45 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 704 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9000 Kč od 1.8.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 600 Kč, částky 4 104 Kč, co do zákonného úroku z prodlení v zákonné roční výši z částky 12 600 Kč od 21.4.2024 do 31.7.2025, co do zákonného úroku v zákonné roční výši z částky 3 600 Kč od 1.8.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 16 704 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum. Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10.06.2025 se společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa, která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 02.06.2025 se společností právnická osoba. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne datum úvěr ve výši 9 000 Kč, to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka ve výši 12600 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 9000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % ročně z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 3600 Kč nejpozději splatných dne 20.4.2024. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalované byla upomínka právním zástupcem žalobce odeslána dne 20.7.2025. Žalovaný však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k jednání konanému dne 23.4.2026 se bez omluvy nedostavila. Vzhledem k tomu, že předvolání k jednání bylo žalované řádně doručeno dne 9.4.2026 a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila s tím, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez její přítomnosti, soud jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Ze Smlouvy o úvěru č. číslo včetně dodatku č. 1 k této Smlouvě soud zjistil, že původní věřitel uzavřel se žalovanou za použití prostředků komunikace na dálku dne datum výše uvedenou smlouvu, kterou se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, a žalovaná se zavázal úvěr žalobkyni splácet včetně úroku ve výši 40 % měsíčně, až do úplného splacení úvěru, když smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Z této smlouvy soud též zjistil, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 5536,07 % a že číslo účtu žalovaného zní č. účtu,, a číslo účtu původního věřitele zní č. účtu.

5. Z předžalobní upomínky včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.7.2025 včetně podacího lístku z 23.7.2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů a bylo jí oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.6.2024 a ze dne 3.6.2025 včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni.

7. Z kopie 1. a 2. strany občanského průkazu žalované soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka ověřila totožnost žalované.

8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že původní věřitelka vycházela z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 24 174 Kč, a z měsíčních výdajů žalované ve výši 8000 Kč, aniž by bylo listinnými důkazy doloženo, jak k těmto závěrům dospěla.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

10. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

16. Podle § 1813 odst. 1, 2 o. z. platí, že zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že původní věřitel měl v úmyslu uzavřít s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a následující o. z., a podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zároveň nebylo prokázáno, že by původní věřitelka před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to, ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

27. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

28. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že původní věřitel provedl lustraci žalovaného rejstřících CRKI, BRKI, CEE a ISIR, vždy s negativním výsledkem, dále uvedla, že žalovaný předložil původnímu věřiteli doklady o příjmu.

29. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. V předmětné věci nelze dospět k závěru, že by právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřil, natož že by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Žalobkyně nepředložila soudu žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení.

30. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

31. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

32. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti původního věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (jako spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

33. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. Žalobkyně prokázala, že částku 9 000 Kč žalované poskytla na její účet. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 9 000 Kč, když žalovaná na svůj dluh dosud neuhradila ničeho. Žalobkyni též přiznal též úrok z prodlení z této částky od 1.8.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky uvedené v předžalobní výzvě. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 23.7.2025, a která byla doručena žalovanému třetí pracovní den po jejím odeslání dle § 573 o. z., tedy 9.4.2025. Lhůta tří dnů uvedená ve výzvě k zaplacení pak žalované marně uplynula dnem 14.4.2025. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala částku 12 600 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 9 000 Kč, úroku z prodlení z této částky od 1.8.2025 do 23.4.2026 (do data vyhlášení rozsudku), tj. v částce 754,27 Kč, a neúspěšná byla co kapitalizovaného úroku ve výši 3600 Kč, smluvní pokuty ve výši 4104 Kč, a úroku z prodlení z částky 12 600 Kč od 21.4.2024 do 31.7.2025, tj. ve výši 2369,24 Kč, a z částky 3 600 Kč od 1.8.2025 do 23.4.2026 (tj. do data vyhlášení rozsudku), tj. ve výši 301,71 Kč. Žalobkyně tak byla v řízení převážné neúspěšná (co do částky 58 229,42 Kč) a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.