soud zjistil, že pohledávka ze Smluv 1, 2 a 3 za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 17.7.2025, včetně podacího lístku z téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě pohledávek vyplývajících ze Smluv 1, 2 a 3.

10. Z transakční historie k úvěru ze Smluv 1, 2 a 3 soud zjistil, že žalovaný uhradil na pohledávku ze Smlouvy 1 částku celkem 6 200 Kč, na pohledávku ze Smlouvy 2 částku 62 951 Kč, a ze Smlouvy 3 částku 23 000 Kč.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.4.2025 pro Smlouvu 1, 2 a 3 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze Smlouvy z původního věřitele na žalobkyni.

12. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je od 1.6.2017 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , sídlem , adresa, , že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 16 713 Kč a že výše jeho měsíčních výdajů činí 7516 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 9 375 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů je svobodný a nemá vyživovací povinnost.

13. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je od 1.6.2017 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , sídlem , adresa, , že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 16 891 Kč a že výše jeho měsíčních výdajů činí 8844 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 7 869 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů je svobodný a nemá vyživovací povinnost.

14. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je od 1.6.2017 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , sídlem , adresa, , že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 18429 Kč a že výše jeho měsíčních výdajů činí 11 193 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 7 236 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů je svobodný a nemá vyživovací povinnost15. Z pracovní smlouvy ze dne 1.6.2017 a jejího dodatku ze dne 1.6.2019 soud zjistil, že žalovaný byl od 1.6.2017 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , sídlem , adresa, , a to na dobu neurčitou.

16. Z výplatních pásek za měsíce duben až červen 2021, září až listopad 2021, a březen až květen 2022 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za toto období činil částku od 16 400 Kč do 18 800 Kč.

17. Z výpisu z databáze ARAD ČNB soud zjistil, že obvyklá výše ročního úroku ze spotřebitelského úvěru poskytovaného domácnostem v červenci 2021 činila 7,53 %, v prosinci 2021 činila 7,91 % a v červenci 2022 pak 9,42 %.

18. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

19. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalovaného jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit.

20. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

28. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.29. 2Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala, že původní věřitelka před uzavřením jednotlivých smluv o úvěru úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřila, a to zejména příjmovou stránku žalovaného, když soudu předložila jak výplatní pásky žalovaného za období předcházející poskytnutí jednotlivých úvěrů, tak pracovní smlouvu žalovaného z níž vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou a měl stálý pravidelný příjem.

30. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se také zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.

31. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

32. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

33. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

34. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

35. Dle § 1796 o. z. pak platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

36. Dle § 1813 odst. 1, 2 o. z. platí, že zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

37. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

38. Uvedený závěr soud dovozuje zejména z výše sjednaného úroku, který byl sice sjednán formálně u Smluv 1 a 3 ve výši 8 % ročně u Smlouvy 2 ve výši 15 % ročně, ale fakticky byl navýšen o skrytý úrok v podobě poplatků za poskytnutí úvěru, za hotovostní inkaso splátek, a za administrativní činnost (viz výše) a reálná výše úroku je přibližně 75 % ročně v případě Smlouvy 1, 2 i 3. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když výše obvyklého úroku u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankám domácnostem činila v červenci 2021 činila 7,53 % (Smlouva 2), v prosinci 2021 činila 7,91 % (Smlouva 3) a v červenci 2022 pak 9,42 % (Smlouva 1).

39. Sjednaná výše úroků tuto obvyklou úrokovou sazbu sedmi až devítinásobně převyšuje, je tak zcela zjevně (očividně) nepřiměřená, neboť se odchyluje výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (srovnej rozsudek (Rc) Nejvyšší soud ČR - senát ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek (Rc) Nejvyšší soud ČR - senát ze dne 27.02.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005).

40. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o.z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

41. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva 1 a 2 je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

42. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, nevzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých prostředků, neboť žalovaný již žalobkyni zaplatil celkovou částku 92 151 Kč (na Smlouvu 1 ve výši 6 200 Kč, Smlouvu 2 ve výši 62 951 Kč a na Smlouvu 3 ve výši 23 000 Kč), přičemž původní věřitelka poskytla žalovanému částku v celkové výši 60 000 Kč (10 000 Kč na Smlouvu 1, 35 000 Kč na Smlouvu 2 a 15 000 Kč na Smlouvu 3). Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný již svůj dluh vůči žalobkyni zcela uhradil.

43. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak žalobu zcela zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.