45 C 58/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 21 380,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 090,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12 289,99 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 669,58 Kč od 20.9.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 9 090,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, přičemž první splátka byla splatná dne 26.4.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 17.9.2025. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 9 105 Kč, a na svůj dluh uhradil částku ve výši 14,29 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení pohledávky ve výši 21 228,41 Kč, kterou tvoří jistina 9090,71 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 170,33 Kč, smluvní úrok 11558,83 Kč, poplatek za službu klidné spaní 76,86 Kč, poplatek za službu „Presto“: 311,52 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“: 20,16 Kč. Zároveň žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 152,29 Kč ve výši 0,1 % z jistiny pohledávky za 90 dní prodlení v období od 21.6.2024 do 19.9.2024. Dále žalobce uvedl, že při ověřování úvěruschopnosti Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider. Žalobce uvedl, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 11550 Kč.

2. Žalovaný se v předmětném řízení k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou(https://jerrs.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB10.VIZITKA?p_lang=cz&p_SEQ_ID=11675933&p_VER_ID=1004&p_DATUM=19.03.2025&p_ROL_KOD=) soud zjistil, že původní věřitel je společností s ručením omezeným, která od 16. 5. 2018 do 31.12.2028 disponuje oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z elektronického dokumentu označeného jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne č. , číslo, “ soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, distančním způsobem smlouva o úvěru s postupným čerpáním až do výše 7 200 Kč, úvěr byl sjednán s obchodním úrokem ve výši 1,066 % denně (tj. 389,09 % ročně), RPSN činila 2562,54 %, dále byl sjednán poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky za vyplacení tranše úvěru, se službou Presto, a informační servis. Doba splatnosti úvěru byla sjednána do 18.9.2025. Dále soud z této smlouvy zjistil, že zde je uvedeno rodné číslo žalovaného , RČ, , jeho číslo účtu č. , č. účtu, (ve formátu IBAN), dále dvě čísla účtu žalobkyně č.: , č. účtu, nebo , č. účtu, .

6. Z listiny označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ soud zjistil, že žalovaný postupně vyčerpal částku úvěru ve výši 9 105 Kč, a to dne 15.5.2024 částku 4105 Kč, dne , datum, částku 5000 Kč, které žalobkyně postupně převedla pod VS , var. symbol, (číslo úvěrové smlouvy) ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, .

7. Ze systému časových řad ARAD vedeného Českou národní bankou zjistil, že obvyklá výše úroku spotřebitelského úvěru v březnu 2023 činila 8,01 % ročně [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)].

8. Z listiny označené jako „Informace pro spotřebitele“ a „Údaje o poskytovali spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o podmínkách výše uvedeného spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy a o jeho poskytovateli.

9. Z listiny označené jako „Prodlení v délce 91 dní“ soud zjistil, že dne 19.9.2024 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru.

10. Z listiny označeného jako „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že ověření totožnosti žalovaného bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP).

11. Z listiny označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny označené jako „Podací lístek“ soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 21.1.2025 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů.

12. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že dne , datum, žalovaný čerpal úvěr od žalobkyně ve výši 5 000 Kč, a dne 16.5.2024 částky 4 105 Kč.

13. Z listiny označené „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vycházela před poskytnutím úvěru z ověřeného příjmu žalovaného ve výši 11 500 Kč měsíčně, když žalovaným tvrzený příjem byl 27 000 Kč měsíčně.

14. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.

15. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu, když k platbě ve výši 4 105 Kč soud uvádí, že tato byla odeslána z účtu žalobkyně dne 15.5.2024 a připsána na účet žalovaného byla dne 16.5.2024.

16. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

20. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

21. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem29. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dálkovým způsobem smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), když smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření.

31. Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě listinných důkazů soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.

32. Uvedený závěr soud dovozuje z výše sjednaného úroku ve výši 1,066 % denně (tj. 389,09 % ročně). Výše RPSN spotřebitelského úvěru 2562,54 %, též vypovídá o nepřiměřenosti a nevyváženosti úvěrové smlouvy. Celkový roční úrok tedy představuje částku 389,09 % ročně. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy tj. , datum, (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), když tato sazba v březnu 2024 činila 8,01 % [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)].

33. Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11. 5.2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 6.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o. z., a také s ohledem na způsob podnikání původní věřitelky, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany původní věřitelky vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.

34. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

35. S ohledem na shora uvedené také uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, když žádný důkaz o ověření či prověření příjmů a výdajů žalovaného před poskytnutím úvěru soudu nepředložil. Za takový důkaz nelze považovat žalobkyní předloženou listinu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ ze dne , datum, , když z této listiny pouze vyplývá prověření příjmů a výdajů žalovaného před poskytnutím úvěru nijak nevyplývá. Vzhledem k výše uvedenému je předmětná smlouva i z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

36. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 9 090,71 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh (nesplacenou jistinu) ve výši 9 105 Kč žalobkyni uhradil částku 14,29 Kč (9 105 Kč – 14,29 Kč).

37. U úroků z prodlení z částky 9 090,71 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (shodně též rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2024, č. j. 7 Co 1393/2024-86, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2024, č. j. 8 Co 99/2024-90)). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Dz se podává „S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“38. Pokud žalovaný na výzvu žalobkyně pohledávku ani zčásti neuhradil je zřejmé, že nebyl schopen ve lhůtě žalobkyní určené pohledávku žalobce zaplatit, a že lhůta k plnění uvedená v předžalobní výzvě (do 3 dnů od odeslání výzvy) nebyla přiměřená možnostem žalovaného. Nelze tak dovozovat, že by se žalovaný dostal po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě do prodlení, či snad, že by proti lhůtě k plnění ničeho nenamítal. Soud si je vědom různých výkladů ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soudy prvního či druhého stupně. K tomu však uvádí, že „Při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější“ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17). V daném případě soud tak soud použil výklad pro žalovaného jako spotřebitele nejpříznivější, tedy, že žalovaný dosud není v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a s ohledem na zvýšenou ochranu žalovaného jako spotřebitele, určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť takový časový horizont se soudu jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků ze strany žalovaného, když soud měl na paměti hlavní cíl ochrany spotřebitele, tedy aby se v případě absolutní neplatnosti smlouvy před rozhodnutím soudu nedostal do prodlení. Soud pro úplnost dodává, že se nejedná o stanovení pariční lhůty k plnění ve smyslu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale o určení hmotněprávní lhůty, ve které je dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen žalovaný žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.