45 C 48/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A pro 368 547 Kč s příslušenstvím I. Žaloba o zaplacení částky 368 547 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 296 083 Kč od 6.11.2024 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 72 464 Kč od 6.11.2024 do zaplacení, se ve vztahu k prvnímu žalovanému , jméno FO, zamítá.II. Druhý žalovaný , Jméno žalované B, je povinen zaplatit žalobkyni částku 368 547 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 296 083 Kč od 6.11.2024 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 72 464 Kč od 6.11.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 94 108,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne domáhá po obou žalovaných zaplacení částky ve výši 368 547 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, kolem 15:33 hodin v obci , adresa, , na silnici III. třídy č. , hodnota, v km , Anonymizováno, na výjezdu z benzínové čerpací stanice , právnická osoba, řídil druhý žalovaný , Jméno žalované B, (dále jen „druhý žalovaný“) osobní automobilové vozidlo Kia Sportage, RZ , SPZ, , jehož provozovatelem byl první žalovaný , Jméno žalované A, (dále jen „první žalovaný“). Při vjíždění na hlavní komunikaci druhý žalovaný nerespektoval svislou dopravní značku „Stůj, dej přednost v jízdě“ a nedal přednost v jízdě jedoucímu motocyklu Suzuki, řízenému poškozeným , jméno FO, , který jel po pozemní komunikaci ve směru k obci , adresa, . Jako spolujezdec jel na motocyklu také poškozený , jméno FO, přední části vozidla Kia s pravou boční částí motocyklu Suzuki. Vlivem tohoto střetu došlo k pádu motocyklu na komunikaci (dále jen jako „dopravní nehoda“). Při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění pana , jméno FO, , spočívajícímu ve zlomenině obou bércových kostí (holení a lýtkové) na pravé noze. U spolujezdce , jméno FO, došlo ke zranění spočívajícímu v zhmoždění břišní stěny, zhmoždění pravého hlezna, bérce a ramene, kdy tato zranění se projevovala bolestmi bez citelného omezení v obvyklém způsobu života. Technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Vliv alkoholu byl u druhého žalovaného i poškozeného vyloučen dechovou zkouškou přístrojem Dräger. U druhého žalovaného byl následně proveden test DrugWipe na přítomnost návykových látek, který byl pozitivní na látky amfetamin a metamfetamin. Druhý žalovaný byl vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem vzorku krve, kterému se dne , datum, v 17:30 hodin dobrovolně podrobil na PAZS , adresa, . Ve vzorku krve druhého žalovaného byla naměřena hladina metamfetaminu ve výši 21ng/ml, hladina jeho metabolitu amfetaminu ve výši 2 ng/ml a hladina THC ve výši 3 ng/ml. Provedenou lustrací v centrálním registru řidičů bylo zjištěno, že druhému žalovanému byl příkazem , právnická osoba, ze dne 14. 07. 2022, č.j. 8449/2022/, Anonymizováno, -6, který nabyl právní moci dne 04. 08. 2022, uložen zákaz řízení všech motorových vozidel po dobu 22 měsíců, přičemž toto rozhodnutí si druhého žalovaného převzal dne 26. 07. 2022. Shora uvedeným jednáním druhý žalovaný spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přičemž o jeho vině bylo rozhodnuto pravomocným trestním rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 16.10.2023, č. j. 6 T 86/2023-174. Vzhledem k tomu, že vozidlo Kia Sportage, RZ , SPZ, , bylo u žalobkyně v době dopravní nehody pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a škoda byla způsobena provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě č. , číslo, , uhradila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti z jeho provozu poškozenému , jméno FO, částku celkem 296 083 Kč, a , právnická osoba, , zdravotní pojišťovně poškozeného , jméno FO, , v rámci pojistné události č. , číslo, dne 13. 12. 2023 částku ve výši 77.838,00 Kč, stanovenou na základě rozpisu regresního účtu pojištěnce, za náklady na hrazené služby. Celkem tak uhradila v souvislosti s výše uvedenou dopravní nehodou částku ve výši 410.547,00 Kč. Žalobkyně svůj nárok vůči druhému žalovanému odvozuje od ust. § 10 odst. 1 písm. h), i) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) účinného do 31.3.2024 (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), když druhý žalovaný řídil předmětné vozidlo při způsobené dopravní nehodě jednak v době, kdy měl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel, a jednak pod vlivem omamných a psychotropních, látek a dále z toho, že Ohledně prvního žalovanému dovozuje svůj nárok na zaplacení dlužné částky z ust. § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s ust. § 2894 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a ust. 2927 o.z., když první žalovaný jako provozovatel vozidla má povinnost nahradit škodu způsobenou zvláštní povahou tohoto provozu. Druhý žalovaný uhradil žalobkyni svůj dluh pouze co do výše 42 000 Kč, a svůj dluh uznal dne 22.6.2023 ve výši 114 464 Kč, a zavázal se jej hradit ve splátkách, který hradil do 24.1.2024, když celkově uhradil žalobkyni částku 42 000 Kč. Dále již žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaní tak nadále dluží žalované částku 368 547 Kč.

2. Soud ve věci vydal dne 18.12.2024 elektronický platební rozkaz, proti němuž podal první žalovaný (v řízení o vydání elektronického platebního rozkazu označený jako žalovaný č. , hodnota, ), včasný odpor, kterým byl elektronický platební rozkaz zrušen.

3. První žalovaný v podaném odporu uvedl, že není provozovatelem vozidla s tím, že smlouvu uzavřel z pověření svého syna , jméno FO, , budoucího majitele a provozovatele vozidla, z důvodu, že tento si nemohl převzít osobně vozidlo, a bez povinného pojištění nebylo možné s vozidlem odjet. První žalovaný tvrdil, že v technickém průkazu vozidla č. , Anonymizováno, je zapsán jako vlastník, a kolonka provozovatele je v technickém průkazu nevyplněna, když odkazuje na ust. § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích s tím, že Provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Z toho první žalovaný dovozuje, že pokud v pojistné smlouvě je uvedeno, že provozovatel vozidla je shodný s pojistníkem, pak toto lze vztahovat pouze na dobu, než bylo vozidlo zapsáno v registru vozidel. Dále uvedl, že nevěděl před dopravní nehodou, že má druhý žalovaný udělen zákaz řízení motorových vozidel, ani to, že v době před jízdou, kterou dopravní nehodu způsobil byl pod vlivem omamných a psychotropních látek. Dále uvedl, že to, že druhý žalovaný bydlí na stejné adrese ještě neznamená, že vedou společnou domácnost. Oba žalovaní bydlí ve svém vlastním bytě.

4. Žalobkyně se k odporu prvního žalovaného vyjádřila tak, že trvá na svém stanovisku, že první žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť byl v pojistné smlouvě uveden jako pojistník a provozovatel vozidla. První žalovaný nesplnil svou povinnost žalobkyni informovat o tom, že došlo ke změně provozovatele vozidla. Dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ohledně sp. zn. , spisová značka, , podle nějž je ve smyslu ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., je pojištěného nutné považovat z provozovatele vozidla až do doby, dokud změnu vlastnictví vozidla neoznámí pojistiteli.

5. Druhý žalovaný svůj vůči žalobkyni při jednání konaném dne 29.5.2025 prostřednictvím svého obecného zmocněnce uznal co do důvodu a výše. Protokol však nebyl podepsán obecným zmocněncem ve smyslu § 40 odst. 2 a 7 o.s.ř., a uznání nároku tak nemělo účinky ve smyslu ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. a soud tak nerozhodl ve vztahu k druhému žalovanému (částečným) rozsudkem pro uznání.

6. Účastníci učinili při jednání soudu dne 29.5.2025 nesporným, že druhý žalovaný způsobil dne 13.4.2025 shora uvedenou dopravní nehodu při řízení vozidla Kia Sportage, RZ , SPZ, , čímž způsobil škodu a nemajetkovou újmu poškozenému , jméno FO, . Dále, že druhý žalovaný řídil v době způsobení dopravní nehody předmětné vozidlo pod vlivem návykových látek, a přestože v té době měl uložen trest řízení zákazu motorových vozidel, za což byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 16.10.2023, č.j. , spisová značka, . Dále, že první žalovaný uzavřel dne 20.6.2020 se žalobkyní jako pojistník pojistnou smlouvu č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo pojištění vozidla Kia Sportage, RZ , SPZ, . Dále učinili nesporným, že výše pojistného plnění vyplacená žalobkyní v souvislosti s dopravní nehodou (pojistnou událostí) vyplatila poškozenému, VZP ČR, a , právnická osoba, pojišťovně celkem částku 410 547 Kč.

7. Na základě provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků tak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Z pojistné smlouvy č. , hodnota, ze dne 20.6.2020 soud zjistil, že první žalovaný jako pojistník uzavřel se žalobkyní jako pojistitelem pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla Kia Sportage, RZ , SPZ, , když zde bylo uvedeno, že pojistník je současně provozovatelem vozidla. Dne 13.4.2203 v 15.33 došlo v obci , adresa, , část , adresa, k dopravní nehodě, kterou způsobil druhý žalovaný jako řidič předmětného vozidla Kia Sportage, a to pod vlivem návykových látek, a přestože v té době měl uložen trest řízení zákazu motorových vozidel (zjištěno z detailu relace o dopravní nehodě, rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 16.10.2023, č.j. , spisová značka, ,) s tím, že na poškozenému , jméno FO, vznikla škoda a 329 709 Kč, dále byla vyplacena částka 77 838 Kč, zdravotní pojišťovně poškozeného , jméno FO, , a částka 2999 Kč zdravotní pojišťovně poškozeného , jméno FO, . Celkem tak v souvislosti s touto pojistnou událostí poskytla žalobkyně pojistné plnění ve výši 410 547 Kč (zjištěno z dokladů o výplatě pojistného plnění, likvidační zprávy č. , hodnota, , č. , hodnota, ). Druhý žalovaný na svůj dluh uhradil částku 42 000 Kč.

9. Z technického průkazu vozidla Kia Sportage, RZ , SPZ, , č. , Anonymizováno, soud zjistil, že od 20.7.2020 je zapsán jako vlastník vozidla , Jméno žalované A, , r.č. , RČ, . Z usnesení Policie ČR ze dne 26.7.2023, č.j. , Anonymizováno, -32132-111/TČ-2023-1909 soud zjistil, že druhý žalovaný dne 9.5.2023 od úředního záznamu o podaném vysvětlení uvedl, že na výzvu Policie ČR předložil občanský průkaz, a řidičský průkaz, který mu měl být následně zadržen Policií ČR. Z protokolu o dopravní nehodě v silničním provozu ze dne 17.4.2023 soud zjistil, že druhý žalovaný měl mít u sebe cestování pas číslo , hodnota, , datum vydání 24.7.2019, a dále občanský průkaz č. , hodnota, .

10. Z výpovědi svědka , jméno FO, , narozeného dne , datum, , soud zjistil, že je synem prvního žalovaného a bratrem druhého žalovaného oba žalovaní žijí na stejné adrese v domě, který má 4 samostatné bytové jednotky, klíče od vozidla Kia Sportage byly vždy volně k dispozici na chodbě domu členům rodiny. Když někdo vozidlo potřebuje, tak si vezme klíče a s vozidlem odjede. Vozidlo využívá zejména matka svědka. Svědek nevěděl o tom, že druhý žalovaný má uložen zákaz řízení motorových vozidel, věděl, že mu byl tento zákaz řízení již v minulosti, což se dozvěděl tak, že mu tu bratr sám řekl. Také mu bylo známo, že bratr měl v minulosti zkušenost s nějakými drogami. V době, kdy měl druhý žalovaný uložen zákaz řízení motorových vozidel, tak měl zakázáno jakékoliv vozidlo řídit. Též uvedl, že před dopravní nehodou měl jistě bratr v držení řidičský průkaz, když jej viděl v peněžence bratra při nákupu.

11. Z účastnické výpovědi druhého žalovaného soud zjistil, že tento uvedl, že klíče od předmětného vozidla byly uloženy na chodbě v domě, kde bydlí. V době před nehodou měl u sebe řidičský průkaz. Nebyl mu odebrán z toho důvodu, že v době zadržení ho neměl u sebe a následně jej neodevzdal. Zákaz řízení mu byl uložen za řízení pod vlivem návykových látek. Ze stejných důvodů mu byl uložen i předchozí trest zákazu řízení motorových vozidel. Rozhodnutí o uložení trestu mu bylo doručeno do vlastních rukou, nikomu z rodiny o tom neřekl. Vozidlo si před jízdou, kterou byla způsobena dopravní nehoda, v době, kdy rodiče nebyly doma. V domě platí přísný zákaz užívání drog, tento zákaz dal otec, pokud by drogy doma někdo užíval musel by odejít z domu. Tak se stalo v případě bratra Jakuba, který drogy doma užíval.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 24.10.2024 a 17.4.2024 soud zjistil, že žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni k dobrovolné úhradě žalované částky.

13. Z výše uvedených dílčích skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. První žalovaný jako pojistník uzavřel dne , datum, se žalobkyní jako pojistitelem pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla Kia Sportage, RZ , SPZ, , když zde bylo uvedeno, že pojistník je současně provozovatelem vozidla. Druhý žalovaný způsobil dne při jízdě s předmětným vozidlem 13.4.2023 dopravní nehodu, a to pod vlivem návykových látek, a v době, kdy měl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel. První žalovaný žalobkyni neoznámil, že od 20.7.2020 je zapsán v evidenci vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla syn , Jméno žalované A, nar. , datum, . Žalobkyně v důsledku pojistné události vyplatila oprávněným osobám částku celkem 410 547 Kč. Druhý žalovaný žalobkyni již uhradil částku ve výši 42 000 Kč. První žalovaný nevěděl před dopravní nehodou, že druhý žalovaný má uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, ani, že užívá omamné a psychotropní látky. Zároveň mu bylo známo, že v minulosti druhý žalovaný měl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, a že též užíval omamné a psychotropní látky. Klíče od předmětného vozidla byly volně k dispozici pro všechny členy rodiny ve společné chodbě domu, když první a druhý žalovaný žijí ve stejném rodinném domě, kde jsou 4 samostatné bytové jednotky.

14. Po právní stránce má nárok žalobkyně – ve vztahu k druhému žalovanému – oporu v ustanovení § 10 odst. 1 písm. h) a i) zákona č. 168/1999 Sb., podle nějž platí, že provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit. Druhý žalovaný způsobil předmětnou dopravní nehodu v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, a také řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky. Druhý žalovaný nárok žalobkyně po celou dobu řízení nepopíral, naopak její nárok co do důvodu a výše uznal. Soud tak ve vztahu k druhému žalovanému žalobě zcela vyhověl. První žalovaný se dostal do prodlení s povinností zaplatit žalobkyni peněžitý dluh, soud mu tak uložil povinnost v souladu s ustanovením § 1970 o.z. zaplatit zákonný úrok z prodlení z žalované částky, a to ve výši 12,75 % ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť tento její požadavek je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.

15. Ve vztahu k prvnímu žalovanému soud vycházel z ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. V řízení bylo postaveno na jisto, že ke dni vzniku pojistné události byl první žalovaný provozovatelem předmětného vozidla. V této souvislosti je vhodné pro úplnost uvést, že posledně uvedený závěr učinil soud navzdory záznamu v registru vozidel, podle kterého je vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla od 20.7.2020 (dosud) , Jméno žalované A, , narozený 10.10.1987. Pakliže totiž první žalovaný uzavřel dne 20.6.2020 pojistnou smlouvu s tím, že k danému datu byl vlastníkem a provozovatelem daného vozidla, je zjevné, že v registru vozidel uvedený záznam neodpovídá skutečnosti, přičemž tento fakt nelze klást k tíži žalobkyni, nýbrž jiným osobám, mezi které lze řadit i prvního žalovaného; první žalovaný totiž sice dostál své zákonné povinnosti mít předmětné vozidlo pojištěné, zjevně však žalobkyni změnu provozovatele vozidla oproti skutečnosti uvedené v pojistné smlouvě neoznámil. Ve vztahu k druhému žalovanému se tak přiměřeně uplatní rovněž závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. 7. 2007 sp. zn. 32 Odo 1471/2005, podle kterých ani není podstatné, zda první žalovaný byl ke dni pojistné události provozovatelem daného vozidla, pakliže o této skutečnosti žalobkyni včas neinformoval. Soud však dospěl k závěru, že první žalovaný prokázal, že nemohl jednání druhého žalovaného zabránit. Tuto část ustanovení § 10 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., je třeba vykládat tak, že jednání druhého žalovaného bylo natolik neočekávané a nezávislé na vůli provozovatele a jeho dosahu, že nemohl počínání řidiče ovlivnit a zasáhnout tak, aby k porušení základní povinnosti nedošlo. V daném případě soud učinil závěr, že první žalovaný nevěděl (a ani vědět nemohl), že druhý žalovaný má uložen zákaz řízení motorových vozidel, neboť o této skutečnosti se mohl dozvědět pouze od druhého žalovaného, pakliže by mu to sám řekl. Skutečnost, že druhý žalovaný měl již v minulosti zákaz řízení uložen, podle názoru soudu neznamená, že by měl první žalovaný bez dalšího automaticky předpokládat, že zákaz řízení bude druhému žalovanému opět v budoucnu uložen. Opačný závěr by svědčil o tom, že první žalovaný zcela ztratil důvěru v polepšení svého syna (druhého žalovaného), což by jistě ke zlepšení rodinných vztahů nepřispělo a v konečném důsledku by mohlo vést tím spíše k recidivě druhého žalovaného. Stejně tak první žalovaný neměl důvod předpokládat, že druhý žalovaný bude užívat omamné a psychotropní látky, neboť přísný zákaz jejich užívání v domě platil, a případ bratra Jakuba, který tento zákaz porušil, a následně musel bydliště rodiny , jméno FO, opustit, byl dostatečně odstrašujícím příkladem. O důvěře nejen prvního žalovaného, ale celé rodiny , jméno FO, , v nezávadné chování druhého žalovaného svědčí právě skutečnost, že klíče od předmětného vozidla byly volně k dispozici všem členům rodiny, tedy i druhému žalovanému. Skutečnost, že druhý žalovaný následně tuto důvěru celé rodiny ve své polepšení zklamal nelze klást k tíži prvního žalovaného. Lze uzavřít, že jednání druhého žalovaného bylo natolik neočekávané, a nezávislé na vůli provozovatele a jeho dosahu, že nemohl jeho počínání zabránit tak, aby k porušení základní povinnosti nedošlo. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak žalobu vůči prvnímu žalovanému zcela zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a prvním žalovaným rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal prvnímu žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 odst. 3, a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v částce 1800 Kč, za celkem 6 úkonů (podání odporu, příprava účast na jednání dne 29.5.2025 a 17.7.2025, a účast na vyhlášení rozsudku dne 24.7.2025).

17. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů v celkové výši 94 108,32 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 742 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 368 547 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, vyjádření k odporu, účast na soudním jednání dne 29.5.2025, a 17.7.2025), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění účinném do 31.12.2024 a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč (vyjádření k odporu, účast na jednání dne 29.5.2025 a 17.7.2025) dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1.1.2025, dále náhrad za promeškaný čas za 21 promeškaných půlhodin po 150 Kč strávených cestou z místa sídla advokáta do místa sídla soudu k jednání soudu dne 19.5.2025 a 17.7.2025, podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t., dále prokázané cestovné k jednání soudu dne 19.5.2025, a 17.7.2025, ve výši 1512 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek (vyjma soudního poplatku) ve výši 13 774,32 Kč.