45 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1000 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 640 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 29.12.2025 se žalobkyně v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 6.12.2025 do zaplacení, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1000 Kč. z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím klientské zóny (dále také jen jako „Smlouva“) v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni úrok v celkové výši 72 000 Kč. Žalovaný se tak zavázal zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 30 000 Kč a úrok ve výši 72 000 Kč (celkem 102 200 Kč) ve 12 měsíčních splátkách po 6 000 Kč, přičemž s poslední splátkou úvěru je splatná též jistina úvěru ve výši 30 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15.08.2025. Přes zaslání několika upomínek nebyla žalovanou řádně uhrazena výše uvedená splátka. Žalobce tak přistoupil dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru. Žalobce žádá po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000,00 Kč za upomínku č. , číslo, a upomínku č. , číslo, v souladu čl. V. odst. 5.

4. Smlouvy o úvěru, a zákonný úrok z prodlení. Dne 21.11.2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Dále žalobce uvedl, že při ověřování úvěruschopnosti byl žalovaný prověřen v databázi SOLUS, ISIR, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a databázi odcizených dokladů.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, včetně přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, distančním způsobem smlouva o úvěru ve výši 30 000 Kč, úvěr byl sjednán s obchodním úrokem ve výši 240 % ročně (tj. 20 % měsíčně), RPSN činila 792 %, dále byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za zaslání upomínky v případě prodlení žalovanému se splátkou úvěru. Dále soud z této smlouvy zjistil, že zde je uvedeno rodné číslo žalovaného 0104102328, a jeho číslo účtu č. , č. účtu, pro vyplacení úvěrui. Z přílohy č. 1 pak soud zjistil, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného elektronicky na základě údajů z účtu žalovaného, a též porovnáním deklarovaných a skutečných výdajů žalovaného zjištěných z výpisů z účtu žalovaného. V článku 5.5. smlouvy o úvěru je pak uvedeno, že pokud nedojde ze strany Spotřebitele ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. Poskytovatel je v takovém případě oprávněn požadovat po spotřebiteli rovněž kapitalizovaný smluvní úrok, smluvní pokutu dle ustanovení bodu 5.8. této Smlouvy, zákonný úrok z prodlení a náklady na upomínky dle ustanovení bodu 5.4. této Smlouvy.

4. Z upomínek ze dne 20.6.2025, 20.8.2025 soud zjistil, že žalovaný byl před zesplatněním úvěru upomínán.

5. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před poskytnutím úvěru informován o podmínkách tohoto úvěru.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, od Fio banky, a.s., a z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc duben 2025 soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému jeho výše uvedený účet, částku ve výši 30 000 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 21.11.2025 včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzvána k úhradě dlužné částky 5.12.2025, a zároveň mu bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru.

8. Ze systému časových řad ARAD vedeného Českou národní bankou zjistil, že obvyklá výše úroku spotřebitelského úvěru v dubnu 2025 činila 8,15 % ročně [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)].

9. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

13. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

14. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dálkovým způsobem smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), když smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpisem z účtu a ověřením příjmů a výdajů žalovaného dle výpisů z účtu žalovaného.

25. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě listinných důkazů soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

26. Uvedený závěr soud dovozuje z výše sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně (tj. 240 % ročně. Výše RPSN spotřebitelského úvěru 792 %, též vypovídá o nepřiměřenosti a nevyváženosti úvěrové smlouvy. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně (očividně) od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy tj 16.4.2025 (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když tato sazba v dubnu 2025 činila 8,15 % ročně [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)].

27. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o. z., a také s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

28. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

29. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že ze Smlouvy žalobkyni vzniklo právo na vrácení (právní předchůdkyní žalobkyně) zapůjčených prostředků ve výši 30 000 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh ve výši čerpané jistiny úvěru 30 000 Kč žalobkyni neuhradil dle tvrzení žalobkyně (které žalovaný nijak nerozporoval) ničeho. Žalobkyni též přiznal též zákonný úrok z prodlení z této částky od 6.12.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (dle lhůty uvedené v předžalobní výzvě), když zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu neúspěšná jen v poměrně nepatrné části co do částky 1 000 Kč (tj. co do 3,22 %). Žalobkyně má tak právo na plnou náhradu svých nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1240 Kč a nákladů právního zastoupení – odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) ve výši 2100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby, návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokáta připočítána 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Celkem tak náklady žalobkyně činí částku 3 640 Kč.