45 C 33/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o stanovení výživného pro zletilé dítě

I. Žaloba, aby soud stanovil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 8 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15 dne v měsíci předem k rukám žalobce na účet , č. účtu, , počínaje dnem podáním žaloby a aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dluh na výživném zpětně za dobu 3 let, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem podaným soudu dne 2.2.2026 se žalobce jako zletilý syn žalovaného domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaný je povinen s účinností od 1. 9. 2013 přispívat na výživu žalobce částkou 8 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15 dne v měsíci předem k rukám žalobce na účet , č. účtu, , počínaje dnem podáním žaloby a aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dluh na výživném zpětně za dobu 3 let. O výživném mezi účastníky nebylo v minulosti rozhodováno, když žalovaný platil žalovanému dobrovolně výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že je zletilý a studuje na České zemědělské univerzitě v Praze (dále jen „ČZU“), fakultě životního prostředí, obor Územní technická a správní služba v životním prostředí. Dále uvedl, že „v důsledku studia a běžných životních nákladů není schopen se sám plně živit“. Mezi jeho měsíční náklady patří výdaje za jídlo 4000 Kč, jízdenka na MHD v Praze 550 Kč, jízdy domů 450 Kč, telefon 299 Kč, kolej 5500 Kč, dále nepravidelné výdaje na oblečení, drogerii, kulturu, pojištění, dovolenou, zdravotní potřeby, sportovní vyžití a vybavení cca 1000-3000 Kč měsíčně. Uvedl, že při studiu vykonává brigády, které mu umožňují hradit si část měsíčních nákladů i nepravidelné výdaje. Dále uvedl, že jeho matka pobírá tvz. Kindergeld ve výši 255 EUR měsíčně, jelikož otec pracuje ve Spolkové republice Německo. Tyto peníze jsou ukládány na spoření pro žalobce, aby měl po studiu peníze do začátku, jak chtěl i žalovaný. Otec se nijak nepodílí na hrazení mimořádných výdajů žalobce. V době rozchodu rodičů v roce 2000 bylo dohodnuto výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně. V té době byl žalovaný nezaměstnaný, a více platit nemohl. Žalovaný několikrát i pozastavil placení výživného s odůvodněním, že žalobce je již dospělý. Po zásahu matky však začal výživné opět platit. Od té doby se s otcem nestýká. Žalobce uvedl, že v současné době nezvládá společně s matkou hrazení všech pravidelných životních nákladů. Otec jej nikdy nevzal na dovolenou, přestože sám jezdil na luxusní dovolené do Thajka, Singapuru, Malajsie. Žalobce si nyní přivydělává na cestování na brigádách. Dále žalobce uvedl, že při rozchodu rodičů vyplatila matka žalovanému 1 000 000 Kč jako odstupné ze společného bytu, který kupovali v roce 2004 společně, a polovinu ceny automobilu, který též kupovali společně, ve výši 70 000 Kč.

2. Žalovaný s návrhem zásadně nesouhlasil, když uvedl, že zletilý syn (žalobce) je dostatečně zabezpečen, aby studium na ČZU v řádném termínu dokončil. Žalobce netrpí a nikdy netrpěl nouzí, a otce o zaslání dalších finančních prostředků nikdy nepožádal. S matkou žalobce nebyli sezdáni, kromě žalobce mají ještě společného syna , Anonymizováno, , který studuje střední školu v , Anonymizováno, . Na oba syny hradí po dohodě s matku výživné ve výši 3500 Kč měsíčně. Protože pracuje ve Spolkové republice Německo, mají obě děti nárok na tzv. Kindergeld ve výši 259 EUR měsíčně (asi 6283 Kč). Žalobce tak má od otce k dispozici celkem 9 783 Kč měsíčně. Namítá, že syn je studentem kombinované formy studia akreditovaného bakalářského studijního programu na ČZU. ČZU uvádí, ke kombinované formě studia, že výuka probíhá částečně prezenčně (většinou několik soustředění za semestr), a částečně distančně. Zkoušky jsou jednou za 3 měsíce. Zkoušky lze vykonávat v , Anonymizováno, i v Praze, stejně tak je možné se účastnit některých přednášek organizovaných v , Anonymizováno, . Náklady na dojíždění ve výši 1000 Kč tak v převážné míře odpadají. Žalobce se rozhodl v roce 2024, že bude bydlet na koleji s čímž žalovaný nesouhlasil, právě kvůli zvolené formě studia. Žalobce mu sdělil, že bude bydlet na koleji převážně kvůli tomu, aby si se svým přítelem „vyzkoušeli jak to mezi nimi je a dospělejší život“. Dále žalovaný namítl, že žalobce pracuje jako servisní technik mobilních telefonů, a že žalobce neuvedl, jaký má z této činnosti příjem. Kromě toho na „bazoši“ žalobce dle informací žalovaného prodává mobilní telefonu, namítá, že žalobce opět neuvedl, jaký má z této činnosti příjem. Dále uvedl, že pracuje ve Spolkové republice Německo u společnosti WINTRON Fordertechnik GmbH a Co KG se sídlem v Parksteinu, kam nastoupil v roce 2021 se základním platem 1631 EUR měsíčně. Pracuje jako ohýbač kovů. Od roku 2026 činí jeho příjem asi 2150 EUR měsíčně (52 245 Kč). Náklady na dojíždění automobilem z Weidenu (kde je od pondělí do pátku) do Parksteinu a zpět (celkem 26 km), a na dojíždění na víkend do trvalého bydliště v , adresa, (89 km jedna cesta do zaměstnání) činí celkem 680 EUR měsíčně, tj. asi 16 469 Kč (480 EUR pohonné hmoty, 200 EUR údržba, opravy a pojistné vozidla). Náklady na bydlení ve Weidenu pak činí 3571 Kč měsíčně. Dále platí výživné celkem 7 000 Kč (celkem pro oba syny), a náklady na stravování, lékaře apod. asi 2000 Kč měsíčně. Celkem tak měsíční náklady žalovaného činí asi 29 040 Kč. Vyplacení částky 1 milion Kč za společný byt, a 70000 Kč za společný automobil od matky žalovaný nijak nepopíral, avšak namítl, že toto vyrovnání rodičů žalobce po rozvodu nijak nesouvisí s výživným pro žalobce. Žalovaný namítá, že žalobce by měl nárok na výživné pouze pokud by studoval v denní formě studia. Žalovaný je však přesto ochoten dobrovolně platit dohodnuté výživné ve výši 3500 Kč měsíčně pro žalobce až do skončení studia žalobce v červnu 2026.

3. Žalobce se k nařízenému soudnímu jednání dne 30.4.2026 bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání řádně doručeno do jeho datové schránky dne 7.4.2026. Soud tak věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobce.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, a písemného a ústního sdělení účastníků, že v minulosti nedošlo k soudní úpravě výživného pro žalobce. Rodiče žalobce se v roce 2020 při svém rozchodu dohodli, že žalovaný bude platit na výživu žalobce částku 3 500 Kč měsíčně. Z potvrzení o studiu ze dne 23.9.2025 soud zjistil, že žalobce je účastníkem kombinované formy studia na ČZU, Fakultě životního prostředí, v bakalářském studijním programu Územní technická a správní služba v životním prostředí, a to od 29.9.2025 do 30.6.2026. Z rodného listu žalobce pak soud zjistil, že jeho otcem je žalovaný. Z výpisu z účtu z období od září 2024 do dubna 2025 soud zjistil, že žalobce hradil měsíční jízdné na MHD ve výši 550 Kč. V listopadu 2025 pak uhradil roční jízdenku na MHD ve výši 3650 Kč. Dále z výpisu z účtu za stejné období soud zjistil, že žalobce hradil kolejné v průměrné výši asi 5000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 19.7.2004 soud zjistil, že bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v bytovém domě na adrese čp. , adresa, nabyli rodiče žalobce. Z kupní smlouvy ze dne 2.7.2021, a z výpisu z účtu matky žalobce za srpen 2021 soud zjistil, že žalovanému byla matkou žalobce vyplacena částka 1 000 000 Kč, jako oběma stranami tvrzené vyrovnání rodičů při rozchodu. Z výpisu z účtu v měně EUR vedeného na jména , jméno FO, za období od 1.12.2025 do 31.12.2025 soud zjistil, že je zde konečný zůstatek ve výši 24 615,46 EUR. Z daňového přiznání matky soud zjistil, že za rok 2024 základ daně činil 146 150 Kč, za rok 2023 pak 91 430 Kč, a za rok 2022 činil základ daně 93 674 Kč. Z výpisu z obrazovky telefonu aplikace Whats up soud zjistil, že žalobce na dotaz žalovaného uvedl, že bude bydlet na koleji ale převážně kvůli tomu, aby se si s přítelem vyzkoušeli, jak to mezi nimi je, a tak nějak si vyzkoušeli dospělejší život. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc březen 2026 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 2 130,22 EUR.

5. Podle § 910 odst. 1 č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“ ). předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

6. Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Dle § 913 odst. 1, 2 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

8. Dle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

9. Dle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

10. Dle § 923 odst. 1 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

11. S ohledem na to, že žalobce se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání soudu nemohl být soudem při jednání soudu poučen podle § 118a odst. 1 o.s.ř. o tom, že dosud dostatečně netvrdí a neprokazuje, že kombinovaná forma studia, či jiné důvody mu zabraňují v tom, aby se mohl sám živit (ve smyslu ust. § 911 o.z.).

12. V daném případě má soud za to, že žalobce neprokázal, že by se v současné době nebyl schopen se sám živit. Kombinovaná forma studia, aby ji student zvládal při zaměstnání. Žalobce nijak nespecifikoval, jak časově náročná je právě jeho forma kombinovaného studia, a z jakých důvodů mu znemožňuje pracovní činnost. Konstantní judikatura uvádí, že pokud zletilé dítě studuje v kombinované formě studia (dříve tzv. dálkové studium), tak se má za to, že je schopno se samo živit, a tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zrušení vyživovací povinnosti. S výjimkou důvodů zdravotních. Předpokládá se, že student má časový prostor pro výdělečnou činnost. Samotný statut studenta neznamená, že se dítě není schopno samo živit. K tomu soud cituje z nálezu Ústavního soudu ze dne 30.09.2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14 – 1, že „zletilý jedinec by měl být zásadně schopen se postarat sám o sebe, a důvod pro stanovení vyživovací povinnosti by proto měl být odůvodněn konkrétními okolnostmi daného případu“. V daném případě soud takové okolnosti neshledal, když žalobce neuvedl, že by nemohl pracovat například z důvodů zdravotních. Kromě toho žalobce ani neuvedl, jaký má příjem z brigádní činnosti, o níž sám uvedl, že ji vykonává. Svou (navíc neomluvenou) neúčastí na soudním jednání se žalobce zbavil možnosti být soud při jednání poučen o svých nedostatečných tvrzeních. Soud však pro úplnost poznamenává, že kombinovaná forma studia by byla v daném případě důvodem k úplnému zrušení vyživovací povinnosti. Dále soud vzhledem ke kombinované formě studia považuje pro účely výživného za neúčelně vynaložené náklady na kolejné i měsíční či roční jízdenku MHD v Praze. Žalobce má samozřejmě právo bydlet z jakýchkoliv důvodů na koleji v Praze, ale nemůže vyžadovat úhradu těchto nákladů po svém otci, když jde o náklady zbytné, vzniklé z rozhodnutí samotného zletilého žalobce. Soud má za to, že i kdyby žalobce prokázal, že mu kombinované studium neumožňuje práci na plný úvazek, tak by měsíční výživné ve výši 3 500 Kč bylo (právě s ohledem na žalobcem vykonávanou formu studia) v daném případě zcela dostačující. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zcela zamítl (výrok I.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by tak právo na náhradu nákladů tohoto řízení, ale při soudním jednání se tohoto svého práva výslovně vzdal. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.